Veronika Miksová | Články / Reporty | 18.07.2016
Muži mě vždycky zajímali víc, než by si zasluhovali, nejinak je tomu poslední den Colours of Ostrava. Výhoda je, že dnes se nelámou srdce, ale spíš kyčle. Počasí si nás konečně bere na milost, sem tam kapka, občas letos nedostatečné slunce, které změkčuje unavené tváře do krásy.
Do nohou vlije lehkost Pandoo. Projekt studenta pařížské Sorbonny Jana Hrubého letos vyhrál soutěže Startér a 1Band2Play, hned od začátku je jasné proč. I to přirovnání k Owenu Palletovi částečně sedí. Na pódium si přizval chlapce s violoncellem a houslemi, kterých se během krátkého setu chopí i on sám. Bravurně ovládá looper a zpívá bezchybnou angličtinou melodickým hlasem tak, že doslova lítám v protrhaných ostravských oblacích.
Mangovo-pepřovej dipíček proteče nepovedeným kelímkem a postříká mi černý punčochy, otírám ubrouskem, olizuji prsty. Scéna, která by ideálně zapadla do brakového světa divočáka Jakuba Kaifosze. Z Boy Wonder&Teen Sensation je Lazer Viking/Sabrehart, plive kolem sebe pořád stejně vášnivě. Můžete mu vyčítat přebujelé sebevědomí a tisíc jiných věcí, ale nikoho, kdo se umí tak pěkně svíjet do rytmu rokenrolového neumětelství, sahat si do rozkroku, mrkat na holky s kmitajícím jazýčkem a poulit oči jak žába před infarktem na české scéně neznám. Po dvacetiminutovém setu padá Kaifosz při přelézání zábran do prachu, pivo odmítne se slovy:“Já nepiju, tak si to strč do prdele” a po odzpívání jedné písně mezi publikem mizí v zákulisí. Pro ty, co by si mysleli, že jde o vtip, se ještě jednou vrátí, “Díky, čau.” Dlouho jsem se takhle nepobavila, a to i těma kyselejma ksichtama kolem sebe, kteří si myslí vždycky mají nárok na šedesát minut zábavy v plastikovém obalu.
Pak je tady tklivý rozněžnělý muž na hlavní stejdži - britský písničkář Passenger s hitem Let Her Go. Jistá milá osoba by řekla, že má skříplý koule (dámy prominou). Já nevím, že těm lidem pořád tak chutná lepivá limonáda. Prý “hlas, co zní, jako kdyby elf zůstal celou noc vzhůru, kouřil, pil a přitom vyprávěl své příběhy přátelům.” Nic proti romantice, ale ty koule by mu měla nějaká elfka zkontrolovat dřív, než se rozteče na pódiu.
Že je česká elektronika ve výsostné formě, potvrdí Brňák Leoš Hort alias HRTL, chtělo by to slyšet někde v klubu ve tmě. Mohl by vzít do učení Nathana Fakea, jehož set zdaleka neuhranul jako ten Hortův. Jako někdejší zapřísáhlá kytarovková dívenka upaluji na The Vaccines - rozpolcená -, psychedelický začátek argentinské dvojice usazené v Berlíně Mueran Humanos je chytlavý. Pokud jste nestihli, zahrají dnes v Praze na Sedmičce.
S The Vaccines je to podobně jako s Last Shadow Puppets, za zenitem. Na písně z první desky se nicméně skáče pěkně a myslí si to i většina kolem. Napadá mě, že letos se tady moc davově nejuchalo, škoda. S textem Post Break-Up Sex je seznámena hromada lidí, a tak sborově ječíme: “Post break-up sex that helps you forget your ex”. Závěr dramaturgicky bezchybný, ale co taky zkazit na legendě elektronické taneční scény Underworld, že? Rick Smith a Karl Hyde jsou lety sehraná dvojka, která nestačila ustrnout na místě. Osobní komunikace s publikem dělá hodně a Rickovy kyčelní pohyby mě nepřestávají fascinovat, zkouším to doteď. Rez, Cowgirl, Born Slippy, Everything Everything i poprvé hraná skladba z nové desky Barbara, Barbara We Face a Shining Future. Splněný teen-age sen. “Připadáme si tady jako doma, děkujeme”, zní z pódia. Rádo se stalo, přijďte zas.
Colours of Ostrava 2016 14. - 17. 7. 2016 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.