hip hop kemp part iii: ženský element

V boji o preference návštěvníků ve stále houstnoucí konkurenci je třeba být vynalézavý. Hradecký Kemp dříve dokázal nalákat na interprety, které jste jinak u nás mohli jen těžko vidět. Nicméně postupem času sám sobě vypálil rybník tím, že tolik dostupných jmen, které by u nás ještě nebyla a zároveň zapadla do dramaturgického konceptu, už mnoho nezbývá. Věrným fanouškům nabídne to, co měli vždycky rádi. Otázka je, kde získat nové návštěvníky, kteří budou stejně tak vytrvalí jako stávající. Doprovodný program zkostnatěl v ustálené podobě, dramaturgie má jasný rukopis, ale tím zároveň dokáže jen těžko překvapit, a pro žánru neznalého diváka byste v line-upu skutečně přitažlivé jméno našli jen těžko. Proč o tom mluvím: Z čistě laického pohledu byla letošní divácká návštěva patrně nejnižší od doby, co se před dvanácti lety festival přestěhoval na hradecké letiště. I v hlavních časech jednotlivých dnů se před zvukařem dala nalézt okénka v davu přihlížejících, po areálu bylo až nezvykle volného prostoru a frontu jste si museli vystát maximálně u oblíbeného food trucku. Z pohledu návštěvníka super, pro pořadatele námět k přemýšlení.

K hudbě. Rah Digga byla letos druhá žena, která se představila na hlavní stagi. Newyorská rodačka má pro strach uděláno a v převážně mužském rapovém světě bojuje stejnými zbraněmi jako její kolegové. Důrazná dikce, dont-fuck-with-me přístup a velmi přímá řeč. Potkat ji ramenatý chlap na ulici ve tři ráno, tak je to možná on, kdo uteče. Alespoň přesně tak působila na pódiu. Suverénně, nesmlouvavě, a přesto s nezaměnitelným ženským charismatem. V tomto ročníku to byl jediný vystupující, který se po stagi pohyboval v šatech, navíc když ji v jednom z tracků doprovodila kolegyně Lyric Jones, došlo i na podpatky. Společně působily na pódiu impozantně a zároveň s nedosažitelností, jakou jí mužští kolegové mohou jen závidět.

Termínem impozantní by se dalo označit i vystoupení chodící legendy, která má slovo hip hop vepsáno v rodném listu, stejně jako jméno Kool G Rap. Jeho obrovská postava má ty nejlepší předpoklady k pódiové dominanci, navíc vokálně s přibývajícím věkem ještě nabral na hrubosti a hloubce. Společně s tím však taky ubylo energie, což se projevilo na minimalistickém pohybu a absenci jediného rychlejšího gesta. I hodinová show už byla na umělce přezdívaného Godfather příliš a na chvíli ji tak plánovaně přerušil, aby se po několika minutách vrátil a dokončil ji. Pro fanouška žánru možnost odškrtnout si důležité jméno, ale větší přidaná hodnota scházela.

Jedním z černých koňů programu mělo být vystoupení dvojice Alltta, sestávající z beatového kouzelníka 20Syla a střízlíka Mr. J. Medeirose. Oba mají nezpochybnitelný talent, oba jsou zdatnými obojživelníky a s mašinkami i mikrofonem si umí poradit na výbornou. Kromě zářezů z debutové novinky Upper Hand došlo i na francouzštinu a to nejlepší z pokladnice 20Sylovi domovských Hocus Pocus. S sebou si přivezli světelnou instalaci a projekci, která doprovázela Medeirosův kvapíkový rap a 20Sylovi djské finesy. Energie z pódia dokázala rozhýbat i těla znavených návštěvníků v prvních řadách a naposled vyhnat ruce těch, kteří stáli o kus dál.

Naposledy proto, že Mos Def, který v jízdním řádu na poslední chvíli nahradil nemocného Commona (zprávu o tom, že Common toho dne odpoledne zveřejňoval přenos ze svého vystoupení na domácím kontinentu, jsem raději odfiltroval k pozdějšímu prověření), dokázal z davu vyloudit maximálně mírné pohupování. Jednak proto, že i přes produkční úspěch zabookovat jej na poslední chvíli se přeci jen jednalo o náhradu, druhak proto, že Mos Def není v místním areálu poprvé, a za třetí proto, že stále sází na spirituální zpěvnost, které ale chybí výraznější impulz. Nedá se říci, že by Mos Def vystoupení odflákl, zároveň nedával příliš důvodů, proč zvedat oči k pódiu. Ona spirituálnost jako by Defovi bránila vyhlédnout za hranice vlastních možností. Jednalo se tak o důstojné zakončení, ale právě jen důstojné.