IAMX: Jen objevuju nové věci ve své hlavě

Britský muzikant Chris Corner je jedním ze zakládajících členů triphopové kapely Sneaker Pimps. Touha po absolutní tvůrčí nezávislosti ho však postupně přiměla k založení sólového projektu IAMX, k jehož individualitě odkazuje i samotný název, který je vlastně jednoduchou šifrou (I am X). Nedlouho po jeho založení se zpěvák přesunul do Berlína, čímž v podstatě dokončil proces odtržení od dřívějších aktivit. Po psychické krizi, která vyvrcholila na úplném konci jeho desetiletého „berlínského období“, se odstěhoval do Los Angeles a v nedaleké kalifornské poušti v mobilním studiu vytvořil a nahrál nové album Alive in New Light. Rozhovor o nutných životních změnách, psychických problémech, nové desce, ale i astrofyzice vznikl jen pár hodin před pražským vystoupením IAMX v MeetFactory.

Už nějakou dobu žiješ v Los Angeles, předtím jsi dlouho setrvával v Berlíně. Je pro tebe L. A. místo, kde se cítíš v tuto chvíli doma?
S Los Angeles jsem měl dlouhá léta rozporuplný vztah. Je to město, které může odrazovat svým až bezduchých pozlátkem, pokud ho ale člověk lépe pozná, zjistí, jak je krásné. I já jsem si tam objevil své svatyně a nalezl opravdu dobré lidi a přátele. Díky tomu mám intenzivní pocit, že jsem na správném místě. A navíc to mám jen dvě hodiny jízdy do pouště, kterou jsem si doopravdy zamiloval.

Jaký byl vlastně impulz ke stěhování?
Potřeboval jsem změnu po tom, co jsem si prošel obdobím těžkých depresí a nespavosti – vším, o čem jsem psal. (na albu Metanoia – pozn. autora.) A stěhování bylo manifestem velké změny, kterou jsem ve svém životě potřeboval. Přesun do L. A. pro mě znamenal začátek nové éry.

To těžké období okolo alba Metanoia mělo asi i souvislost s tvým introvertním chováním na posledním koncertu v Česku. V jakém rozpoložení jsi nyní, když koncertuješ?
To je různé. Hodně záleží – jako u všech – na momentální náladě. Když jsem na pódiu, proudí kolem obrovské množství energie vycházející z muziky, pohybů a celé performance. Často pochybuju, zda jsou slova vůbec potřebná, žádoucí. Někdy je to zase naopak: Dívám se lidem do očí a vidím, že chtějí, abych na ně mluvil. V Rock Café to ale zrovna bylo v době, kdy mi nebylo mluvení příjemné.

V tom samém Rock Café měli IAMX dva koncerty ve dvou večerech po sobě. Tentokrát vystoupíte jen jednou na větší stagi. Čím je to dáno? Větší odvahou?
Není to úplně o odvaze. V Praze už jsme hráli mnohokrát na různých větších i menších pódiích, je tu spoustu skvělých míst. Posledně jsme chtěli udělat něco opravdu odlišného, poskytnout fanouškům intimnější zážitek. Tentokrát musíme šetřit čas. Tenhle prostor se mi ale líbí, myslím, že velmi dobře sedí k naší současné show.

Je jiná?
Trochu ano.

(viz report a galerie z pražského koncertu)

Tahle budova je bývalá sklárna. Jak na tebe působí?
Cítím se v ní dobře. Ne jako v centrech měst, kde bývám zahlcen obrovským množstvím lidí a všemožných vjemů. Tyhle industriální prostory a místa koncentrující kreativitu, to je moje. (výmluvný úsměv)

Před pár lety jsi prohlásil, že bys chtěl Prahu lépe prozkoumat. Měl jsi už možnost?
Několikrát jsem tu strávil jeden, dva dny a byl jsem unešen. Ale stále jsem neměl šanci město doopravdy poznat. Turné je sice hodně o cestování, ale je to jen jako dívat se z okýnka vlaku na ubíhající krajinu – doopravdy ta místa nenavštěvuju a vidím jen jejich komprimovanou verzi.

Právě jsi vydal novou desku. Její název Alive in New Light evokuje znovuzrození.
Ano. Album vychází z mého temného období a symbolizuje novou éru mého života, ale i tvorby. Celá nahrávka je více pozitivní, pozdvihující a plná naděje.

To ale neplatí o všech písních. Třeba u Break the Chain se naopak zdá, jako by se vracela zpět do období zoufalství, osamělosti a bolesti.
To je ale součástí mé proměny. Kdybych tvrdil, že už jsem zcela v pořádku, lhal bych. Stejně jako mnoho tvůrčích osobností osciluju mezi lepšími a slabšími chvilkami, a to v podstatě neustále. Pokud se ale člověk dokáže usmířit sám se sebou i svými pocity, může být zároveň kreativní i celkově vyrovnanější. Tím chci říct, že nemusí nutně trpět, aby dosáhl hlubokých emocí. Pocitům lze porozumět, mluvit a zpívat o nich, i když je člověk v tu chvíli nepociťuje. Alive in New Light je kombinace autentických emotivních momentů a dokumentu.

U čtyř písní nazpívala vokál modelka a tatérka Kat Von D. Jak vznikla vaše spolupráce?
Kat nahrála na internet video, kde zpomaleně padá do trávy za zvuku moji písně I Come With Knives, a pak i další videa na hudbu IAMX. Já jsem o ní do té doby nic nevěděl; až potom jsem zjistil, že je velká módní ikona, a napadlo mě, že by mohlo být zajímavé s ní spolupracovat. Zahrnout do podivínského světa IAMX tak velké jméno světa módy. Oba nás ten nápad nadchl a mně přišlo, že chápe moji hudbu, navíc ona hraje velmi dobře na klavír a má krásný hlas.

Účastní se turné s IAMX?
Když se jí podaří najít čas, tak ano. Byla s námi v Londýně, Paříži a v Madridu a bude i v New Yorku a Los Angeles.

V Praze tedy ne. Kdo zpívá místo ní na ostatních koncertech?
Já. Ona má naštěstí docela hluboký hlas, takže to dokážu uzpívat. (úlevný smích)

Na webu IAMX jsou zdarma k poslechu všechna tvoje alba včetně textů písní. To není mezi muzikanty úplně časté. Proč to děláš?
Především abych ukázal další rozměr projektu. Hodně lidí žije skrze sociální média jen povrchně, takže pokud jim mohu nabídnout místo, kde mohou proniknout hloub do projektu IAMX, a dát jim způsob, jak mu lépe porozumět v rovině vizuální i textové, chci to dělat. A rád bych dělal i víc.

Například?
Hrozně bych chtěl pokračovat ve svém dřívějším blogu a zúročit v něm mou vášeň pro psychologii. Ukázat, že hudba není jediné, co mě zajímá.

Co ti brání?
Čas. Ještě před zhroucením jsem si slíbil, že budu dělat všechno, to bylo ale zkrátka mimo moje kapacity. Až pozdě jsem si uvědomil, že jsem sám sebe dohnal k vyhoření. Teď už chápu, že si musím vybírat, co budu dělat, i když je to někdy frustrující.

Než ses stal muzikantem, studoval jsi astrofyziku. Proč tenhle obor?
K astrofyzice jsem se dostal přes matematiku. Mou vášní byla abstraktní matematika – její kreativita, kterou se podobá umění. Čísla nemám rád, jen neskutečné mystérium jejich zákonů. Což mě vedlo dál k fyzice, která ale byla poněkud suchá, takže jsem začal uvažovat o myšlence propojení fyziky a vesmíru. Viděl jsem v tom i určité duchovní spojení s větším systémem. Vědecký způsob propojení celého univerza – bez náboženství. Po celou dobu jsem ale dělal i hodně umění, které nakonec zvítězilo. Můj mozek je příliš chaotický, aby přežil ve světě vědy.

Věda je spojená s touhou po odhalování tajemství. Myslíš, že je to dobrá věc? Nemůžou vesmír a život ztratit svoje kouzlo, pokud o nich budeme všechno vědět?
Nemyslím si, že je vůbec možné poznat všechno, protože poznání je nekonečné. A právě to může být pro někoho problém. Ve mě dříve myšlenka nekonečna vyvolávala pocit paniky, teď mě naopak uklidňuje. Nevím, jak jsem se do tohoto stavu dostal, ale je to tak. A je to dobrý pocit.

Řekl bys to samé i o poznání sebe sama, resp. lidského chování?
Ano, v psychologii je to podobné. Máme už tolik poznatků, ale mozek je nejkomplikovanější biologický orgán na světě a je fascinující.

Je to takový svět sám o sobě.
Přesně tak. Dokážu tam strávit spoustu času, když skládám. V tu chvíli nepotřebuju dělat vůbec nic jiného, jen objevuju nové věci ve své hlavě.