Anna Mašátová | Články / Reporty | 22.06.2014
Druhý Ostrovní den sice počasí návštěvníkům příliš nepřálo, programově ale nebylo co vytýkat. I proto překvapila nízká účast v prostoru Kinského zahrady, ostatní lokality praskaly ve švech.
Velmi příjemný objevem bylo mladé polské duo The Dumplings. Justyna Święs a Kuba Karaś se poznali na konkurzu pěvecké soutěže. I když každý vyznávali odlišné hudební žánry, dohromady vytvořili intimní elektronický projekt, připomínající české EOST nebo kapely s Emou Brabcovou v čele.
V rámci Dnů Jeruzaléma zavítalo do Prahy hned několik izraelských hudebníků a hudebnic. Z Tel Avivu dorazili na Rádio 1 stage LFNT (čti Elephant) nebo také Live Free Not Troubled aneb kytarista a zpěvák Ran Nir, basák Daniel Benhorin, bubeník Matan Asayag, pianista Yonatan Daskal a kytarista Yonatan Shilansky. Kdo se ve čtvrtek nevykopal na Klubovou noc, musel už kvůli LFNT zalitovat, skupina si totiž střihla v rámci United Islands hned dvoják. LFNT stojí prozatím na rockových kouscích z debutového alba Tales of a Drunken Man, vzniklých na cestách s kapelou Mojos, kterou Nir spoluzaložil se slavnějším kolegou Asafem Avidanem. Téměř klasický rock'n'roll řízlý grunge i noisem, upřímné texty a ano, přiznejme si to, nejen hudebně, ale i vizuálně zajímavá sestava. O pár metrů dále začínali na hlavním pódiu Ille, bohužel za účasti nepočetného publika. Zapomenout, Kočka, Ledňáčci i hit Holka ve tvý skříni, pro Ille škoda, že nehráli na nacpané Kampě nebo české scéně na Petříně. Tam sklízela velký potlesk třeba Katarzia, při jejímž poslechu jste se neubránili vzpomínce na Deža Ursinyho.
Kampa. Co dodat. Natřískáno, ale naprosto bizarní stánky změnily místo v podivný lunapark. KFC? Burgerking? Bylo to nutné? Jediné pocity, co člověk měl, bylo utéct, než ho pach omastku prolne skrz naskrz. Oproti pátečním, nepříliš zábavným Childhood stáli holandští When We Are Wild opravdu za poslech. Dravost, komunikace s publikem, vlastní verze Lou Reedovy Walk on the Wild Side. I na jejich první album si budeme muset ještě počkat, živák byl ale bez chyb.
Hřebem večera, potažmo celého festivalu, byli nepochybně Heymoonshaker, pravděpodobně jediní zástupci žánru beatboxblues na světě. Britská dvojka se potkala před pěti lety na Novém Zélandu, od té doby jsou nejlepší přátelé, kteří v podstatě veškerý čas tráví na cestách. Andy Balcon a Dave Crowe předvedli strhující show, při které jen potvrdili dávnou pravdu, že blues se líbí vlastně každému, jen o tom neví. Balconův řezavě krákavý hlas s doprovodem kytary a Croweova beatboxová brilance podpořená až extrémně sebejistým vystupováním s erotickým nábojem přivedla kotel pod pódiem do varu. Ostatně po koncertu se o jejich desku Shakerism strhla u stánku málem bitka, lidi kupovali jak o život. Kdo neměl fúzí dost, musel být uspokojen argentinským Bajofondem, závěrečnou show United Islands. Argentinci sice dorazili bez VJ Veronicy Loza, ale beaty prolínající se s vášnivostí houslí a živelným akordeonem roztančili snad i letohrádek Kinských na vrchu kopce. Festival pravděpodobně nemohl být zakončen lépe, electrotango nicméně přidalo několik vrásek na čela organizátorů. Bajofondo překročili policejní hodinu, což nadšení fanoušci kvitovali s velkým povděkem.
Shrnutí? Nová scéna v Kinského zahradě, na kterou se vybírala nemalá suma, asi nemusela být. Kampa by bývala byla bez stánkového cirkusu milejší a dostupnější, jako lokalita hlavní scény ideální. Program byl místy nevyrovnaný, jistě, zavděčit se všem nelze. Někdy je však méně více, opakování stejných kapel ze čtvrteční Klubovky přišlo mnohým zbytečné. Skladba občerstvení byla tristní, čistota a organizace naopak příkladné. Zkrátka a dobře, na závěr školního roku - za tři. United Islands neurazily, ale ani nenadchly, přesto je dobře, že se uskutečnily. Praze velké kulturní akce (téměř) zdarma chybí a festival hlavní město alespoň na chvíli probere z letargie.
United Islands 2014
21. 6. 2014, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.