Flashback: Astronautalis (má zelenou)

Je mnoho způsobů, jak přilnout k muzikantovi a vytvořit si nekonečnou oddanost, a jedním z nejlepších je projít s ním celou tvůrčí cestu. S Andym Bothwellem neboli Astronautalisem můžeme takhle kráčet alespoň částečně, od roku 2009, kdy u nás hrál poprvé (a následně se téměř každý rok vracel).

Ten zapařený večer ve sklepě Skleněné louky neboli sudu („barrel“, říká Andy) si pamatuju dodnes. Šel jsem tam na Arana Epochala (miluju tyhle príma skloňovatelné hudebníky, viďte esazlesa), na panáka a vůbec na hudební rande a vyvinulo se z toho mnohem více. Přesně ten typ koncertu, který přinese myriády nečekaných zážitků a souvislostí, aniž by to kdo čekal. Přesně ten důvod, proč se vyplácí chodit na jiné koncerty než na sterilní show stadionových hvězd, které hrají tak moc podle notiček, až to je k uspání. Přesně ten důvod, proč je tak příjemné, když plán přetrhá nečekaná změna – jako když Andymu stornovali štace v Itálii a on místo nich zahrál o tři koncerty v České republice víc, než původně plánoval. Osud?

V zadýchaném sudu jsem přes opar z vypitých panáků zelené viděl divoký rap Amíka tak děsně sympatického, že bych mu na chvíli půjčil i svou slečnu. Ve vší – plus minus – nevinnosti. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel, od té doby si hlídám, aby mi neuniklo ani slovo, které vypustí. V té době už měl venku živelnou desku Pomegranate, tři roky nato vydal This Is Our Science, na které dokázal, jak moc nerad stojí na místě.

V sudu Astronautalis nepopíral svou zálibu v klasickém chlapáckém rapu, ale sám vystupoval úplně jinak. Když macho, tak s nádechem pastiše, když nasazení, tak dokonalé, když freestyle na motivy pěti slov nadhozených publikem, tak vtipný a nápaditý tak, že by šel vydávat na bootlezích. Tohle všechno mu zůstalo, i když hrál napřesrok v Muzejce, pak v Boru a tak dále – a lidi si o tom říkali a chodilo jich stále víc a pak o tom zase říkali dalším. Vsadím se, že stejnými slovy, jako když jsem já vystřízlivěl po seanci v sudu a jal se šířit slovo Ondřejovo. Zůstalo mu i to, jak rád si dá s fanoušky po koncertě panáka – zelenou jsme na počest sudu zopakovali i pár let poté.

Od toho večera hrál Andy v České republice několikrát, pokaždé pro více lidí, v Brně upgradoval ze sudu do Flédy, teď vyprodal Kabinet múz. V Praze hrál loni na Sedmičce, teď míří do Lucerna Music Baru – prý největšího klubu, ve kterém kdy v Evropě headlinoval. To vše díky „maličkostem“ – spontánnosti, nadání, cílevědomosti, skromnosti, skvělé muzice a díky tomu, že se v něm cuká umělec, i když jde po ulici nebo se zpíjí na baru s fanoušky. Setkání s Astronautalisem je životabudič jako málokterý jiný.