Jiří Mališ | Články / Reporty | 23.03.2018
V polovině března je již tradicí, že Kodaň a její okolí žije filmem. Během týdne a půl je většina místních kin a divadel vyhrazena pro festival dokumentárních snímků CPH:DOX a ke zhlédnutí je špičkový výřez z nedávné celosvětové produkce. Kurátory se pro letošní ročník stalo světoznámé londýnské trio The xx, které představilo program zaměřující se hlavně na problémy v LGBTIQ komunitě. Než se ale programový kolotoč naplno rozjel DJským setem v podání kurátorů, stihlo si několik filmů ukrást slávu hned první den festivalu.
The Third Industrial Revolution je vizualicí přednášky Jeremyho Rifkina, předního aktivisty v oboru udržitelného rozvoje a alternativních energií. Jeho téměr dvouhodinový monolog zboural hodnoty, na kterých jsme posledních šedesát let stavěli civlizaci a které nás dohnaly do nemilosrdných spárů nezvratitelných změn klimatu. Režisér Eddy Moretti dokument vytvořil pro kanál Impact mediálních obrů z VICE, kteří ví, jak zaútočit na miléniály, pro něž je film určen. Rifkin se nezastavuje jen u popisu a kritiky katastrofy, kterou jsme si na sebe ušili, ale dává budoucí generaci jasný plán, jak ze šlamastiky ven.
Kreslí budoucnost, ve které bude možné ušetřit energii už jen tím, že svůj generátor zapojíte do globální sítě. Celou dobu je přitom jasné, že se nejedná u žádnou futuristickou utopii, o revoluci školství v Indii pomocí internetových cloudů je na CPH:DOX samostatný film. A právě onen postup záchrany planety je stěžejním příběhem dokumentu, který je o několik stupňů výše než jiné filmy o ekologické krizi. Fakta totiž nemají váhu, která by publikum donutila si něco zapamatovat, zatímco příběh se celému sálu vryl do podvědomí. Vyzkoušet třetí průmyslovou revoluci můžete i z pohodlí obýváku, jedná se o jeden z filmů, který jde zhlédnout na YouTube.
Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí, a v haldě filmů, které se každou hodinu promítají, se najde i spousta slabších kousků. O českém dokumentu Víta Klusáka Svět podle Daliborka jsme psali už tady, ale i debata v Kodani se nakonec stočila směrem, ve kterém si vlastně nikdo neuvědomil, jaké poslání si Klusák vytyčil. Něčemu jsme se zasmáli, něco se nám hnusilo, a to bylo asi tak všechno. Podobně tomu bylo i u ruského dokumentu Our New President. Východní pohled na mediální pokrytí kampaně současného amerického prezidenta se netajilo tím, že právě Ruská federace stojí za úspěšnou kampaní Donalda Trumpa, zároveň se ale nerozpakovala obrátit se proti němu hned v prvních měsících po zvolení - po několika nelichotivých vyjádřeních na stranu prezidenta Putina. Směs seriózních zpráv z hlavních ruských médií a domácích YouTube videí ruských venkovanů budila spíš rozpaky než seriózní náhled na ruskou stranu věci.
Evropská premiéra dokumentu Westwood byl jiný kalibr. Mapování životního příběhu punkové návrhářky, aktivistky a ikony britské módy Vivianne Westwoodové bylo jedním z nejinspirativnějších snímků letošního ročníku. Tam, kde Rifkinova přednáška vzbouzela otázky, které by se hodily do posledních ročníků středních škol, jsem si po shlédnutí filmu říkal: “Proč nás už ve školce neučí být sami sebou?” Ať už se jednalo o sebevyjadřování punkovými účesy, kontroverzní módou nebo nedávným omezením produkce za účelem zlepšení kontroly kvality, Westwoodová si vždy dělala byznys po svém. Ve filmu je zobrazena jako dominantní postava světové módy, ale i jako zranitelná stařenka nebo workoholická partnerka. Hádky se švadlenami, marketingovým oddělení, ale i slzy štěstí z předváděcího mola ukázaly, jak se má žít naplno.
Ke zhlédnutí toho bude ještě hodně a dojde i na hudební pokračování k předkrmu v podání Maxe Coopera. Proč nejíst zvířata a jak dokonale sestříhat sedmnáct tuctů filmů pro středoškoláky do dokumentu naprosto vystihujícího americkou kulturu dospívání si povíme příště.
CPH:DOX 2018
15. 3. 2018 - 25. 3. 2018, Kodaň
www.cphdox.dk
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.