Štěpán Kopečný | Články / Reporty | 23.04.2013
Postával jsem pod pódiem a čekal, kolem emaři, ale i maminky, co se přišly podívat na toho černovlasého citlivého chlapce. Prohlížel jsem si scénu – synthy, dvoje bicí, plno kláves, pár kytar a, ehm, parohy?
Po předskokanovi ze Švédska, co si říká Moto Boy a zpívá tak vysoko, že by ho mohli poslouchat delfíni, konečně potemněla scéna a z hlediště camdenského Electric Ballroom se ozval nadšený jásot. Za jednou z plachet sloužících jako plochy pro vizuální podkres se objevila silueta Chrise Cornera nalévajícího víno do číše. Na scénu vběhla parta vzdálených sestřenic a bratranců Marylina Mansona a frontman se chystal na casting do nového snímku F. A. Brabce.
Smeknul klobouk a zapěl Animal Impulses z nového alba The Unfield Friend. Krom bicmena a uhlazeného mafiánského kytaristy tvořily posádku i dvě klávesistky. Majiteli zdobného klobouku a příjemně zabarveného hlasu netrvalo dlouho dostat se do rauše a už při druhém čísle shodil stojan na mikrofon a zakousnul se do strun kolegy, jehož akordy byly opravdu k nakousnutí. Kiss and Swallow, pravá elektronická pařba, Chris polil vodou bicí, první řady fanoušků a pak i sebe jako symbol soudržnosti a započal bubenické duo s Albertem Álvarezem.
Zpocený a dobře naladěný pozdravil anglické fanoušky. „I’d like to welcome you to my f*cking kingdom!“ předznamenalo hit ze stejnojmenného alba Kingdom of Welcome Addiction. If you chose life/ you know what the fear is like/ You welcome addiction/ this is your kingdom. Corner se ponořil do textu a z hlediště přilétla i kytice. Tear Garden a další bubenická show, Turner mlátil na plechový sud a Janine Gezang s umělými vousy ujížděla na zvuku klasického piana.
„Když jsem byl malej, oblékali mě rodiče jako holčičku a nějak se toho nemůžu zbavit,“ odůvodnil Corner fakt, že si na hlavu umístil růžovou paruku a přinesl návštěvníkům londýnského elektropodsvětí jednu z těch novějších The Unfield Field. Zdá se, že si fanoušci stihli novou desku naposlouchat a přidávali se: I don’t care/ I don’t believe/ but I feel, I feel. IAMX si s celou svou divokou partou show užívali a poskakovali po pódiu tak rychle, že by je nezachytil ani nejnovější stabilizátor od Canonu. Zatímco se kytarista Alberto oddával vášnivému sólu, Chris mu dával napít z číše červeného, kterým pak pohostil kopák, klávesy a vlastní hrdlo. Personál camdenského klubu se předvedl jako možná až moc starostlivý a chlápek neustále vbíhal na pódium, aby odnášel nebezpečně umístěné rekvizity, pro které si pak zpěvák stejně znovu došel.
Walk with the Noise je jedna z těch nových a opravdu povedených, nabízí líbivé synthy, dynamické drumy, ale nezapomíná na Chrisův naříkající hlas. Dvě klasiky Music People a parádně gradující The Alternative s psychedelickým koncem, paličkou hrající na kytaru a další bubenickou performancí. Finito. Lidi se rozhodli vydupat si přídavek. A když píšu vydupat, myslím to doslovně. Dup dup, Electric Ballroom se otřásla v základech a pořadatelé byli proti armádě odhodlaných fanoušků bezradní.
Encore 1: Že ta němčina v textu zní vždycky tak zlomyslně... I Come with Knives a pak ještě President. Ale my ještě pořád nemáme dost! Dup dup! A byli zpátky.
Encore 2: Night life. I want to know how to survive in the nightlife/ the truth and dare of the drum for the bass line/ the desire that the voodoo gives to a weak mind/ I want to know how to survive in the nightlife.
Existuje snad lepší skladba na konec koncertu v Camden Town?
IAMX (uk)
18. 4. 2013, Electric Ballroom, Londýn
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.