Jakub Béreš | Články / Reporty | 18.08.2015
Pohoda pro děti aka malá Pohoda? Srovnání se všemi chváleným trenčínským festivalem jsem slyšel ze všech stran. Po technické stránce určitě. Klasické mastné festivalové stánky s občerstvením byly v menšině, stejně tak jako do očí bijící reklama. Loga velkých firem byla maskována psychedelickým dyzajnem, který měl opět pod palcem umělec Palko Bartoš (www.pajc.sk). Jeho neotřelé vizuální propagace jsou zajímavější než některá velká jména line-upu. A tady se dostáváme k bodu, u kterého srovnání s Pohodou pokulhává, a to odvážnost při výběru účinkujích. Například na Grapu bohužel nikdy nechybí nějaký ten tuctový, leč tučně napsaný DJ, zabírající místo zajímavějším jménům. Přesto se i druhý den na festivalu objevily skvělé věci, které byly doplněny na poslední chvíli o bouřku. Ta kolem půlnoci předčasně ukončil celý program.
Po obědě vystoupil na hlavní stagi slovenský lidový umělecký kolektiv SĽUK - celkem příjemný způsob, jak zabít pár minut během dne. Následovala série CZ/SK koncertů. První volba Katarzia a vydýchaný velký stan po jedné písni nepřipadal v úvahu. Situaci zachraňoval menší Excelent stan, ve kterém hráli Wild Tides. Jediná stage, kde reklama vládla nad vkusem, mít za sebou zeď z malých pivních sudů je síla. Wild Tides jeli a po chvíli odpoutali pozornost od prostoru, tahle pražská kapela je zárukou zábavy, i když místy poněkud jízlivé.
Největším překvapením bylo polské electropopové duo Rebeka. Přestože se jejich debutové album Hellada z roku 2013 pohybuje spíše v popové než elektro rovině, při poslechu živého setu byste to neřekli. Celé to připomínalo loňské vystoupení Rangleklods. Na první hit Melancholia vytáhli oba protagonisté kytary a zahráli jej v barvitějších aranžích. Druhou pecku Unconscious měli předpřipravenou na sampleru, který se prolínal s živým zpěvem. Dvojice se objevila na pódiu pouze s vlažným přivítáním, ale odcházela za hlasitého potlesku jako pravý headliner.
Opouštím stan a rozhlížím se kolem. Všude je černo, nad letištěm jen poslední kousek bílé oblohy. Zvedá se vítr a všichni se připravují na nejhorší. Organizátoři doufají, že mají ještě chvíli čas, a tak pouští na hlavní stage Josého Gonzáleze. Největší klaďas festivalu není nic pro mě, všechno je stejné jako na Colours, tedy až na to počasí. Černá oblaka se přibližují a v dálce lítají blesky. José dostává v půlce setu informaci, že má poslední song, jeho pozitivní tvorba skvěle kontrastuje s blížící se pohromou. Nestihne dohrát, opatrnost je na místě. Bouřka se přežene nad areálem.
Po hodině se areál znovu otevře a dav okamžitě míří nazpátek k hlavní stagi, kde probíhá velký úklid a přípravy na koncert dánské zpěvačky MØ. Po hodině přichází a se slovy Fuck the weather rozhýbává zmoklý dav. Znovu začíná pršet, ale jede se dál. MØ zvedá prostřední prst směrem k obloze a vybíhá na předsunutou část pódia. Její taneční kreace se vyhýbají padajícím kapkám, kolem pobíhá personál a zakrývá vše, co může být poničeno. Karen Marie Ørsted si nedělá starosti a vypouští poslední pomalejší song New Year’s Eve, který v dešti dostává ještě melancholičtější rozměr. Následnou Waste of Time už nestihne dohrát, protože organizátoři zase vyhání všechny do stanů.
Brány areálu se už neotevřou. Na facebooku se objevuje status, že je všemu konec, další omluvné vyjádření přichází od belgického headlinera Netskyje, který byl údajně ready se svoji live show přijít i v pozdějších hodinách, než bylo plánované. Nedá se nic dělat, bezpečnost je důležitější. Mimo jiné zahrát nestihli ani slovinský Dj Gramatik nebo slovenští Purist. Snad někdy příště.
Grape Festival 2015
14. - 15. 8. 2015, Letisko Piešťany
foto © kurabeznohy
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.