Jak si to udělat složitější - Troniq

Český hudební talent Troniq se tvorbě hudby věnuje už slušnou řádku let, ale debutovou desku vydal teprve nedávno. Vyšla na zámořském labelu Sacred Phrases a na obalu má vyražený hodně dlouhý název: When You Realize What's The Real Paradise. Přímo se nabízelo, aby se podělil o tom, jak vznikl nejen název, ale hlavně její obsah, nebo spolupráce s vydavatelstvím… Po přečtení budete mít možnost pochopit, jak to na hudebním poli často (ne)chodí.

Jaké to je zjistit, jaký je ten opravdový ráj? Narážím na název desky, který se tváří, jako by odrážel tvůj vnitřní stav…
Tohle všechno jsem pochopil, až když jsem byl nucen kvůli několika událostem kompletně přehodnotit svoje životní priority, to bylo asi před dvěma lety, ale reaguju tím i na lidi kolem sebe. Připadá mi, že často vůbec neví, co je ten jejich ráj, a dělají věci, které vůbec dělat nechtějí a fungují podle stereotypu, který mají zajetý. Je to velká škoda, setkávám se s tím u nás na maloměstě často, je to ztracený potenciál. Všechno špatné je k něčemu dobré a v tomhle případě mi to pomohlo. Pochopil jsem, co přesně chci dělat, a to platí i pro hudbu. Předtím jsem o tom, kam bych chtěl zvuk posunout, nepřemýšlel, na muzice jsem dělal jen tak.

Když jsem poslouchala tvé EP Helpless Fools, měla jsem pocit, že i když mě baví, je zároveň zvukově roztříštěné. Zatímco album má koncept a jednotlivé tracky jsou stylově propojené...
Album mělo být úplně bez konceptu. Nedávno jsem měl hrát na Seedu set složený jen z vlastních věcí, naposlouchával jsem tak některé starší kousky a říkal si, že konkrétně s tímhle EP jsem spokojený, ale působí na mně neuceleně ve své myšlence. S debutovým albem jsem ale spokojený, protože jsem našel zvuk, kterého jsem chtěl docílit.

Prý jsi na něm pracoval souvisle tak, že jsi skladby nosil v hlavě. Jak dlouho jsi takhle fungoval?
Takhle to bylo opravdu s každou, není tam žádná, která by vznikla z nějakého pokusu, kdy bych si sedl a jednoduše začal něco tvořit. Většinou s nápadem nechodím tak dlouho, začnu na tom pracovat hned, když je to čerstvé. Obecně si často dělám zápisky, třeba nějakých hezkých věcí, které se staly, nebo kde jsem byl. Nedá se to však nazvat deník.

Děláš si k tomu i fotky?
Hodně fotím a díky tomu si ty momenty dobře pamatuju. Když fotky vidí někdo cizí, nic mu neřeknou, buď se mu líbí, nebo ne, pro mě mají sílu momentu pořízení. Pomáhají i v připomínání pocitů, které s tím byly spojené.

Funguje to takhle pocitově i při tvorbě hudby?
Když jsem prázdný, nemůžu nic vytvářet. Děje se to vlastně teď, kdy mám dokončené album. Máme rozdělané nějaké věci s Ansem a když došlo na moment, kdy jsem měl něco dodělat, bylo to pro mě úplné utrpení. Nemohl jsem nic vymyslet. Tou deskou jsem spoustu svých nápadů na delší dobu vysál.

O čem je spolupráce s Ansem?
Jeden společný track už máme dodělaný, ale je to už doba, co jsme na tom začali pracovat. Občas do Liberce jezdím, protože to tam mám rád, hlavně na jaře, když je celé město živé, zelené a voní. Jednou jsme si prostě řekli, proč spolu něco neudělat. Takže to bude split z libereckého Krmelec studia. Předtím jsem s nikým nespolupracoval, udělal jsem jen pár remixů pro lidi, které jsem v životě neviděl, krom Imreho (Imre Kiss, pozn. aut.) a dua Zapaska.

A co Bass Camp?
Tam jsme si prakticky zabrali jedno studio se Subject Lostem, občas se někdo zastavil a něčím pokroutil, pak jsem s nikým jiným v jiném studiu už ani nedělal. Připadalo mi to chaotické pro můj přístup k produkci a asi mi ani moc nejde dělat s jinými lidmi. Jsem v tom asi přísný, ale jinak byl Bass Camp fajn zkušenost, díky za to.

Jak důležitá je pro tvou tvorbu technika? Jsi typ producenta, který má doma naleštěné studio?
Doma mám jen klávesy a občas jsem si půjčoval Korg ESX, který jsem ve výsledku stejně moc nevyužil, jinak nic zásadně nepotřebuju. Do budoucnosti bych si chtěl pořídit nějaký synťák, ale to je asi vše. Nepřipadá mi jako podstata mít drahé studio s tunou hardwaru. Zastávám spíš názor, že když se hudbě věnuješ do hloubky, tak ten zvuk vyloudíš i z podstatně skromnějšího zázemí. Pár mých oblíbených producentů tuhle myšlenku taky zastává.

Jak došlo k tomu, že jsi desku vydal u zahraničního vydavatelství? Našel by se domácí label, ke kterému by seděla zvukově?
Napadl mě akorát Exitab nebo jejich sublabel Proto Sites, tam jsem to ale nakonec nezkoušel. Mám rád cestu, kdy se to udělá samo. Je to strašně pěkné, člověk z toho má lepší pocit, ale upřímně, moc to nefunguje. Takže jsem musel rozeslat demíčka. Nikdy jsem se nenabízel ani na hraní, člověka víc potěší, když se někdo ozve, najde tě třeba na Soundcloudu, v tomhle případě se ale nedalo jinak. Labelů je víc a víc, hlavně těch malých nezávislých je mraky. Skoro každý z nich si ale drží své kámoše, kteří tam vydávají, a nejsou tolik otevření lidem zvenčí, ještě k tomu bez doporučení. Ty se k nim jednoduše nedostaneš, občas ani nekomunikují. Sacred Phrases však reagovali hodně dobře, cítil jsem tam i zvukovou vazbu, což je důležité. Sledoval jsem je celkem dlouho, baví mě jejich záběr, často vydávají i ambientní eposy, to můžu. Dobře to vypadalo i s Not Not Fun, kteří mají ještě sublabel 100% Silk. Ti jsou jedni z mých nejoblíbenějších. Komunikoval jsem s nimi taky dlouho, ale nakonec napsali, že mi moc přejí, aby to vyšlo na něčem dobrém, ale že mi to teď nemůžou vydat, protože pro ně není úplně dobrá doba.

O cover se postarali taky Sacred Phrases?
Nejprve jsem si celý cover navrhl sám a poslal jim ho. Adam z labelu ale psal, že se to moc nehodí do konceptu, zpětně se tomu nedivím. Nakonec jsme to spojili dohromady a kompromis byl na světě. Je na něm jedna moje fotka od nás - večerní krajina nad Berounkou, zlatavá pole a šumící lesy. Kolem Berounky chci točit ještě třetí videoklip k albu, první si seknul sám label, druhý udělal Moskalus, je to hypno-tape záležitost, moc za obojí děkuju.

Jak vypadá tvoje hraní?
Hraju jen DJ sety, žádný profi level, jen mě baví pouštět, co zbožňuju. Livko zatím nemůžu udělat. Nejde o techniku, s tou by se to dalo zvládnout bez problémů, ale jde o to, že pracuju ve více softwarech - v Acidu a Reasonu - a pak to mezi nimi různě přehazuju. Musel bych to všechno přesypat do Abletonu.

Takže ani Bass Camp tě nepřenaučil na Ableton?
Já byl nešťastný. (smích) Trochu jsem se s tím naučil, ale není to ono. Mělo tam s tím problém víc lidí.

V čem je problém? Ve snazší dostupnosti dalších softwarů?
Je to hlavně o tom, že zvyk je železná košile. Já od začátku dělám takhle, jsem tak naučený.

Přitom spousta lidí tvrdí, že Ableton je na ovládání jednodušší…
Mně to možná vadí. Když vidím, jak v tom lidi dělají a za den mají hotový track... Vím, že si to dělám složitější, ale asi mě to tak víc baví. Někdy nastane takový „wow efekt“, když převedu to, co jsem udělal, do druhého softu a tam s tím pokroutím nějak jinak. A další různé piplání, dolování správného zvuku, je to dobrodružství.

Co říkáš na současné trendy v hudbě? Postřehla jsem, že ses vyjadřoval k modernímu naperkusenému technu.
Ano, hromada mých oblíbených producentů dělala strašně zajímavou atmosférickou hudbu a teď se přizpůsobili vlně pošpinavělého techna, které je často velmi neosobní. Stane se, že si na Soundcloudu poslechnu třeba pět takových tracků a nepoznám, jestli je udělal jeden člověk nebo pět různých lidí, jsou tam slyšet stejné mašiny, všechno nasekaný ve stejných dobách se stejným colorem. Je kolem toho zbytečný hype, opět bylo objeveno objevené.

O co ses snažil při tvorbě tvého alba? O čem přesně měl být ten zvuk?
Chtěl jsem, aby to album bylo co hluboké, atmosférické, případně co nejnáladovější. Jít od té trendy vlny, o které jsme mluvili. Hodně mě baví a fascinuje, když do prostoru pronikne silná atmosféra a naprosto tě pohltí. Třeba když jsi v lese a slyšíš z dálky civilizaci, přistávající letadla, brzdící vlak, kolem šumí příroda... Okolní ruch. Kdo nežije v přítomnosti a nehledí kolem sebe, nechápe to. Snažil jsem se, aby to v tom bylo, stejně jako náznaky staré tranceové hudby, protože trance jsem měl vždycky rád. Nebyl to ale účel, spíš to se mnou pořád jde. Nebudu lhát, starý trance si poslechnu i dneska. Nejrůznější progressivy okolo roku 2000 byly opravdu dobré...