Martin Řezníček | Články / Reporty | 13.04.2017
Stejné město, stejný klub, stejná ohrádka ve tvaru Luciferovy koruny a stejné osvětlení. Skoro už to vypadalo, že letošní vystoupení Jamese Kenta alias Perturbatora bude jen překopírovaným otiskem toho loňského. Skoro...
Prvním rozdílem byl výběr předskokanů, u nichž dali pořadatelé přednost tuzemským interpretům. Zprvu oplakávaná absence divokého Američana GosTa – všichni, co byli loni, si jistě pamatují poskakujícího maníka v gumové masce skeletona – byla bohatě kompenzovaná setem neméně nadaného hecíře Roborga. Po Zagami Jericho, která mimochodem po celou dobu neúnavně trsala pod pódiem, další důkaz, že synthwave se hraje i v Česku.
Perturbator krátce po loňském dubnovém koncertu vydal čtvrté studiové album The Uncanny Valley, takže se mohl opřít o nový materiál. Ten se sice nijak zásadně neliší od předchozích nahrávek, ale několik party detonátorů v čele s Neo Tokyo a She Moves Like a Knife dokazuje, že svůj tvůrčí potenciál ještě nevyplácal.
Kentův příchod uvrhl všechny přítomné metalisty smísené s dalšími urban tribes do temnoty přerušované jen blikáním světel. Následovala kontinuální palba temných synťáků, kterou zastavila až šestá funkydiskotéková pecka Sexualizer. Po ní znova drcení v moždíři: Satanic Rites, Diabolus Ex Machina, Assault, Humans Are Such Easy Prey – už z těch názvů krystalický metal stříká falešnou krví na pánské latexové šortky. Jen hrdý Francouz zůstával stále ocelově chladný, a i když mu po čele stékaly čůrky potu, bundu ani kapuci neodložil a kamenná tvář s vražedným pohledem mu byla tou nejlepší maskou.
Kent si letos přivezl bohatší výbavu, s níž dosáhl mnohem živějšího zvuku. (Hrál i na klávesy a jestli někdo tvrdí, že je jen pouštěč, tak kecá.) Díky promyšleným přechodům mezi tracky, někdy zkrácenými o intro (She Is Young, She Is Beautiful, She Is Next), se navíc v setu nevyskytovala žádná hluchá místa. Jednoznačný dojem: zatím nejlepší Perturbatorovo vystoupení u nás.
Perturbator (fr), Roborg
10. 4. 2017, Rock Café, Praha
foto © Filip Kůstka
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.