Veronika Mrázková | Články / Reporty | 22.07.2018
Začít na KAMP! byla skvělá volba. Nalaďte se: kotoučové přehrávače jsou zase v kurzu, ve skříni máte spousta pestrobarevných košil a bund se stojáčkem, na ní plakáty Cyndi Lauper a před domem duhovou favoritku. To je svět KAMP! Koncentrované letní hitovky sypou z rukávu a není nad čím přemýšlet. Buď se líbí a tančíte, nebo se vám nelíbí a tančíte jen o trochu míň. Podobně tak u dalšího návratu do minulosti s Gus Gus. Daníel Ágúst Haraldsson ve vězeňském pyžamu (zřejmě od Gucciho) a Birgir Þórarinsson v krajkové tunice a třičtvrtečních legínách mají pro párty uděláno. Na pódiu se sice pařilo trochu více než pod ním, ale ani jednu stranu to neodradilo. A festivalová klišé to jistila: 1. Zeptat se publika, jak se má. 2. Pochválit, jak extrémně dobře vypadá. 3. Vyfotit se s ním. 4. Poděkovat v češtině. 5: Povinně jej roztleskat.
fotografie z posledního festivalového dne tady
Osvěžující výjimkou byl navrátivší se Seasick Steve. Na jeho velký úsměv, “ZZ TOP” bradku a armádu ručně vyrobených “kytar” nešlo zapomenout (jedna vypadala jako předělaná plechovka psího žrádla, fakt). Díky němu už mi ani nevadí, že jsem letos neviděla Rolling Stones - Seasick stačí. A víte, co nám ten ošlehaný bluesman v monterkách řekl? Že má tu úplně nejvíc vysněnou práci. Protože pracuje pro nás. Jsme jeho šéfové a on doufá, že jsme spokojeni. Zaměstnanec roku.
Škoda zpoždění extravagantní Grace Jones. Neviděla jsem ani polovinu jejich paruk a kostýmů. Svlékla se nakonec, nevíte? Minimálně entrée stálo za to: schovaná za vlajkou s vlastní fotografií vystoupala na schodiště nad stagí, v přísné masce kovové lebky s havraními pery, po celém těle pomalovaná bílými symboly... Youtube ji miluje, takže udělat si vlastní obrázek není těžké. Možná šlo spíš o podívanou než zajímavý koncert, ale sešlo na tom? Sobotní večer byl naprogramovaný na bezstarostnost. Hned po Grace nastoupil Ziggy Marley, na Fresh Stage pak navazovali okouzlující Daara J Family. Senegalská parta, která nám v čele s Faady Freddym přijela vysvětlit, že se hip hop vlastně zrodil v Africe. Takže mír, lásku a reggea-fusion všem!
fotografie z posledního festivalového dne i tu
To nejlepší ze soboty? Jsme zase v Americe (viz. Miss AmeriKa), Kafka Band zareagoval na nedokončený Kafkův román. Trojjazyčné uvedení, kde Jaroslav Rudiš mísí angličtinu s němčinou obsahuje předčítání v originále, novou hudbu a samozřejmě výtvarné projekce. Mistrně komponovaný program s kabaretním nádechem doprovází technicistní abstrakce, digitální krajiny a temně aranžované teze typu “lidé se ztrácejí, tak to má být”. Rudiš čte, někdy křičí, Švejdík šeptá a zpívá přes vokodér. Zádumčivé melodie protínají prvky blues, industriálního rocku nebo raveu, drobné, úsporné balady posilují poetičnost projektu. Jeden z využitých motivů - “v dnešní době není o čem snít” - díky letošním malým Colours objevům neplatí.
Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Honza Petřík
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.