Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 07.01.2014
Darrin Mooney je dost nenápadná rocková star. Oproti jeho kolegům z Primal Scream na něj nevyšťouráte skandály ve znamení drog, sexu a rock’n’rollu, nevymetá večírky, je dvacet let šťastně ženatý, mluví potichu, skoro plaše. Nudný patron, nebo soustředěný bubeník? O těžkých začátcích, lehkých konkurzech a hudebních idolech.
Hraješ na bubny od dvanácti let. Proč sis vybral právě bicí?
Vlastně za to může můj otec, který si během mého dětství pouštěl strašně nahlas Led Zeppelin, Deep Purple a The Who. Myslím, že to byl Ian Paice, který mě v začátcích ovlivnil nejvíc. Album Deep Purple in Rock jsem si přehrával pořád dokola. Bubeníci byli tenkrát strhující, snadno ses jimi nechal zaujmout a toužil hrát jako oni. Také si vzpomínám, jak mě jednou táta vytáhnul polospícího z postele, abych se podíval na Buddyho Riche v televizi. Na to nikdy nezapomenu. A tyhle lidi poslouchám pro inspiraci doteď.
Otec byl také muzikant?
Táta hrál v mládí na kytaru, jen tak pro radost. Objevil se dokonce na několika nahrávkách, protože jeho kapela udělala pár věcí pro EMI. Dodnes si brnká pro zábavu doma.
Ty sám ovládáš i jiné nástroje?
Jakž takž klávesy a kytaru. Zvládám je tak akorát, abych si udělal nutnou představu o melodii, což mi naprosto stačí.
Jak jsem četla, byly tvoje začátky tvrdé. Neustálé pochyby, rozčarování z vlastních nedostatků, nesmlouvaví učitelé. Který z nich tě nejvíce ovlivnil?
Oba dva moji učitelé na mě měli obrovský vliv. Ten první, Dave Clifford, mě naučil jak vůbec číst hudbu, uměl věci skvěle vysvětlit a objasnit. Mým dalším učitelem byl, a vlastně pořád je, Bob Armstrong. Změnil mi život, ostatně učil mnoho nejlepších britských hráčů. Studoval jsem úderové techniky rukou, hlavně pro jazz a latinu. Měl jsem na ně vážně štěstí, byli skvělí, rozhodně nestrpěli žádné hlouposti. Když jsi neudělal úkol, byl jsi fakt v hajzlu!
Jak tě trestali?
Nebyli zlí, jen přísní. Byli schopni mě poslat domů, protože nechtěli poslouchat nesmysly, případně chabé výmluvy, proč jsem se neobtěžoval cvičit. Dnes to dělám stejně. Nejsem moc tolerantní ke špatným výkonům a blbě zahraným notám.
Na youtube máš několik instruktážních videí, máš tedy dnes své vlastní studenty?
Učím, když zrovna nejsem na cestách. Naštěstí mám vlastní domácí studio, kam mohou žáci chodit. Vyučování si vážně užívám a plánuju se mu věnovat mnohem víc.
V Primal Scream jsi od roku 1997, jak tě objevili?
Primal Scream si mě našli poté, co mě slyšeli hrát na desce What is It? skupiny The Mighty Strynth. I když to byla drum’n’bassová nahrávka, stylově absolutně odlišná od Primal Scream. Šel jsem na zkoušku, která trvala asi minutu než řekli „jo, skvělý, jdeme do hospody“. A bylo to. Už je to šestnáct let a já jsem s nimi pořád.
Když basák Gary „Mani“ Mounfield odešel z Primal Scream, byl to pro vás šok?
Odchod Maniho byl i nebyl překvapením. Vždycky jsme říkali, že by se měli The Stone Roses dát znovu dohromady, protože o to žádali fanoušci po celém světě. Moc to Manimu přeju, už to vypadalo, že se to nikdy nepodaří. Je to velmi citlivý a osobitý hráč, s neuvěřitelným smyslem pro rytmus. Bylo vážně pěkný vidět ho hrát zase s Renim Wrenem, když jsme jim předskakovali minulý rok v Glasgow.
Je trochu neobvyklé vidět v Primal Scream holku, ale Simone byla naživo v Praze výborná. Kdepak se skrýval takový hudební poklad? O její hudební minulosti se toho vypátrat moc nedá.
Simone je vlastně už druhou baskytaristkou. Když Mani odešel, půjčili jsme si rozkošnou Debbie Goodge z My Bloody Valentine, abychom mohli odehrát letní festivaly. Simone se k nám dostala přes Little Barrie a okamžitě zapadla. Řekli jsme jí, aby se na konkurz naučila tři věci a ona jich zvládla asi dvacet. Což bylo skvělý, protože jsme alespoň nemuseli moc dlouho zkoušet před australským turné. Všechno už uměla.
Kromě Primal Scream hraješ s dalšími legendami. Byl jsi v kapele Garyho Moora, tvoje jméno je na deskách Dona Aireyho z Deep Purple i na daleko popovějších věcech jako Bonnie Tyler, Wonderland, Birdy nebo na albech soulové zpěvačky Dionne Bromfield. To je dost široký hudební rozptyl...
Na hudební kolegy jsem měl vážně štěstí, během let jsem spolupracoval s nejrůznějšími muzikanty. S Garym jsem jezdil velmi dlouho, byl výborný a nikdy neodehrál špatný koncert. Jeho smrt je obrovskou ztrátou pro hudební scénu. S Aireym hraju roky, to on mě doporučil Garymu. Don se vlastně chystá na evropské turné, v jehož rámci přijede v březnu do Čech - a jak to tak vypadá, vezme mě sebou!
Ty jsi ale teď na šňůře k nejnovější desce Primal Scream More Light, máš vůbec letos čas na jiné projekty? Nebo koníčky? Bubeníci by měli být celkem ve formě...
Jo, jsme na turné s přestávkami už měsíce a máme za sebou dost náročnou festivalovou sezonu. Vrcholem roku bylo předskakování The Rolling Stones na Glastonbury, to bylo něco extra. Naštěstí má šňůra pauzy, což mi dává čas na studiové hraní nebo koncerty s dalšími kapelami. Také dělám bojové sporty a box, tak třikrát, čtyřikrát týdně, když to vyjde.
Diskuse fanoušků na fórech jsou někdy výživné. Tvoje osoba byla okomentována na jednom z nich slovy: „Podle mě jsou všichni členové Primal Scream opravdové osobnosti, kromě Darrina, který vypadá duchem nepřítomný. Je zatraceně dobrej a všestrannej bubeník, ale vypadá strašně odtažitě.“ Na co tedy myslíš při hraní, je pro tebe vůbec důležitá atmosféra v sále?
Odtažitý? Asi tak mohu trochu působit. Upřímně, soustředím se pouze na samotné vystoupení. Starám se víc o to, abych dobře zahrál, než blbnul s paličkama ve snaze na sebe upozornit. Lépe se napojím na publikum během menších koncertů, při těch větších jsem v přítmí a jen málo lidí si všimne, že jsem v kapele. Stává se, že potkám po akci v šatně lidi, co se mě ptají: „A ty máš s kapelou společnýho co?“ To pak odpovídám, že jsou buď slepí, nebo hluší.
Máš nějaké bubenické idoly?
Mám. Patří mezi ně Buddy Rich, Ian Paice, John Bonham, Mitch Mitchell, Jimmy Chamborline, Brian Spring, Keith Moon, Danny Carey, Matt Cameron, Tony Williams a spousty, spousty dalších.
Co nesplněné hudební sny, případně muzikanti, se kterými by sis rád zahrál?
Jednou bych chtěl nahrát sólové album, pokud bude čas. Moc rád bych udělal něco s Garym Numanem, Davidem Bowiem nebo Nine Inch Nails.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…
redakce 30.09.2024
Akce rovněž nabídne příležitosti pro networking mezi umělci a profesionály a představí veletrh s firmami z hudebního sektoru. Programový ředitel nám o tom řekl více.
Libor Galia 26.09.2024
Jeden z nových bookerů pražského Fuchs2 je DJ s více než dvacetiletou historií, který se před několika lety stal i producentem. Set v kolumbijském lochu?
Mariia Smirnova 24.09.2024
Dostal Sungazery do Česka. “Líbí se jim atmosféra Kampusu, rádi se sem vrací,” říká dramaturg hudební sekce Mikuláš Svoboda.
Libor Galia 05.09.2024
Jeden z dramaturgů klubu Fuchs2 se rozhodl přinést do pražské klubové scény svěží vítr, nové žánry a neotřelé hudební experimenty s pulzujícími rytmy Latinské Ameriky. Rozhovor.