Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.07.2014
Colours zažili zřejmě nejprudší start v historii. A stýskat si za sofistikovanými začátky a la Jan Garbarek by bylo pošetilé, protože byl první den nebývale efektní!
Ještě za světla začali na hlavní stagi bouřit Les Tambours Du Bronx. Sedmnáct ostrých chlápků s image trestanců pochází z periférie zpustlého industriálního města Nevers. Valí do barelů, budí hrůzu a s paličkama zachází jako s bejsbolkama (však taky začínali s násadama od krumpáčů). Na místě upadali do hardrockového tranzu a jejich nelítostné beaty otřásly stařičkýma Vítkovicema. Kdyby peklo mělo soundtrack, tak v rytmu Les Tambours Du Bronx.
Následující Shaka Ponk se zapíšou do dějin festivalu (třeba jako kdysi Gogol Bordello). Mluví se o nich jako o velkém objevu s brutální gradací, naživo je to stejně šok. Kdo neviděl, zapláče. Afroegypťanka, hysterický vlasáč, metalový kovboj (ano, to lze) a sumo s culíkama... zkázonosná šestice vyšinutých muzikantů a grafiků z Francie útočí na zdravý úsudek. Ve velkém statickém nápisu PONK se O změnilo v plátno s tak mnohovrstevnatými 3D vizualizacemi, že už nebylo jasné, čí jsme. S hravostí zběsilého funku a nesmlouvavostí punkové přímočarosti vedli koncert od první písně a výbušná show s virtuální opicí Mr. Goz přestupovala hranice únosnosti. Jejich raketový vzestup a udivující pověst nemůže vystihnout, co všechno se dělo... faktor pařby: 10!
Trocha uklidnění se naskytla na vedlejší scéně: Steve Seasick je jedním z maskotů letošních Colours. Jeho příběh potulného barda, který zažil nepočítaně dobrodružství a na výsluní scény vstoupil v podstatě zpod mostu, dojímají celé Colours. Americký tulák jak vystřižený z dávných filmů, "vagabond" v zahradníkách a kšiltce, je jedním z nejautentičtějších muzikatů country blues. A číst o jeho příbězích či nástrojích nestačí. Kytary z krabice od doutníků, výfuků a čehokoli, co se najde – v rukou Seasicka zní jak nejlepší jazzovky. Svůj syrový hlas doprovází na všechno, co může mít ozvučný otvor a aspoň jednu strunu (ano, vystačí si). S drivem mu pomáhá vousatej brácha, švédský hippie bubeník Dan Magnusson, a do muziky dávají všechno, co se jim od 60. let přihodilo. Halelujah!
Finiš patřil favorizovaným MGMT. Odhady na provedení byly dvojí, zůstalo u zlaté střední cesty. Tzn. hráli jako těžcí popíci, ale alternativu doháněli aspoň halucinogenními projekcemi. Došlo i na rádiové megahity, bohužel zbytek se trochu rozmazával. Kdo si ujíždí na retru, ocenil sedmdesátkové a osmdesátkové aranže, vodpich to ale nemělo, progresivní šmrnc taky ne. MGMT odehráli pěkný popový koncert, na který si po Shaka Ponk nikdo nevzpomene. Nevadí!
Colours of Ostrava 2014
18.7.2014, Vítkovice, Ostrava
foto © Barka Fabiánová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.