Články / Reporty

hip hop kemp part iii: ženský element

hip hop kemp part iii: ženský element

Jakub Šíma | Články / Reporty | 21.08.2017

V boji o preference návštěvníků ve stále houstnoucí konkurenci je třeba být vynalézavý. Hradecký Kemp dříve dokázal nalákat na interprety, které jste jinak u nás mohli jen těžko vidět. Nicméně postupem času sám sobě vypálil rybník tím, že tolik dostupných jmen, které by u nás ještě nebyla a zároveň zapadla do dramaturgického konceptu, už mnoho nezbývá. Věrným fanouškům nabídne to, co měli vždycky rádi. Otázka je, kde získat nové návštěvníky, kteří budou stejně tak vytrvalí jako stávající. Doprovodný program zkostnatěl v ustálené podobě, dramaturgie má jasný rukopis, ale tím zároveň dokáže jen těžko překvapit, a pro žánru neznalého diváka byste v line-upu skutečně přitažlivé jméno našli jen těžko. Proč o tom mluvím: Z čistě laického pohledu byla letošní divácká návštěva patrně nejnižší od doby, co se před dvanácti lety festival přestěhoval na hradecké letiště. I v hlavních časech jednotlivých dnů se před zvukařem dala nalézt okénka v davu přihlížejících, po areálu bylo až nezvykle volného prostoru a frontu jste si museli vystát maximálně u oblíbeného food trucku. Z pohledu návštěvníka super, pro pořadatele námět k přemýšlení.

K hudbě. Rah Digga byla letos druhá žena, která se představila na hlavní stagi. Newyorská rodačka má pro strach uděláno a v převážně mužském rapovém světě bojuje stejnými zbraněmi jako její kolegové. Důrazná dikce, dont-fuck-with-me přístup a velmi přímá řeč. Potkat ji ramenatý chlap na ulici ve tři ráno, tak je to možná on, kdo uteče. Alespoň přesně tak působila na pódiu. Suverénně, nesmlouvavě, a přesto s nezaměnitelným ženským charismatem. V tomto ročníku to byl jediný vystupující, který se po stagi pohyboval v šatech, navíc když ji v jednom z tracků doprovodila kolegyně Lyric Jones, došlo i na podpatky. Společně působily na pódiu impozantně a zároveň s nedosažitelností, jakou jí mužští kolegové mohou jen závidět.

Termínem impozantní by se dalo označit i vystoupení chodící legendy, která má slovo hip hop vepsáno v rodném listu, stejně jako jméno Kool G Rap. Jeho obrovská postava má ty nejlepší předpoklady k pódiové dominanci, navíc vokálně s přibývajícím věkem ještě nabral na hrubosti a hloubce. Společně s tím však taky ubylo energie, což se projevilo na minimalistickém pohybu a absenci jediného rychlejšího gesta. I hodinová show už byla na umělce přezdívaného Godfather příliš a na chvíli ji tak plánovaně přerušil, aby se po několika minutách vrátil a dokončil ji. Pro fanouška žánru možnost odškrtnout si důležité jméno, ale větší přidaná hodnota scházela.

Jedním z černých koňů programu mělo být vystoupení dvojice Alltta, sestávající z beatového kouzelníka 20Syla a střízlíka Mr. J. Medeirose. Oba mají nezpochybnitelný talent, oba jsou zdatnými obojživelníky a s mašinkami i mikrofonem si umí poradit na výbornou. Kromě zářezů z debutové novinky Upper Hand došlo i na francouzštinu a to nejlepší z pokladnice 20Sylovi domovských Hocus Pocus. S sebou si přivezli světelnou instalaci a projekci, která doprovázela Medeirosův kvapíkový rap a 20Sylovi djské finesy. Energie z pódia dokázala rozhýbat i těla znavených návštěvníků v prvních řadách a naposled vyhnat ruce těch, kteří stáli o kus dál.

Naposledy proto, že Mos Def, který v jízdním řádu na poslední chvíli nahradil nemocného Commona (zprávu o tom, že Common toho dne odpoledne zveřejňoval přenos ze svého vystoupení na domácím kontinentu, jsem raději odfiltroval k pozdějšímu prověření), dokázal z davu vyloudit maximálně mírné pohupování. Jednak proto, že i přes produkční úspěch zabookovat jej na poslední chvíli se přeci jen jednalo o náhradu, druhak proto, že Mos Def není v místním areálu poprvé, a za třetí proto, že stále sází na spirituální zpěvnost, které ale chybí výraznější impulz. Nedá se říci, že by Mos Def vystoupení odflákl, zároveň nedával příliš důvodů, proč zvedat oči k pódiu. Ona spirituálnost jako by Defovi bránila vyhlédnout za hranice vlastních možností. Jednalo se tak o důstojné zakončení, ale právě jen důstojné.

Info

Hip Hop Kemp 2017
19. 8. 2017 Festivalpark, Hradec Králové

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace