Tereza Posturová | Články | 01.11.2013
Pravděpodobně jste zaregistrovali, že začátkem září tudy se svým sólovým počinem projela Dana Schechter. Normálně se v rámci píár píše recenze aktuální desky před turné, ne tak tady. Tečka za geniem loci, lepší pozdě než vůbec, jako vydřený orgasmus.
Insect Ark, další dílek z nevyzpytatelné skládačky tvůrčího přetlaku drobné dámy a houževnaté individuality, co o sobě dává slyšet už od (ne)dávných dob Angels of Light, muselo to zaznít. Kotouč, zabalený v rozkládacím diy ručně číslovaném a stroze potištěném čtyřbarevném obalu, odkazuje jednoduchou retro stylizací na grafickou nadčasovost poctivého sítotisku.
V hlavní roli instrument, efekty vydatně přepudrovaná lap steel kytara a nacházení hranic ve variování slideové techniky. Gradace songů se nemálo podobá atmosférickému postrockovému divadlu, tady je ale oproštěná od zbloudilého balastu, který zbytečně oddaluje příchod finálního rozuzlení. Přesto se do cesty neustále připlétá droneová mlha, co zahaluje orientační body v krajině vědomí. Jakkoliv je v souvislosti s Insect Ark skloňován pojem Jesu, Broadrickovy apokalyptické vize jsou vedle tohoto plíživého monstra ódy na radost. Spíše lehčí záchvaty dark ambientu nebo doomu zvládají z části postihnout tuhle neprůhledně monotónní zvukovou architekturu. Povšechná inspirace, do níž se vejde i western: tvrdím, že počátek titulního songu je jasná parafráze legendární foukací harmoniky z Leoneho majstrštyku. Automatické bicí šlehavými údery vypalují základní tvar temných myšlenek, hypnotická basa popelem šrafuje detaily. Long Arms konejšivě nepohladí, ani nevede za ruku, duševní rešerše se musí vytrpět o samotě, pomalu a fest. Deska sice pozvolna rozevírá všeobjímající paže, tahle náruč ale okamžitě zahalí den do unaveného večera, který preparuje útroby nalomené mysli, do vzácné doby, kdy je člověk nejraději sám se sebou a tichem, co neutěšitelně křičí. Do doby, kdy nadchází okamžik pro soukání nitě podivně sentimentálního příběhu, nekonzistentní hořkosladká břečka života se vylévá do noci podle zkřiveného rytmu programování jednotlivých songů.
Čas se málokdy tak rychle vleče, když navrstvené smyčky uvazují tři tracky do rozpětí šestnácti minut, pod jejichž tlakem povoluje poslední spasmus odporu vůči rutinnímu pachtění za každodenním živořením. Poslech Long Arms není příjemným lechtáním, spíše to chce trochu sebemrskačské troufalosti pro sypání soli do ran. Absence slov umožňuje do prázdného pohledu bolestivě promítnout spoustu hluboko zasunutých pochybností a domněle zahojených jizev (Long Arms, Lift Off), zároveň pomáhá sesbírat rozbité kousky nadějí, záchranné kruhy, které lze zase na bezpečně krátkou dobu objímat očima (Symbols). Jakási experimentální terapie schizofrenně duševní obrody během probdělé noci, postmoderní osvícenství, vedoucí k masochistickému otáčení stran pořád dokola.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
redakce 04.11.2024
Nerada škatulkuju, nechávám se překvapit. Miluju chvíle, kdy hudba prochází každým koutkem mého bytí – v ten moment na žánru vůbec nezáleží, říká Nika a vybírá.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
3DDI3 03.11.2024
Druhý díl, v němž jsou postavami antropomorfizovaná zvířata, jejichž druh odráž osobnost a typ postavy, není jen Zootropolis pro dospělé, ale přemýšlivou detektivkou se silným sociálním přesahem.
Michal Pařízek 01.11.2024
Día de muertos, Dušičky, Halloween, všechno jedno. Dneska vyšla nová deska The Cure. Zajímalo by mě, zda to bylo plánované, nebo to tak prostě dopadlo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
redakce 30.10.2024
Playlist vytvořený jedenácti hráči orchestru, to jsme tu ještě neměli. A páteční koncert bude taky výjimečný, zve Karel Ančerl.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?