Články / Offtopic / / Movie/dox

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda | Články / Offtopic / / Movie/dox | 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání, které ho nasměrovaly ke kinematografii. A to pod křídly Netflixu, jenž má s podobnými autobiografickými projekty hvězdných režisérů zkušenosti už od uvedení úspěšné Romy Alfonsa Cuaróna. Jak jde ale dohromady opulentní vizualita plná velkých celků Sorrentinových filmů posledních let s monitory počítačů a televizními obrazovkami? Odpověď poskytne spíše autorův seriál Mladý (potažmo Nový) papež než celovečerní Boží ruka, která se Sorrentinově novější estetice mírně vymyká svou utlumeností.

Sedmnáctiletý nesmělý Fabietto bydlí s rodinou v poněkud oprýskané, fotbalem žijící Neapoli 80. let. Ze všeho nejvíc prožívá možný přechod božského Maradony do místního klubu, je eroticky uchvácen svou koketní, uvnitř však hluboce nešťastnou tetou a často s pootevřenou pusou fascinovaně pozoruje svět okolo sebe. Divák i přesto tentokrát není zahlcován téměř nepřetržitou přítomností velkolepé krásy a pozlátka, impozantní renesanční architekturou, spoře oděnými ženami ani digitálními zvířaty, jak tomu bylo v několika posledních autorových filmech. Magické, těžko zapomenutelné obrazy jsou úsporně rozmístěny napříč snímkem a vynořují se z něho jako oslnivá světla z mlhy paměti.

Fungování paměti evokují i jiné aspekty díla. Většina postav, od sousedů po členy širší rodiny, připomíná spíše zábavné figurky charakterizované jedním výrazným vnějším znakem či vlastností než komplexní lidské bytosti. Celé vyprávění pak sestává z ne zcela pevně spojených epizod a plyne volným tempem, což nijak neznemožňuje dramatický oblouk. Sorrentino nevzpomíná s bolestínskou nostalgií po zašlém mládí, ale vzdává hold: Neapoli, svým rodičům, a zejména filmu.

Právě filmový plac se ve Fabbietových očích ukazuje jako náplast na všechny problémy, váže na sebe přítomnost krásných žen, umožňuje využít schopnosti observace a poskytuje únik z neuspokojivé reality. Scény z tohoto prostředí jsou obklopeny zároveň nadpřirozenou i bizarní aurou. Skládání pocty kinematografii, do té doby spíše vizuální a senzuální než verbální a intelektuální, pak vrcholí v rozhovoru o podstatě filmu Fabbieta s charizmatickým režisérem Capuanem, jehož reálný předobraz byl Sorrentinovým mentorem v jeho začátcích.

Boží ruka tak představuje typ značně osobního díla důležitého zejména pro svého tvůrce. I těm, které nezajímá cesta Paola Sorrentina k filmu, Neapol 80. let, a dokonce ani Diego Maradona, však poskytne přinejmenším několik neopakovatelných výjevů výjimečných svou kompozicí i obsahem. Ty sice dělají Netflixu čest, ovšem ještě více by vynikly na plátně.

Info

Boží ruka
režie: Paolo Sorrentino, 2021
Netflix

foto © se svolením Netflixu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sám a nevědět nic (Karaoke Blues)

Tomáš Jančík 05.01.2024

Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.

Ladies and gentlemen, Beyoncé (Renaissance: A Film by Beyoncé)

Klára Řepková 05.12.2023

K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.

Krvavý epos (Zabijáci rozkvetlého měsíce)

Tomáš Jančík 30.11.2023

Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.

Buď já, nebo ona! (Přišla v noci)

Tomáš Jančík 09.11.2023

Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.

Tři hodiny v Taylorlandu (The Eras Tour)

Klára Řepková 20.10.2023

Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?

Ponurost lidského bytí (Asteroid City)

Andrea Kubová 12.10.2023

Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.

I panenky mají své dny (Barbie)

Tomáš Jančík 22.08.2023

Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julia Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace