Michal Smrčina | Články / Reporty | 19.05.2017
Stoner, a to ve všech myslitelných významových odstínech. Tomuto žánru, doomu, sludgi a jim spřízněným větvím se u nás už nějakou dobu dostává zasloužené pozornosti. Dokladem může být nedávný večer na strahovském kopci, který přivítal americké monstrum zvané Bongzilla, doprovázené hned dvěma českými prověřenými projekty. A jak zapadl headliner? Weedeater už do Česka zavítali, lipští Weedwolf tu jsou jako doma, bylo tedy nasnadě v bylinném obludáriu navázat Bongzillou.
Sedmičku otevřeli kamarádi ze zvířecí říše, King Keporkak. Ačkoli působí jen pár let, zvládli přilákat dostatek příznivců a postarat se o důstojné naladění na valivé noty a hluboké frekvence. Sekundanti Blues for the Redsun vtáhli dovnitř ještě více hlav a atmosféra zhoustla. Úvodní plochy postupně budovaly až dronově dunivou atmosféru, aby ji pak rozčísly záblesky řvoucích riffů. V hlavě tlak, v uších zvonění, a tak to trvalo ještě dobrých pár desítek minut. Gradace dosáhla úrovně, kdy už bylo zbytečné se bránit a nezbývalo než plout v tempu, které předpověděli velrybáři Keporkak.
Jakkoli byla Bongzilla řadu let v hlubokém spánku (2009-2015), nyní je zpět v plné síle a stará dlouhohrající alba stále strhávají množství nadšených posluchačů i příznivců zeleného oparu. Lepivé bahno stoneru s blahodárnými účinky ovládlo stísněný prostor, palice se sborově kývaly v pomalých rytmech. Hudba nikam nespěchala, jen tekla a nikam nepospíchali ani Bongzilla. Hned úvodem vyjádřili podiv nad absencí příznačného marihuanového odéru – koncert byl nekuřácký. Přední řady však americké stonery nenechaly dlouho v nesnázích a mohlo se pokračovat. Zvuková hladina poklesla, ale melodie a riffy nabyly na síle. Publikum nábožně naslouchalo, kdo si odskočil na bar, přišel o místo. Sedmičkou se valil dým, riffy a do všeho svítila modrorudá zář, monotematické texty odpovídaly táhlé, souvislé návaznosti skladeb. Koncert netrval dlouho, nebo snad jen rychle utekl. Bongzilla zaútočila na kopec a zanechala na něm citelnou stopu.
Bongzilla (us) + Blues For The Redsun + King Keporkak
16. 5. 2017 Klub 007, Praha
foto © Patrick Baleydier
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.