Martin Řezníček | Články / Reporty | 21.07.2017
Druhý den začíná moc brzo – a moc zapařeně. Příběhy lidí v osm ráno v hospodě. Slovák se baví s moravským párem a vypráví o Digitalism. Fronty na sprchy, fronty na kafe, čištění zubů v zástupu. Pakoni u napajedla, stáda v kempu, stáda v areálu...
Svůj první koncert v Česku si odbývá Kenny Anderson alias King Creosote. Nad areálem se ještě chvíli předtím střídají dvě barvy – šedivá a modrá, poryvy větru neslibují nic dobrého. Vřelý hlas skotského písničkáře naštěstí rozhání všechny mraky a rozprostírá se klid. Slunce na nebi i v duši. Velikost pódia a malá intenzita čtyř nástrojů si při některých skladbách vybírá svoji daň a ne vždy se tak daří navázat vztah s publikem, které v těch chvílích propuká v polohlasnou diskuzi. Jinak ale Creosote plní očekávání, nedojímáme se, několikrát ve společnosti dud vynikne i temperament, který bychom na skotských vřesovištích nečekali. A taky smích, když zpěvák odhání vosu (prchá před ní) nebo když hledá v publiku Velšany.
fotogalerie z festivalu tady i tu
Nelze nezmínit LP a Michaela Kiwanuku. Dva velké hlasy, dva vypravěči příběhů. Každý vypráví po svém: Laura Pergolizzi se snaží probudit pozitivně laděnými písničkami radost, hodně komunikuje s publikem, předvádí rozsah. Koncert pro zaplněný prostor před hlavní stagí nemá problém utáhnout, taková je síla stadionového folkrocku. O vystoupení se bude ještě dlouho mluvit. Kiwanuka v každé písni ukrývá jeden příběh, je nejenom vypravěč, ale i mluvčí – láska, smutek, naděje, sociální témata. A věříme mu to. Nejlépe to vystihuje, když zpívá prostý text: „I’m a black man in a white world,“ v tom bylo všechno. Slovo soul je pro něj příliš těsné. Když vznikal, ještě ani nebyl na světě, nasákl jím však dokonale a okořenil ho různými vlivy od jazzu až po rock. Těšíme se na srovnání s Benjaminem Clementinem.
Druhý den je vůbec bohatý na vypravěče, Warhaus jsou další. Frontman Maarten Devoldere, známý z Balthazar, káže. Je to kacířství, ale představujeme si Nicka Cavea, tak dokonale opanuje pódium a podmaňuje si publikum. Repertoár jednoho alba není na hodinový koncert dostatečný, a tak kapela přidává dlouhé jamy a hraje si s atmosférou skladeb. Žádná nastavovaná kaše to ale není. Večer pak končí s dokonalým živým setem UNKLE.
Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.