Michal Smrčina | Články / Reporty | 19.05.2017
Stoner, a to ve všech myslitelných významových odstínech. Tomuto žánru, doomu, sludgi a jim spřízněným větvím se u nás už nějakou dobu dostává zasloužené pozornosti. Dokladem může být nedávný večer na strahovském kopci, který přivítal americké monstrum zvané Bongzilla, doprovázené hned dvěma českými prověřenými projekty. A jak zapadl headliner? Weedeater už do Česka zavítali, lipští Weedwolf tu jsou jako doma, bylo tedy nasnadě v bylinném obludáriu navázat Bongzillou.
Sedmičku otevřeli kamarádi ze zvířecí říše, King Keporkak. Ačkoli působí jen pár let, zvládli přilákat dostatek příznivců a postarat se o důstojné naladění na valivé noty a hluboké frekvence. Sekundanti Blues for the Redsun vtáhli dovnitř ještě více hlav a atmosféra zhoustla. Úvodní plochy postupně budovaly až dronově dunivou atmosféru, aby ji pak rozčísly záblesky řvoucích riffů. V hlavě tlak, v uších zvonění, a tak to trvalo ještě dobrých pár desítek minut. Gradace dosáhla úrovně, kdy už bylo zbytečné se bránit a nezbývalo než plout v tempu, které předpověděli velrybáři Keporkak.
Jakkoli byla Bongzilla řadu let v hlubokém spánku (2009-2015), nyní je zpět v plné síle a stará dlouhohrající alba stále strhávají množství nadšených posluchačů i příznivců zeleného oparu. Lepivé bahno stoneru s blahodárnými účinky ovládlo stísněný prostor, palice se sborově kývaly v pomalých rytmech. Hudba nikam nespěchala, jen tekla a nikam nepospíchali ani Bongzilla. Hned úvodem vyjádřili podiv nad absencí příznačného marihuanového odéru – koncert byl nekuřácký. Přední řady však americké stonery nenechaly dlouho v nesnázích a mohlo se pokračovat. Zvuková hladina poklesla, ale melodie a riffy nabyly na síle. Publikum nábožně naslouchalo, kdo si odskočil na bar, přišel o místo. Sedmičkou se valil dým, riffy a do všeho svítila modrorudá zář, monotematické texty odpovídaly táhlé, souvislé návaznosti skladeb. Koncert netrval dlouho, nebo snad jen rychle utekl. Bongzilla zaútočila na kopec a zanechala na něm citelnou stopu.
Bongzilla (us) + Blues For The Redsun + King Keporkak
16. 5. 2017 Klub 007, Praha
foto © Patrick Baleydier
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.