Články

CTM není jen Berghain

CTM není jen Berghain

Zdeněk Němec, Václav Adam | Články | 09.02.2024

Po loňském ročníku CTM, který byl mým prvním, jsem věděl, že se sem musím vrátit. Naopak Vašek se sem vrací pravidelně a dobře ví proč. Berlín sám o sobě je vždy velkým lákadlem a celoročně nabízí nepřeberné množství kulturního vyžití, o tom žádná. Tady se ale mimo jiné nabízí možnost degustovat zdejší bohatou klubovou scénu, včetně takových klubů, jako je Berghain, RSO nebo Oxi. A to se s jistotou vstupu díky festivalové vstupence vyplatí i ve frontě a v nečase na přelomu ledna a února.


DVĚ NOCI V BERGHAINU

Pojďme si hned na úvod říct, že běžní návštěvníci Klubnacht v Berghainu a návštěvníci programu CTM jsou dvě zcela rozdílné skupiny. Ta první chce rave (od noci, přes den a zase do noci). Druhá skupina chce progresivní dramaturgii, poslechové sety, performance a samozřejmě taky rave. Samostatnou kapitolou pak jsou návštěvníci gay klubu Laboratory, který má vstup za rohem a kde souběžně s programem CTM letos běžela Naked Sex Party (dreskód jen boty) a páteční Friday Fuck 2-4-1 (bez dreskódu). Všechny tři fronty se před Berghainem potkávají a místy protínají, aby je nakonec rozřadilo zábradlí, které těsně před jednotlivými vstupy vytváří lidské hady. Face-check, security a vzhůru do šatny.

První prostor, na který návštěvník Berghainu narazí, je Säule s obřími betonovými sloupy. Maskovaná non-binary postava Alyxis v zadní části hrála sladké melodie à la PC Music, které tavila v noisovém kotli. Místy zábavné, ale nic, co by posluchače udrželo delší dobu na místě. Jiným příběhem bylo vystoupení Fitnesss feat. Lung na hlavní stagi, které sice nebylo uprostřed davu vidět, ale pohltili celý prostor, když v lidském masomlýnku dekonstruovali anatomii ravu. Hodně vidět byl naopak Axonbody & Oliver Torr s audiovizuálním setem AXONTORR. Kytara, auto-tune a abstraktní projekce v dokonalém souladu, což dav náležitě ocenil. Velkým highlightem prvního večera pak bylo vystoupení divoké španělské EBM dvojice Dame Area, a především set detroitské ghetto-tech/rapové party HiTech. Rozpačitý start kvůli nefungujícímu mikrofonu okamžitě zlomil nástup raperů v kuklách do publika, explodující dav během footworkového armagedonu vyvrhoval končetiny moshujících nadšenců. Panorama bar praskal ve švech. Takhle má vypadat strhující rapová show.

Bez předchozí rezervace se prakticky nešlo dostat na instalaci Oceanic Refractions, kterou připravili Mere Nailatikau, AM Kanngieser, KMRU, Laisiasa Dave Lavaki a Tumeli Tuqota. Kolují zvěsti, že půlhodinový slot v této pohlcující eko-instalaci byl vzhledem k množství servírovaných vjemů a informací málo. Zamáčkl jsem slzu. Po dobrém sushi ve Weddingu jsem vyrazil směr Radialsystem, kde mě v loňském roce absolutně odzbrojili Amnesia Scanner. Letos tato pozice připadla na Marco Donnarummu a jeho mimozemskou performance Ex Silens. Zrození kyborga objevujícího svět skrz zvuky a ruchy, které provedlo potetovaného umělce s pohyby dobře známého xenomorfa Vetřelce k oltáři poznání a zase zpět. Nic všedního.

V pátek to v Berghainu vypadalo ze startu vlažně. Fronta bez lidí se hned tak nevidí a uvnitř bylo poloprázdno. Je pravda, že v úvodu jela jen hlavní stage a po půlnoci se přidal aspoň Panorama bar, ale i tak působila návštěvnost neutěšeně. Naštěstí to nemělo vliv na atmosféru pod pódiem, kde zahrála set španělská dvojice Virgen María a Naive Supreme. Absolutní vrchol CTM. Pole dance s lasery pobíjenou podprsenkou a respirátorem, který pak nahradila kšiltovkou s logem MacDonalda. Následně vyměnila spodní prádlo za bikiny s krabičkama hranolek od Maca, které během zpěvu jedla! Queer DJ k tomu celou dobu diktoval svižnou techno rychtu, kterou doplňovali 2D a 3D hardcore-porno-manga projekce s transgender tematikou. Dav celou dobu pumpoval nahoru/dolů a tak María zakončila celý set, když zručně lámala reggaeton a gabber dohromady. Takhle se mnou dlouho nic nemlátilo o zem.


SILNÉ EMOCIONÁLNÍ ZÁŽITKY

Dalším vrcholem byly osobnosti Micka Barra (Ocrilim) a Juliana Sartoria. Ten první v rámci jednoho večera zazářil s Timem Wyskidou (mj. bubeník Khanate) a s banjem (což ten klub zažil možná poprvé) a poté sólo s hypnotickými prsty lámajícími kytarovými orgiemi. Skvěle na něj v závěru večera pak zvukově navázalo duo Phillipa Sollmanna a Maxe Eilbachera, i když šlo o čistě elektronickou vícekanálovou kompozici. Sartorius měl jeden večer solidní impro s Rabihem Beainim, ale teprve další den, když si střihl neskutečně groovy perkusivní variace na motivy své kolekce Locked Grooves, vše totálně rozsekal.

Naopak mezi výrazná zklamání se řadily koncerty spoléhající pouze na všedrtící subbassový zvuk. Kupodivu se to dotklo zejména umělců, jejichž portfolio naznačuje v tomto ohledu kompetentnost, ale pokušení bylo zřejmě příliš velké. U Bena Frosta jsem to vlastně čekal, u superseskupení Osmium už méně. Jasným nesvépravným viníkem je tu Sam Slater, kvůli němuž byla třeba Hildur Guðnadóttir slyšet pouze pár minut.

Mezi silné emocionální zážitky naopak patřila vystoupení ve Volksbühne. Last and First Men kombinovalo famózní performery z Neon Dance, naraci Tildy Swinton i Jóhannssonův hudební doprovod a film do uhrančivého výsledku. Aniž by mi dával ten scénář zcela smysl, strašně dobře zprostředkovali jakousi nepředstavitelnou cizí budoucnost, ze které dostává dnešní lidstvo kusé zprávy. Through the Thinking Iceberg v podání tria Felicie Atkinson, Jules Reidy a Crys Cole pak představovalo ultra ambientní meditaci, ve které bylo snadné upadnout do lucidního snění, ač tomu silně nahrával i můj fyzický stav.

Pisitakun nebo Sabiwa se rozhodli pojmout svá vystoupení neotřele performativně, výsledky byly spíš rozpačité. Totéž se dá říct o wannabe chuligánství NAH, kde pódiové skopičiny vyústily v nefunkční pad kontroler, což i přes edgy přístup nakonec znamenalo, že s produkcí nemohl pokračovat, evidentně bylo vše synchronizované. Naproti tomu potěšily důstojné sety umělkyň, které jste nedávno mohli vidět se starší tvorbou i v pražském Punctu (Ale Hop, Julia/Jules Reidy). Z párty večírků nejvíc zaujal Assyouti (první sobota v Oxi) nebo pak vražedný DJ set od Ojoo (druhá sobota v RSO).


ZVUKOVÉ LÁZNĚ

Ano, RSO. Klub s nejbrutálnějším soundsystémem v rámci CTM, a možná i v rámci Berlína. Cihlové „soubudoví“ je sice trochu z ruky a návštěvníci musí vyrazit mimo centrum města, ale odměnou jsou dvě fantastické stage. Větší Robus a menší Summe, mezi kterými se dá pohodlně cestovat skrz uličku z přepravních kontejnerů nebo přes dvorek, kde v létě bývá venkovní stage. Ale zpátky dovnitř, kde zvukoví inženýři odvedli kus práce (nebo jen nakoupili hodně beden?!). Přesvědčil jsem se o tom už loni, když Abadir sypal beaty, kterými by mohl porážet dobytek. Letos byla dramaturgie samozřejmě jiná, takže na takový masakr nedošlo, ale Upsammy nebo „zhulení” O Ghettão (DJ Nigga Fox, DJ Danifox, DJ Firmeza) bojovali statečně a rozdováděný dav pulzoval po celé ploše.

Ovšem reprostěna, kterou na menší stagi v RSO vystavěli, je impozantní za jakýchkoliv okolností. Stejně jako výsledný, příjemně neagresivní basový zvuk, který prostupoval celým tělem/davem. Letos tady dostala prostor děvčata z uskupení Femme Bass Mafia, která na klubové scéně vytváří bezpečnější prostor pro sdílení basové hudby. Flore, šéfová labelu POLAAR, namíchala hutný basový základ, do kterého občas sypala neskutečné footworkové palby. Navazující Jenny Schellenberg alias MSJY přidala zvukově vražedný set, před kterým se naštěstí dalo utéct do jedné z mnoha chill zón. Ať už přímo v kontejnerech nebo mimo hlavní sál u zadního baru. Boxy, sedačky i houpačky. Místa k sezení bylo v sobotu poměrně dost, protože většina návštěvníků byla na parketu.

Line-up festivalu poznamenalo zrušení účasti několika umělců, kteří se přidali k bojkotu akcí a institucí financovaných německou vládou (Strike Germany). Můžeme s tímto aktem souhlasit nebo ne, faktem ale zůstává, že to na celkový dojem ze CTM mělo pramalý vliv, protože šlo jen o hrstku interpretů z desetidenního festivalu. Program se přeskládal a akce proběhla prakticky v nezměněné podobě. Výsledné skóre? Je v podstatě jedno, co a kde hraje, protože hudební nabídka bývá natolik pestrá a venues natolik rozdílné, že se vždy objeví něco “out of this world“. Tento rok to byl například Marco Donnarumma a duo Virgen María a Naive Supreme.

Letošní CTM s podtitulem Sustain se opět vydalo do neprobádaných vod experimentálních a okrajových hudebních forem, jejichž udržitelnost dokazuje pětadvacet let existence přehlídky. Takové výročí se stává ještě důsažnějším ve světle mnoha výzev posledních let a probíhajících krizí, které zpochybnily a zneklidnily zavedené pořádky, často již mylné jistoty a nešetřily hudbu ani noční život. Příští rok jedeme zase.

Info

CTM 2024
26. 1. - 4. 2. 2024 Berlín
web festivalu

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

10 + 1 = Sarah Kinsley

redakce 17.11.2024

Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Šejkr #143: Špatná hudba?

Michal Pařízek 15.11.2024

Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.

10 + 1 = Graham Sayle (High Vis)

redakce 14.11.2024

Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.

Kam na rajz se Zuzanou Černou (Ostrava Kamera Oko)

redakce 13.11.2024

Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace