Co číhá Za dveřmi?

Nejen hudbou v létě živ je člověk, okurková sezona nabízí i divadelní lahůdky. Kupříkladu od 14. do 18. července patřila dolní část Václavského náměstí již šestému ročníku mezinárodního festivalu pouličního divadla Za dveřmi. Letos vzdal poctu svobodě jako takové s vyjádřením speciální podpory nesnadnému boji prodemokratických iniciativ na Ukrajině. Nejen proto nemohl chybět soubor, který vznikl v devadesátých letech, kdy Ukrajina získala svou nezávislost. Teatr Voskresinnia představil v první festivalový večer své poslední pouliční představení To Meet Prospero. A jak název napovídá, došlo na Shakespeara.

William Shakespeare bývá častou krmí divadelního diváka. Některé porce jsou chutné, některé méně, některé mohou být na hranici poživatelnosti. Teatr Voskresinnia se nespokojil pouze s jedním Shakespearovým dílem, režisér Jaroslav Fedorišin stvořil koláž hned ze čtyř – Bouře, Snu noci svatojánské, Romea a Julie a Hamleta. Nelze popřít, že to byla zajímavá podívaná. Samozřejmě nechyběla zábavná pyrotechnika, pestré kostýmy a oheň. Prospero, ztěžka procházející kolem, polil benzínem, co se dalo. Během jeho vzpomínání se na scéně střídaly jednotlivé postavy, které namísto kompaktního děje spojují Prosperovy vzpomínky. Jako dobrý oslí můstek poslouží právě bouře, o kterou tu běží a která leccos spláchne a leccos vyplaví. Nic není zrovna opředeno tajemstvím, ale za to bezpočtem barevných konfet, které všichni vyhazovali do všech stran. Nadšení herci si nic nenechali pro sebe, mně dokonce rozdavačný Hamlet složil k nohám křížence rachejtle a dýmovnice, takže jsem se rázem ocitla za mlhou tak hustou, že bych ji těžko rozkrájela. Mořské obludy, svatojánské postavy jako vystřižené z obrazů kopistů Da Vinciho karikatur, chůdaři připomínající kostýmy Měsíčníka, Slunečníka i Větrníka, nehybné postavy zamračených válečníků a jejich dvourozměrní plechoví kolegové, ověnčení červenými lucerničkami. Moc toho nechybělo.

Teatr Voskresinnia zůstali věrní svému stylu bez ohledu na to, co se na poli pyrotechnickém i jiném za posledních dvacet let událo. O to kontrastnější podívaná čekala na diváky i náhodné kolemjdoucí další den, a to v podobě divotvorného světa Alenky v podání Amanitas Fire Theatre. Follow the White Rabbit. Běloskvoucí Salvi Salvatore byl dobrým králíkem, a když už byl vytažen z nory, mohl si vytáhnout nedobrovolníka z davu a bez zábran ho postříbřit. Šikovný stříbrňák točil se vším, s čím se dalo i nedalo, o sto šest. Nemusí pršet, jen když něco hoří. Skvělá ohnivá podívaná, podbarvená klasikou i progresivní eletronikou a doplněná podmanivým lesklým make-upem na přitažlivé téma, které bylo záminkou pro představení výbušného obludária. Početné publikum jásalo oprávněně. Dostali vše, co jen chtěli, a Lewis Carroll by snad prominul.

Aby z každého podivného soudku byl přítomen jeden zástupce, nelze vynechat představení Sómente, se kterým se ve čtvrtek večer představilo portugalské Teatro Só, sídlící v Berlíně. Po velkolepém kýči a high-tech Říši divů přišel na řadu poetický minimalismus jednoho herce na chůdách, kterému stačila opravdu velká lavička, hůl a pár rohlíků. Působivé představení o všech úskalích stáří, které vás vtáhne natolik, že máte pocit, že jste ho sledovali několik hodin, ač uplynulo jen třicet minut. Jedinečná interpretace starého člověka v podání Sergia Fernandese byla dotažena k dokonalosti maskou, jejíž výrobu má také částečně na svědomí. Kromě toho, že se ukázalo, jak univerzální rekvizitou může být takový rohlík, došlo i na to, jak tenká hranice může být mezi osamělostí stáří a bezprizorností žebráka. Všichni přece žebráme, akorát u toho většinou neklečíme a nemáme hadr přes hlavu. Chodí snad rozklepaní staříci krmit kachny k rybníku, protože je jim líto plovoucích opeřenců nebo okoralého pečiva? I těm nejvýmluvnějším se monolog začne zajídat, a tak vyrazí do ulic nebo ke stavidlu. A o tom to je.

Za dveřmi toho bylo letos opět požehnaně. Vybraná trojice může posloužit jako vzorek toho, co je na ulici k vidění. A proto netřeba nadávat, když v půlce července nešlapete v písku, ale chodíte po dlažebních kostkách. Za to je ale dobré mít na paměti, že ač se pro letošní rok Dveře zabouchly, za rok se zase otevřou.