Nikola Piálková | Články / Reporty | 12.10.2016
Kdyby mi ten večer, co bez špetky energie dobíhám do Futura, někdo řekl, že za dvě hodiny budu zběsile pogovat s Dune Rats na pódiu, asi bych se mu vysmála. Po nenáviděném pracovním pondělku vleze do hlavy podobná myšlenka jistě i dalším z desítek fanoušků, kteří se koncem show objeví na pódiu. Nadšení australských kapel totiž dosahuje nejvyššího stupně, a tak doslova každému, kdo jen vstoupí do klubu, začnou zákonitě cukat koutky. Hned u vchodu totiž stojí všechny tři pouštní krysy a už před koncertem rozdávají úsměvy, podpisy a do toho stíhají tahat jointy a prodávat jedno triko za druhým. Všichni příchozí se tak okamžitě hází do modu, ve kterém žijí australští punkáči. Do modu: Žijeme jen jednou, tak proč něco řešit, když se můžeme bavit!
Už po zaznění prvních tónů z nástrojů DZ Deathrays, supportu Dunies (jak se Dune Rats často přezdívá), se na pódium sápou první skokani. Skvělá atmosféra, která panovala před koncertem, je ještě mocnější a divoký dance punk ovládá většinu přítomných. Kapela září a posluchači jakbysmet, rozsvícené tváře všude, kam se člověk podívá. Headlineři se kochají zpoza stolu s merchem a já pod vlivem obrovského množství pozitivní energie zapomínám na únavu.
Několik minut po tom, co dohrají DZ Deathrays, se navzdory pauze tvoří před pódiem hlouček a hlasitě zpívá song od Violent Soho, též brisbanské kapely, jejíž tvorba vycházející z repráků zpestřuje čekání. „Vždyť to je ten song, na kterej ti vždycky přeskočí youtubko, když doposloucháš cokoli od Dunies,“ vykřikne někdo poblíž skupinky. Marihuanové obláčky jsou čím dál hustší, světla zhasínají, je to tady. Na pódium přichází očekávaný vrchol večera. Dalai Lama, Big Banana, Marijuana startuje set písní, jejichž slova si není těžké zapamatovat ani pro naprosté ignoranty angličtiny. Stage diving dostává úplně nový význam. Ruka v gypsu ani sto kilo lidské váhy není žádná překážka, vzduchem lítají všichni a pořád, a to i během tichých pauz mezi písničkami. Dune Rats si užívají koncert málem více než fanoušci. Během hraní/nehraní klopí jedno pivo za druhým, nechávají za sebe zpívat stage divery nebo vyzývají odvážlivce k pití piva z boty.
Ve chvíli, kdy dozní hity jako Fuck It, Superman či Red Light, Green Light přichází to nejlepší. Je jasné, že všichni se stejně nejvíc těší na Bullshit, píseň, ke které Dunies v květnu natočili ten nejpůsobivější party klip, jaký si lze představit. Část pražského publika si poselství klipu vyloží jako výzvu, jestli někde dokážou pařit stejně zběsile jako v Austrálii, načež se přehoupne přes odposlechy a na stagi vytvořila jeden velký kotel. Úpěnlivým vykřikováním symbolického slova ‚bullshit‘, padáním přes bicí, borcením stojanů, ale i upřímnou radostí z nastalého chaosu končí jeden z nejšílenějších koncertů, jaký Futurum za poslední dobu zažilo.
Dune Rats (aus) + DZ Deathrays (aus)
10. 10. 2016 Futurum Music Club, Praha
foto © Jakub Václavek
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.