Ghettoblaster: Stavění zdi zvuku

Ghettoblaster patří k největším nadějím současné české elektroniky. Z letošního debutu na splitu se stylově spřízněnými Vont, který vyšel u Stoned to Death, spadla čelist nejednomu fanouškovi, kritikovi i dalším lidem okolo muziky. Tvrdá elektronika, sympaticky angažované i životní texty, podané až rapovým stylem, k tomu i potřebný nadhled, raveová energie a zábava. Původně jednočlenný projekt Honzy se mezi tím rozrostl o druhého Honzu za mikrofonem, kapela tvoří nové věci a jede dál. Dost důvodů vyzpovídat pořádně samotného Honzu zakladatele.

Ghettoblaster jsi zakládal jako one-man projekt. Věci jsou ale v pohybu a teď jste dva.
Je to tak, počet Honzů se zdvojnásobil. Další majk teď obsluhuje Chasník, to je kámoš, co mimo spousty jinejch aktivit dělal obal na splitko s v0nt a zpíval v kapele Láska a Přátelství. Stalo se to tak, že jsem vystupoval na festivalu No Waves, kde jsme s partou hardfans málem zdemolovali stan, ve kterým se hrálo. Ještě před tím jsem zvukaře prosil o mikrofon navíc, kterej tam pak různě koloval a celkově to byl dost chaos a bordel. Vlastně jsem si z toho krom pár momentů čirý euforie zpětně moc nepamatoval, ale všichni říkali, že když se ten mikrák dostal do ruky Honzovi, že to makalo jak hovado. Vzal jsem tuhle referenci velmi vážně a další koncert už jsme dávali spolu. V tuhle chvíli je to lepší třeba už jenom tím, že se během našich setů děje mnohem víc věcí a já teď mám nově šanci občas popadnout dech, takže se s ubíhajícím časem nevytrácí tolik energie. Do budoucna si od toho slibuju rozložení břemene kreativity a větší rozmanitost.

Aktuálně makáte na nových věcech. Znamená to, že chystáte i samostatné album či EP?
Zatím není úplně jasný, co přesně to vlastně bude, ani na jakým nosiči nebo jestli vůbec něco vyjde. Jistě víme jen to, že pokud ano, zaštítí to HUO aka Hospital Use Only, což jsou naši nejmilejší kamarádi, kteří čerstvě rozjeli oděvní lomeno hudební label (čekuj tady). Ještě předtim je v plánu repress Násilníkova Nemám EP (zde) s bonusovejma trackama a jednim Ghettoblaster remixem. Důležitý je zmínit i to, že s Násilníkem jedeme velmi plodnou družbu, co se společných gigů týče, zároveň Násilník, Honza a Mičuda z HUO okupujou společný prostory jednoho obřího bytu na Letný (až mě landlordi vykopou ze špínogarsonky, ve který teď bydlim, tak se stěhuju k nim na chodbu). Propojování, různorodost a síť přátelství je velmi silnej motiv našeho fungování v týhle vykloubený době extrémní fragmentalizace společnosti a izolovanosti jedince v ní.

Asi je ještě brzy, ale možná už alespoň tušíte, v čem bude v nové sestavě největší posun oproti dosavadní tvorbě?
Já bych třeba hrozně rád začal víc dělat věci, ve kterejch by byla obsažená i trocha naděje a pozitivní energie, ale furt máme nějaký těžký životní období, takže kdovíjak to bude. Jinak si myslim, že se někde bude muset projevit ten takřka nepřetržitej poslech $uicideboy$.

Na facebooku píšete o zajímavých hostech, kteří se v nových věcech mají objevit.
Doslova jsme tam slibovali „velkolepý fičuringy od prominentních osobností scény“, což je naprostá blbost, protože nikoho takovýho neznáme, nebo možná jo, ale spíš nás to táhne k lidem, který si o sobě nic takovýho nemyslej. Ten nápad je ale úplně na začátku, takže se mi nechce moc spekulovat o tom, kdo/kdy/proč a jak to bude fungovat, ale určitě zase půjde o akcentování toho rozměru vzájemnosti a propojenosti, takže to všechno budou naši kamarádi a blízcí. Chceme je nechat zasahovat do všech aspektů, jak texty a vokály, tak hudba a produkce.

Hudební základy tvoříš ty. Z čeho hudba Ghettoblaster vzniká, jak dlouho si hraješ s jednotlivými songy a jejich aranžemi, jak vytváříš zvuky?
Kravál vyrábím na takovým obyčejným a asi nejrozšířenějším ghetto setupu typickýho bedroom producenta. Tzn. laptop, co není Mac, pár zastaralejch bazarovejch midi kontrolerů, decentní sluchátka a žádný monitory, jen pomalu dosluhující pc repráky. Za velkou výhru považuju pořízení softwaru Bitwig, kterej vyvíjí malej tým dezertérů z Abletonu. Je tam znát poučenost tím, co je na Ableton Live nedomyšlený nebo krkolomný, ale samozřejmě má taky svoje mouchy. Nicméně bezprecedentní zaměření se na co nejvíc přímočarou a ničím nenarušovanou workflow dělá z tohohle DAW něco fakt speciálního (ano, tohle je fanboy-ismus). Navíc je to první pro mě pochopitelnej hudební software s plnou podporou Linuxu, na kterej stejně jednou přejdu vzhledem k tomu, jak jsou mainstreamový operační systémy čím dál agresivnější, co se týče narušování soukromí uživatelů. Zbytek jsou převážně freewarový VST synťáky a efekty, nic extra.

Hardware nástroje, tedy synťáky, samplery a další tě zatím nelákají?
Samozřejmě se mi líběj hardwarový nástroje, ale práce s počítačem mi ve finále přijde smysluplnější, oprostit se od honění za nefalšovanym analogovym zvukem je nakonec taky docela osvobozující. Na koncertě mi systém nikdy nespadl (pokud nepočítáme poměrně častý vykopávání prodlužek, kabelů a zvukovky, ale to není chyba techniky), takže tenhle často zmiňovanej aspekt taky neřešim. Druhá věc je samozřejmě potenciální absence limitů, s čímž mám často opravdu problém, skoro vždy si u hotový věci uvědomím, že těch stop jsem tam na jeden track nabouchal víc, než by bylo zdrávo. Což zřejmě souvisí i se stylem mojí dosavadní práce, obsese vyplňováním každičký frekvence v celym spektru, stavění zdi zvuku. Samotný budování tracku pak většinou odfáknu, prostě kopíruju smyčky za sebe, někde nějaká gradace, žádný složitý triky s automatizací. Potřeboval bych se dopracovat k tomu, aby mě i tahle část tvorby bavila, zatím to tak bohuhell moc není. Jinak skoro všechny tracky vznikaly pod tlakem tvrdý deadlajny, kdyby to tak nebylo, dělal bych na nich doteď.

A děláš si všechny zvuky sám nebo pracuješ i se samply?
Samply používám často, na splitku jsou hlavně hlášky z různejch dystopickejch sci-fi filmů a her (a taky OG Hemala a Lil Slačálek) a do novejch věcí hodně sampluju i cizí hudbu. To mě taky baví čím dál tím víc, zasazovat ten svůj shit do širšího kontextu i v rámci produkce (naposledy Thee Silver Mt. Zion, Dead Can Dance a Ice-T, silnej tým).

Na splitu s Vont slyším i základy vycházející ze staré dobré EBM music, stejně tak i některé další vlivy, samozřejmě nechybí hip hop. Elektronická muzika je ale široká a nabízí nekonečné množství cest. Co je při tvorbě největší inspirací pro tebe samotného?
Já asi nejvíc cením hudbu, která se sice drží nějakýho žánru, ale jeho pravidla si interpretuje po svým a zároveň z toho dokáže udělat svoji přednost a nespadnout do nějakýho nesmyslnýho experimentu. Respektive porušovat pravidla může bejt ku prospěchu, ale je třeba je předtím i znát, žejo. Jinak EBM jsem nikdy výrazněji neposlouchal, ale asi to tam fakt je.

Jak jsi se vlastně tvorbou muziky prokousával od počátků ty sám?
Chodil jsem asi šest let na ZUŠ na lekce klavíru, což je super základ, kterej můžeš zahodit, zadupat do země a zapomenout. Když takovou dobu hraješ podle not cizí nápady a pak se dostaneš ke kytaře, na kterou začneš skládat svoje věci, začneš si říkat „jo, skvělý, tohle jsem já, tak proč bych měl hrát jako všichni ostatní“. Od chvíle, kdy mi nikdo neříká, co a jak hrát, je to celý o svobodě a experimentu, což je zároveň bolestivej proces hledání něčeho, co zní dobře mezi spoustou něčeho jinýho, co zní debilně. Pak přijdeš k synťáku, kterýmu nerozumíš vůbec, takže to zkoušení a chybování začíná už v prvotním stádiu manipulování se zvukem. Spousta zábavy. Zároveň si ale nastavuju jasný mantinely, kam až s tim experimentem jít a kde už to začíná bejt prostě jenom divný, takže si vůbec nemyslím, že by cokoliv, co jsem udělal, bylo nějakym způsobem jiný nebo nový. Ale furt je to spíš hledání než převádění nějaký jasný vize ve skutečnost. Obdivuju lidi, kterým třeba zní v hlavě nějaká melodie nebo zvuk, tak jdou a nahrajou to nebo ten zvuk nakroutěj. To se mi povedlo málokrát.

Ghettoblaster jsou zároveň i angažované texty. Dalo by se říci, že Ghettoblaster jsou politickou kapelou?
Jasně, ale taky je tam pár textů o tom, jak do sebe cpu svinstva. Vtipnej fakt je, že původně jsem chtěl dělat čistě instrumentální hudbu ve stylu Boards of Canada, ale když jsem přemýšlel nad tím, jak by vypadaly živý performance, představa týpka schovanýho za laptopem mi nepřišla až tak sexy. Tak jsem se rozhodl, že radši okolo laptopu budu zběsile pobíhat a pořvávat nějaký nesmysly. Prvotním impulsem bylo, když začal Martin Hůla posílat ven věci pod jménem Bonus, to bylo hrozně zlomový, že najednou v Čechách vycházel hip hop s chytrou a angažovanou lyrikou s kořenama v dejme tomu hc/punkový subkultuře. Ale svý texty takhle nevnímám, spíš se ze sebe snažím dostat nějaký sračky a velkou část těch sraček tvoří taky dění okolo, který prostě nejde neglosovat. Takže se snažim co nejupřímnějc popsat pocity v podstatě obyčejnýho člověka, kterej možná kdysi chodil na anarchistický demonstrace, ale teď už je prostě jenom znechucenej vším, sebou, světem okolo, vším. Vypsat se z těch neuróz, frustrací a psychóz. Terapie. Jo, myslím si, že Ghettoblaster je politickej, ale asi jinak, než je to většinou vnímaný, jakože to nejsou věci, co by tě burcovaly k tomu jít zemřít na barikády v boji za spravedlivější svět. Ale snad někoho vyburcujou aspoň k tomu, aby přemejšlel o tom, co s ním dělá život na týhle umírající planetě, v systému, kterej nefunguje, ale snaží se udržet svý pozice poštváváním lidí proti sobě.

A máš za to, že když si člověk poslechne angažovaný nebo kritický text, může ho to přimět k zamyšlení či dokonce ke změně? Nebo tohle taky neřešíš a jsi kritický, protože to tak cítíš a chceš o tom zpívat ty sám?
Nejsem moc zručnej v překladu, takže sem hodim v originále nějaký citáty, který se dotýkaj týhle otázky.

"I think music is an instrument. It can create the initial thought patterns that can change the thinking of people" John Coltrane.

"A punk rock song won't ever change the world. But i can tell you about a couple that changed me" Johnny Hobo.

Hudba může bejt silná věc a v každym vyvolává nějaký pocity. Důležitý je ale upozornit na to, že nemusí jen spojovat, může i rozdělovat. Ve finále ale stejně záleží, kdo, jak, co a proč poslouchá. Mě určitě srážka s hardcore punkem dokopala k tomu přemejšlet o věcech, o kterejch bych na druhou stranu jednou začal přemejšlet tak jako tak. Ale třeba přestat žrát maso je vždycky lepší dřív než později. To, že se angažovaný texty stále víc objevujou i v naprostým mainstreamu, beru jako milé upozornění na fakt, že se opravdu děje něco historicky důležitýho, jenže můj pesimismus mi brání vidět v tom naději na změnu k lepšímu. Přitom by stačilo, kdyby lidi přestali bejt takový kreténi, což mi ale přijde jako jeden z nejtěžších úkolů. Nereálný. Takže ne, opravdu nepočítám s tím, že by poslech čehokoliv mohl někoho nějak radikálně změnit.

Předpokládám, že hudbu nejen tvoříš, ale jsi i fanoušek. Co několik hudebních tipů, nejoblíbenější kapely, producenti, zásadní desky?
Nejlepší kapelou všech dob budou už navždy Yaphet Kotto. Z důležitejch věcí, co poslouchám poslední dobou: $uicideboy$, Andy Stott, Anohni, Aïsha Devi, Danny Brown, Death Grips, Ital Tek, Lorn, Low, Mia, Neurosis, Preoccupations, The Body, The Range, Vince Staples – nic objevnýho.