waghiss666 | Články / Reporty | 04.06.2023
Zač je toho trap mi odemknul až Ivo Lorenc jednoho prochlastaného léta v brněnském nonstopu a věděl už půl roku dopředu, že nastává nová éra, kterou ovládnou bratia. Jebnutý prorok! říkali. Dočasné vyvrcholení toho, jak se věci hýbou, je album Cigán, které stačí směle zařadit do playlistu všeho, co u nás aktuálně frčí, a nejenže suverénně kvalitativně obstojí, pestrostí všechno překoná. Tenhle opus magnum ještě fyzicky není na světě, proto o křtu nemůže být řeč. Kvlt crew a jejich spřízněnci dorazili opanovat hlavní město a na jeden večer zhmotnit to, co jsme se snažili popsat v titulním tématu dubnového Full Moonu.
Náhodná kolemjdoucí znejistí, lidi se hemží, v baráku se večer koná akce, ale není s to rozklíčovat, na co všichni přišli. Z černočerných postav neblyští drip, tady by se Hypebeast Guru budil. Dneska je vyprodáno, i když se to nezdá, lineup roztáhnutý až do ranních hodin a lidi si dávají na čas, jak už to na podobných akcích bývá. Dochvilní si ale projdou tři fáze smutku, na každou seanci postačí hodinka. Začneme zlehka.
Diagnóza I: splín
Je osvěžující vidět, jak se interpret na rapovém koncertě neposilňuje alkoholem, Mishino srká energeťák, cítím z něj nervozitu a při první skladbě nevím, co si myslet. Smutný kluk, co přehluší playback, melodické refrény zpívá snad ještě harmoničtěji, než určuje nahrávka. Jestli do něj zpívá spíš pro jistotu, klidně bych ho vypnul. Výsměch není na místě, po třetí uplakané skladbě o sebezpytu jsme najednou na stejné vlně, vždyť každý byl někdy nejistý puberťák, a možná jsem málo macho, ale taky mě vychoval pop-punk a strávil jsem stejně času jak s barevným emo, tak s tím špinavým. Mishino hrdě oživuje trendy nultých let a s citlivostí sobě vlastní jim dává moderní šmrnc. Sice furt to samé dokola, ale pokaždé podané tak, aby se neomrzelo. Dovedu si představit, jak tohle s kapelou v zádech rozeskáče nejeden pár vansek. Dochází mi, že za celý set nepadla jediná vulgarita. Idol do playlistů vašich dětí? Těším se, kam se tenhle kluk vypracuje, trapnost nepřipadá v úvahu. Platící se dostavují se zpožděním a je to škoda, už teď se mohli připravit na moment, kdy střední proud ovládne trnavský Hyperpunk.
Diagnóza II: mizantropie
Jakmile na pódium vleze RNZ, v zádech David San v pletené kukle a hypeman Zbynďa se zaječíma ušima, stírají se na chvilku rozdíly mezi tím, co je underground a co už ne. Alespoň na první pohled by tenhle cirkus klidně mohl nafotit Kubo Krížo. Hraje track Hotbox v rodinnom minivane, jeho autor Dušan Vlk se bude dnes večer vzpomínat i citovat opakovaně. Setmí se, z repráků promlouvá Karel Veselý a snaží se heslovitě nastřelit, co se chystá. A pak vypukne totální peklo. Dvoumetrový pořez v kukle kope branky a láme nohy, zfaulovat se nedá ani záškodnictívím DJe. Diktát sem tam zvolní uslzenou baladou, aniž by citování ze Spalovače mrtvol působilo jako laciné vyznání.
Jsou to ale tracky střihu Hellheim, při kterých puká hřbitovní mramor s každým dropem a Zbynďovým zdvojováním hrdelního murmuru. A že jich bylo! Smíchovský sklep se najednou promění v krematorium, vzduch zhoustne a z davu stříká krev. Na vlastní kůži pociťuju, že je vyprodáno, a okamžitě dávám na týdenní repeat Rozjebaný back, aby mi ze sluchátek zprostředkovala, jak se to dělá. Modřiny a odřeniny, lokty do zubů báby v tramvaji nebo opěradla kancelářské židle? Sofistikované inferno jako koštovka pro všechny, kdo se zalekli. Nedivím se jim.
Diagnóza III: úzkost
Namísto vyfintěné hostesky nebo lenivého hypemana vyletí z backstage Edúv Syn. Maskot celého setu v umaštěném triku Wu-Tang rozjede sólo na retro pogo, zatímco klubem duní čtyřtaktová basa. Flashback do Londýna, kde se celé hnutí před půlstoletím zrodilo. Nejeden si lámal hlavu s tím, jak Fvck_Kvlt celý set oslavující nejčerstvější album otevře, lepší track než punková rychta Zle si snad vybral nemohl, ačkoliv právě tohle se nenosí. A všem je to jedno. Ten paradox, že se zhmotňují všechna klišé a standardy, přestože se jedním dechem nedodržují a porušují pravidla žánru, mě nepřestává fascinovat.
Všimnu si všech povinných jevů: za DJem alespoň jeden člověk točí smartphonem videa, David San nalívá z flašky whisky každého, kdo v záklonu otevře pusu dokořán, moshpit nebere konce, pot teče z nahých cihel a celý klub řve slovo od slova každý řádek každého tracku, dropy tak brutální, že mi tak tak nekřupne páteř. Zkrátka večer jako vystřižený z vlogu DMS life, chybí snad jen primitivní “humor“ a urážení fanoušků ve frontě na selfie. Po pódiu pobíhá kameraman, vyhlížím Šajma, Homera nebo Forgena, kde jste všichni, když vás kultura potřebuje? Namísto plýtvání slovy jste mohli osm minut koukat na zákulisní záběry a interprety zkroucené trapnem, když si škrábou tvář a krčí rameny v odpovědi na klišé otázky, kdy vydají další projekt?
fotogalerii z koncertu najdete tady
Dramaturgie večera slibovala, že konečně dojde i na náser Som Safe tam, kde má smrt brány s hostujícím RNZ, Mike Patton bohužel neměl čas přijet odzpívat refrén, ten druhý Denis dává s totální grácií. Už půl roku víme, že na koncertech nové skladby makají. Závěrem Nemám mieru se Denis vrhne do davu objímat nás, pořád si neumím vybrat, jestli víc šlape track Skurvensko nebo jeho pokračování. Nesmí chybět Žakhelésova hitovka a ještě než začne dunět techno beatem Boh stojí při nás podvratných, na pódium vyšplhá půlka sálu a spustí se totální rave. Na čo čakáš? je otázka do pléna všem, co nedorazili, přestože by se nevešli. Neubráním se rozpakům. Edúv Syn urvaný z řetězu sem tam ujede, přeci jen mají s Denisem i přes spřízněnost každý unikátní flow. Ještěže od konzole na všechno dohlíží Žakhéles a tenhle divoký punk se zvrhne, až když je po všem a Paris s Denisem se rozpačitě snaží přerušit Kabalovu afterku přídavkem. Bez hymny Zabijem sa! by to zkrátka nebylo ono.
O den později, kdy se snažím popsat, co všechno se v Underdogsʼ dělo, na mě youtube vyplivne podcast samozvaného experta Ladislava Sinaie, který si pozval mladého rappera Similivinlife. V pasáži, kde dojde na slovenské labely a kolektivy, si expert a nováček lámou hlavy a když pak vypotí akorát DMS a WLVS, rozčílím se. Ignorovat koncerty jako tenhle už smrdí tvrdohlavou leností. Denisova sloka v tracku Pod povrchom nájdeš poklad, dnes večer naživo jako feat během setu RNZ, je všeříkající. Už i Fvck_Kvlt se zhostil egotripu/battle rapu/jak chcete a naložil všem, kdo si namlouvají, že jim jednou bude patřit světlo na scéně, nebo rovnou její trůn. To ale nestačí.
Koncerty Fvck_Kvlta fungují jako katalyzátor toho nejbolestivějšího, co si v sobě nosíme, vždycky ale přijde smíření a naděje. I když odcházím domů v euforii a šoku, vleze mi do snů a zkurví ranní probuzení. Až o dost později plně při smyslech špekuluju nad tím, co dělá právě z Denise takový unikát? Je jedno, z jakého úhlu a jak podrobně chcete rozpitvávat hudbu nebo významy. Nebo kolik desek $uicideBoy$ jste slyšeli víc než jednou. Odpověď je v každém propoceném objetí. V tu chvíli utopie, že přichází revoluce, co rozmetá zatuchlé pořádky a zasviní všechno vyumělkované pozlátko, dává smysl. Jednou vám to taky dojde. Přijďte se nechat obejmout. A nezapomeňte třpytky!
Fvck_Kvlt + RNZ + Kabal
2. 6. 2023 Underdogs', Praha
foto © Mária Karľaková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.