Tomáš Jančík | Články / Reporty | 28.03.2024
Nedělní koncerty mají zvláštní náladu. Je znát únava před dalším pracovním týdnem, velké davy se do klubů nehrnou. Ale ti, kteří si chtějí ještě užít večer a uvolnit se u živé hudby, se vždycky najdou. Kombinací pozitivně rázných i temných elektronických tónů nám dokázaly dvě formace zpříjemnit v brněnském Kabinetu Múz chmurný, deštivý konec týdne.
Viah hrají ve třech, Huyen Vi Tran a Rosalii Malinskou doplňuje „beatmaker“ Tomáš Martínek. Vedle něj, někdy i přímo na stole před mixážním pultem obě zpěvačky rozjařeně tancují a svíjí se před skromně zaplněným sálem. Naplno si užívají krátké choreografie, jednou každá na opačné straně pódia, za chvíli vsedě i vestoje na stole. Vše v rytmu energického elektropopu, přes který se do popředí derou hlučné basy, pod nohami je cítit každý otřes, narůstají i u osobitého coveru Elánů Voda, čo ma drží nad vodou. Viah si nepřestávají pohrávat s vlastní i cizí hudbou, improvizují beaty i vokály. Obě zpěvačky si upřeně hledí do očí, s širokými úsměvy, překvapují samy sebe.
Z rychlé polohy přechází anglicko-německá Kaleida do vážného atmosférického tempa. Místo švihu nastupují pomalé procítěné pohyby vokalistky Christiny Wood, která piruetami přes celé pódium mizí v červených vizuálech, záhy se objevuje v záblescích zelené a modré s potemnělým pozadím. Uprostřed písně se najednou zastaví na pár vteřin hudba, s ní i pohyby zpěvačky. Mechanicky začne hýbat rukama ve chvíli, kdy bicí opět rozezní sál.
Za těmi sedí Cicely Goulder, udávající chladnému synthpopu ráz. Zármutek a odtažitost vyrovnává Wood vlídnými slovy o návratu s čerstvým albem In Arms, se kterým Kaleida přijela, jednu píseň věnuje vlastní sestře bojující s nemocí. Cold wave, syntezátory a potemnělé atmosféru podtrhuje dvojice protiválečným, posmutnělým coverem 99 Luftballons. I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází. Za dveřmi totiž čekají jen studené ulice Brna.
Kaleida (uk) + Viah
24. 3. 2024 Kabinet múz, Brno
foto © Kateřina Veselá
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.