Články / Reporty

Dune Rats: Jeden velký kotel

Dune Rats: Jeden velký kotel

Nikola Piálková | Články / Reporty | 12.10.2016

Kdyby mi ten večer, co bez špetky energie dobíhám do Futura, někdo řekl, že za dvě hodiny budu zběsile pogovat s Dune Rats na pódiu, asi bych se mu vysmála. Po nenáviděném pracovním pondělku vleze do hlavy podobná myšlenka jistě i dalším z desítek fanoušků, kteří se koncem show objeví na pódiu. Nadšení australských kapel totiž dosahuje nejvyššího stupně, a tak doslova každému, kdo jen vstoupí do klubu, začnou zákonitě cukat koutky. Hned u vchodu totiž stojí všechny tři pouštní krysy a už před koncertem rozdávají úsměvy, podpisy a do toho stíhají tahat jointy a prodávat jedno triko za druhým. Všichni příchozí se tak okamžitě hází do modu, ve kterém žijí australští punkáči. Do modu: Žijeme jen jednou, tak proč něco řešit, když se můžeme bavit!

Už po zaznění prvních tónů z nástrojů DZ Deathrays, supportu Dunies (jak se Dune Rats často přezdívá), se na pódium sápou první skokani. Skvělá atmosféra, která panovala před koncertem, je ještě mocnější a divoký dance punk ovládá většinu přítomných. Kapela září a posluchači jakbysmet, rozsvícené tváře všude, kam se člověk podívá. Headlineři se kochají zpoza stolu s merchem a já pod vlivem obrovského množství pozitivní energie zapomínám na únavu.

Několik minut po tom, co dohrají DZ Deathrays, se navzdory pauze tvoří před pódiem hlouček a hlasitě zpívá song od Violent Soho, též brisbanské kapely, jejíž tvorba vycházející z repráků zpestřuje čekání. „Vždyť to je ten song, na kterej ti vždycky přeskočí youtubko, když doposloucháš cokoli od Dunies,“ vykřikne někdo poblíž skupinky. Marihuanové obláčky jsou čím dál hustší, světla zhasínají, je to tady. Na pódium přichází očekávaný vrchol večera. Dalai Lama, Big Banana, Marijuana startuje set písní, jejichž slova si není těžké zapamatovat ani pro naprosté ignoranty angličtiny. Stage diving dostává úplně nový význam. Ruka v gypsu ani sto kilo lidské váhy není žádná překážka, vzduchem lítají všichni a pořád, a to i během tichých pauz mezi písničkami. Dune Rats si užívají koncert málem více než fanoušci. Během hraní/nehraní klopí jedno pivo za druhým, nechávají za sebe zpívat stage divery nebo vyzývají odvážlivce k pití piva z boty.

Ve chvíli, kdy dozní hity jako Fuck It, Superman či Red Light, Green Light přichází to nejlepší. Je jasné, že všichni se stejně nejvíc těší na Bullshit, píseň, ke které Dunies v květnu natočili ten nejpůsobivější party klip, jaký si lze představit. Část pražského publika si poselství klipu vyloží jako výzvu, jestli někde dokážou pařit stejně zběsile jako v Austrálii, načež se přehoupne přes odposlechy a na stagi vytvořila jeden velký kotel. Úpěnlivým vykřikováním symbolického slova ‚bullshit‘, padáním přes bicí, borcením stojanů, ale i upřímnou radostí z nastalého chaosu končí jeden z nejšílenějších koncertů, jaký Futurum za poslední dobu zažilo.

Info

Dune Rats (aus) + DZ Deathrays (aus)
10. 10. 2016 Futurum Music Club, Praha

foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace