Články / Reporty

Červená růžová: Sex, smrt, smutek, láska

David Vo Tien | Články / Reporty | 02.11.2014

Před sebou laptop, před laptopem tma, ze které vykukují zvědavé oči. Hlas z intra ve mně vyvolává pocit, falešnou vzpomínku. Jako když se po letech vrátíte do rodného domu, vidíte mámu vařit nedělní oběd, tátu, jak se dívá na televizi, ale ve skutečnosti máte před sebou jen omšelý nábytek přikrytý igelitem. A všude prach. Tepající kopák vykopne dveře do obýváku, distorzované činely se tříští ve smyčce, která zní, jako by byla přeseknutá v půli. Rachot hajtky sevřené ve zmrzačené době, zrychleně kulhajícím rytmu. Freddy Ruppert vyhnal melodii do exilu. Kulminuje hluk, co se kýve monotónně dopředu, dozadu. Směr, který naruší gradace, která ale vede spíš k implozi, vyznívá do ztracena. Nečekané a předčasně utnutí. Ejaculatio praecox. Konec. Poněkud rozpačitý.

Žánr pinku eiga rozhodně není pro každého, totéž platí o hudbě Xiu Xiu. Prvky exploatace, softcore pornografie (jak Japonci hezky říkají: roman poruno, což je přepis pro výraz romance pornography) a důmyslné zobrazování nahoty, vynucené japonskou cenzurou (všichni to už dneska údajně ví, ale v Japonsku není možné ani v pornu zobrazovat genitálie, takže jsou rozpolygonované/vykostičkované). Takže proč se nová deska jmenuje Angel Guts: Red Classroom, tedy Tenshi no harawata: Akai kyôshitsu, podle druhého dílu série Tenshi no harawata? Stejně tak se můžeme ptát: Proč se Angela v klipu Dear God, I Hate Myself nutí ke zvracení a na samém konci směřuje svojí žluč na Jamieho, který si celou dobu poklidně uždibuje z čokoládové tyčinky?

Je to tak trochu rituál. Ostatně předtím, než začnou hrát, provádějí složitou změť pohybů, co vypadá jako vzájemná výměna energie nebo taky jako motivační gesto, které má každý správný tým. Angela Seo před sebou tentokrát nemá klávesy, ale část bicí sestavy – virbl, kotel, hajtku, crash a pad na samply; na kterou hraje vestoje. Pokud Jamie Stewart založil Xiu Xiu s tím, aby to všechno ze sebe „vytancoval“, patrně to platí dodnes. Extatické pohyby podtrhují každý úder, slovo, melodii. Pohybové divadlo, občasné pohyby jak z baletu, neustálý pohyb, tenze. Zpívá a mlátí do elektronického činelu, který je tak zefektovaný, že zní, jako by vězel v útrobách tankeru. Bicí automat dvojici neúprosně žene. Kulometné palby dvojích paliček. Cinkání zvonečky, kterými jinak buddhističtí mniši svolávají k večeři. Melancholie a naléhavost songu Ian Curtis Wishlist vykračuje dál za čáru snesitelného, ne že by to byl rachot, ale děsivost skladby dýchá na krk. Sex, smrt, smutek, láska. Xiu Xiu.

Info

Xiu Xiu (us) + Freddy Ruppert (us)
31. 10. 2014, Strašnické divadlo, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace