Freddy Krueger a mapa Utahu (Deadpool)

Ryan Reynolds: Vzkříšení. V Hollywoodu nejde o to, jestli jste kvalitní herec, ale jestli dokážete být komerčně koksovatelný. Z tohoto hlediska byl Reynolds posledních pět let mrtvolou (R.I.P.D., Nesmrtelný, Turbo) a nepomohla ani spolupráce s respektovanými režiséry působícími mimo Hollywood (skvělý thriller Pohřben zaživa, atmosférické drama Atoma Egoyana The Captive). Posmívaný otloukánek je ale po valentýnském víkendu zpátky ve hře, když adaptace komiksu Deadpool dokázala za pouhé tři dny vydělat více než 130 milionů dolarů, přičemž rozpočet filmu byl sotva poloviční. Úspěch o to větší, když uvážíme, že Deadpool má s ratingem R omezenou návštěvnost a kvůli řadě krvavých scén a prvoplánových sexuálních vtipů může odradit dámské publikum, kterému připadali Iron Man či Thor roztomilí.

Ten úspěch je zasloužený, ale nadšené ovace je třeba krotit. Především: Deadpool se sice snaží být politicky nekorektní podívanou pro poučeného dospělého diváka, nabízí ale fórky pro uhrovité puberťáky. S takovou kadencí, že když dva tři nezasáhnou terč, už stojí v řadě další, které to napraví. A mezi nimi i nějaký rafinovanější, většinou popkulturní narážka nebo promluva k divákům – Deadpool si je plně vědomý své filmové existence a současně existence v kontextu X-men a marvelovského univerza („Kdo teď šéfuje x-menům? Stewart, nebo McAvoy? Prequely v tom nadělaly hrozný bordel!“). Debutující režisér Tim Miller nemá od začátku nejmenší problém s tempem, po úvodních titulcích následují zběsilá, přesto dokonale přehledná silniční akce, kterou střídá originálně pojatá romantická linka (od placeného sexu k lásce – aha, to vlastně bylo už v Pretty Woman, originalitu beru zpět). Jenže… pak se žoldák Wade dozví nepříznivou diagnózu a následuje zhruba dvacetiminutová sekvence, kdy se z něj za pomoci lékařského (?) experimentu stává Deadpool a kdy poznáme dvojici nevýrazných záporáků (Ed Skrein a Gina Carano). Skvěle rozjetému filmu tady totálně spadne řemen a dlouho trvá, než jej znovu nahodí.

Deadpool se snaží být jiným komiksovým filmem, zatím je to ale jen mírný pokrok v mezích zákona. Utahuje si z hrdinských marvelovek, aby nakonec skončil jako další v řadě. Při sledování obligátní závěrečné bitky (výbuch nesmí chybět!) jsem si vzpomněl na Rogera Eberta a jeho recenzi Matrixu – proč inteligentní podívaná, která se snaží, když už ne měnit, pak alespoň obejít pravidla žánru, musí nakonec stejně skončit tak, že si dva chlapi dávají deset minut po hubě??? Deadpool je každopádně nejlepší valentýnskou podívanou za poslední roky a romantika tu díky Moreně Baccarin v roli hrdinovy lásky Vanessy překvapivě dobře koexistuje s vtípky o masturbaci, análním sexu a explicitními záběry rozstřelených hlav.