Články / Reporty

Drcení v moždíři (Perturbator)

Drcení v moždíři (Perturbator)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.04.2017

Stejné město, stejný klub, stejná ohrádka ve tvaru Luciferovy koruny a stejné osvětlení. Skoro už to vypadalo, že letošní vystoupení Jamese Kenta alias Perturbatora bude jen překopírovaným otiskem toho loňského. Skoro...

Prvním rozdílem byl výběr předskokanů, u nichž dali pořadatelé přednost tuzemským interpretům. Zprvu oplakávaná absence divokého Američana GosTa – všichni, co byli loni, si jistě pamatují poskakujícího maníka v gumové masce skeletona – byla bohatě kompenzovaná setem neméně nadaného hecíře Roborga. Po Zagami Jericho, která mimochodem po celou dobu neúnavně trsala pod pódiem, další důkaz, že synthwave se hraje i v Česku.

Perturbator krátce po loňském dubnovém koncertu vydal čtvrté studiové album The Uncanny Valley, takže se mohl opřít o nový materiál. Ten se sice nijak zásadně neliší od předchozích nahrávek, ale několik party detonátorů v čele s Neo Tokyo a She Moves Like a Knife dokazuje, že svůj tvůrčí potenciál ještě nevyplácal.

Kentův příchod uvrhl všechny přítomné metalisty smísené s dalšími urban tribes do temnoty přerušované jen blikáním světel. Následovala kontinuální palba temných synťáků, kterou zastavila až šestá funkydiskotéková pecka Sexualizer. Po ní znova drcení v moždíři: Satanic Rites, Diabolus Ex Machina, Assault, Humans Are Such Easy Prey – už z těch názvů krystalický metal stříká falešnou krví na pánské latexové šortky. Jen hrdý Francouz zůstával stále ocelově chladný, a i když mu po čele stékaly čůrky potu, bundu ani kapuci neodložil a kamenná tvář s vražedným pohledem mu byla tou nejlepší maskou.

Kent si letos přivezl bohatší výbavu, s níž dosáhl mnohem živějšího zvuku. (Hrál i na klávesy a jestli někdo tvrdí, že je jen pouštěč, tak kecá.) Díky promyšleným přechodům mezi tracky, někdy zkrácenými o intro (She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next), se navíc v setu nevyskytovala žádná hluchá místa. Jednoznačný dojem: zatím nejlepší Perturbatorovo vystoupení u nás.

Info

Perturbator (fr), Roborg
10. 4. 2017, Rock Café, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace