Ondřej Bezucha | Články / Reporty | 29.07.2016
Výběr hudebníků v sekci Film a živá hudba se z celkem pochopitelných důvodů zaměřuje především na současnou tvorbu. Jméno Jiřího Bárty, který v rámci letošního ročníku Letní filmové školy doprovázel blok dvou středometrážních filmů, tak do této kategorie příliš nezapadá. Tento virtuózní violoncellista spolupracuje hned s několika symfonickými orchestry a pohybuje se zejména na poli klasické hudby. Jeho hudební doprovod k filmům Mechanický muž a Paříž spí sice z několika důvodů nezpůsobil senzaci, přesto šlo o osvěžující zážitek.
Z italského snímku André Deeda Mechanický muž se dochoval pouze půlhodinový fragment. Komediální sci-fi z roku 1921 se Jiří Bárta rozhodl doprovodit pouze hrou na pianino, namísto reprodukce dobových romantických postupů však zůstal u minimalistické kompozice. Někdy struny pianina rozezněl klaviaturou, někdy přímo údery kladívka. Bylo slyšet více ticha než tónů piana – fragmenty melodie k fragmentům filmu. V případě akčních scén se ovšem obraz a minimalistický doprovod více tloukl než doplňoval, exploze a bojující roboti možná vyžadovali hutnější zvukovou plochu.
Debut René Claira Paříž spí z roku 1923 už Bárta doprovázel improvizovanou hrou na violoncello. I v tomto případě bylo slyšet plně rozeznělé cello jen na krátkou chvíli, kdy se v éterickém záběru na střechy Paříže rozeznělo několik taktů Bachova preludia. Většinu času zůstával Bárta u jednoduchých rozkladů, když subtilní tóny podporovaly atmosféru ztichlé metropole docela dobře.
Problém nastával u slapstickových pasáží filmu, kdy opožděné reakce violoncella groteskním výstupům poněkud podrážely nohy. Na vině však nebyla Bártova technika, spíše zvolený koncept hudební improvizace. Humor v Clairově filmu je založen na timingu a momentu překvapení, improvizovaný doprovod tak musí nutně narážet na své limity. Přesně načasovat zvuk k nečekaným obrazovým gagům lze zkrátka dost obtížně.
Ačkoliv se zvuk s filmem v některých momentech zcela nepotkával, je zařazení klasického hudebníka vedle rockových a elektronických kapel skvělý dramaturgický krok. Bárta zároveň dokázal čistě akustický doprovod velmi chytře aktualizovat a předvedl naprosto precizní výkon.
Film a živá hudba: Mechanický muž a Paříž spí vs. Jiří Bárta
Mechanický muž (André Deed, 1921)
Paříž spí (René Clair, 1925)
28. 7. 2016 Kino Hvězda, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.