Jan P. Muchow: Nostalgií moc netrpím

Kdybyste sestavovali žebříček nejdůležitějších osobností české nezávislé scény všestranný multiinstrumentalista a producent Jan P. Muchow by nemohl chybět. Jeho domovská formace Ecstasy of Saint Theresa v posledních letech možná zrovna nehýřila aktivitou, o to větší nadšení vyvolalo mezi fanoušky nadcházející vystoupení na oslavách 25. narozenin Radia 1. Řeč se však netočila pouze kolem bezprostředních plánů EOST, ale také o nespočtu vedlejších aktivit.

Nadcházející vystoupení Ecstasy of Saint Theresa v rámci oslav narozenin Radia 1 proběhne po více než pěti letech od posledního koncertu. Čím byla způsobená tak dlouhá pauza?
Jednoduše řečeno, neměli jsme potřebu koncertovat a měli jsme naopak mnoho práce na jiných aktivitách. Kateřina je členkou souboru Národního divadla, začala dělat televizní pořad Herbář a s ním spojené aktivity, plus ještě hostovala na několika nahrávkách. Já jsem se víc věnoval skládání, převážně filmové hudby, a případně produkoval nahrávky pro jiné interprety.

Můžeme vystoupení chápat jako příslib větší aktivity v blízké budoucnosti? Ať už se bude jednat o častější koncertování, nebo nástupce doposud poslední studiovky Watching Black z roku 2006.
Ano, chystáme větší koncertní aktivitu i nové nahrávky.

Když se vrátím zpátky k plánovanému vystoupení, jak probíhaly samotné přípravy? Bude se jednat o klasický průřez diskografií ve znamení desek In Dust 3, Slowthinking a Watching Black, nebo oprášíte i starý kytarový sound z první poloviny 90. let?
Budeme hrát skladby, na kterých se podíleli aktivní členové skupiny.

Jako předkapela vystoupí „mladí zachránci shoegazingu“ Manon meurt, nedokážu si snad ani představit lepší volbu. Vnímáš je jako potenciální nástupce EOST na tuzemské scéně?
Manon meurt jsou výborní. My s EOST jsme sice zvukem v současnosti v jiné rovině, než jsou Manon meurt, ale zároveň mám pocit, že pocitově si naše a jejich tvorba je blízká. Manon meurt nepotřebují být něčí nástupci. Jsou osobití, byť jejich zvuk může ranné období EOST evokovat.

EOST se v devadesátých letech poměrně úspěšně prosadili na britských ostrovech. Jaký byl pocit, když jste se objevili v John Peel Show vedle kapel jako Nirvana, Pixies nebo Sonic Youth?
Když John Peel proprvé na BBC zahrál jednu skladbu z našeho debutového EP Pigment, tak jsme byli jako ve snu. Ten guru scény, kterou jsme absolutně žili, TEN John Peel najednou zahrál naši věc. My jsme ani netušili, že jeden fanoušek poslal naši desku s absurdní adresou: John Peel, BBC, Londýn, UK. O to větší byl šok a vůbec nechápu, že mu ta deska dorazila. Když pak později hrál i naše další skladby z debutového alba Susurrate, měli jsme radost ještě větší. Protože zopakovat úspěch je mnohem těžší než něčeho, třeba náhodně, dosáhnout. A když nám přišlo pozvání na nahrávání do jeho sessions - byli jsme nejšťastnější na světě.

Tohle období bohužel netrvalo dlouho a původní sestava se v době vydání desky Free-D rozpadla. Udělal bys z dnešního pohledu něco jinak? Nezvažoval jsi alespoň jednorázový návrat EOST v původní sestavě?
Nic nejde vrátit zpátky, tak jsem se ani nikdy myšlenkou, jestli šlo něco udělat jinak, nezabýval. Samozřejmě, že jsme promarnili už nikdy neopakovatelnou příležitost. Jen jsme „ochutnali předkrm a hlavní chod jsme sami odmítli“. Možná to bylo tím, že se nám všechno dařilo vlastně dost rychle, a moc jsme si nestíhali neuvědomovat, čeho jsme dosáhli. Po pár měsících od založení kapely jsme poprvé hráli v Anglii a po dvou letech fungování jsme měli smlouvu na 5 desek s anglickým vydavatelstvím a singl v top 10 anglické nezávislé hitparády. V USA jsme dokonce jeden týden měli neprodávanější singl v hitparádě importovaných desek. Björk byla tehdy až za námi.

Před pár lety jsem tě zahlédl na pražském koncertu My Bloody Valentine. Jak se obecně díváš na nostalgii? Na pódia se vrací čím dál víc kultovních formací z minulosti, jako by novým kapelám něco chybělo a fanoušci si k nim nebyli schopní vytvořit dostatečně hluboký vztah.
Já všeobecně moc nostalgií netrpím. Nové kapely mají tu smůlu, že globální impakt je dnes velmi těžko proveditelný. Velká hudební vydavatelství už nemají takový vliv, informačních kanálů je mnoho a všeobecně lidi už hudbu tolik nepovažují za důležitou. Dnes je každý YouTuber, každý rozjíždí nějaký startup, případně raději hraje hry, než aby „jen pasivně“ poslouchal hudbu.

Když tu otázku trochu otočím… Co tě v poslední době zaujalo na hudební scéně? Baví tě objevovat mladé nadějné kapely?
Samozřejmě baví. Ta chvíle, kdy se ti něco, co slyšíš úplně poprvé, strašně líbí, se nikdy neomrzí. Poslední dobou se mi ale častěji libí spíš jeden song od nějakého interpreta. Málokdy se povede, aby se mi něco líbilo trvale, když vydá třeba další desku. Poslední, kdo mi takhle vydržel na víc než jeden song, byla asi FKA Twigs.

Figuruješ také jako vyhledávaný hudební producent. Předpokládám, že o nabídky nemáš nouzi, přesto nemáš někdy chuť oslovit nějakou oblíbenou kapelu sám?
Já nemám zase tolik času, takže zdaleka nemůžu tvrdit, že vím o všem, co se děje. Naposledy, kdy jsem někomu nabídl spolupráci já, protože jsem byl naprosto přesvědčený, že jde o veliký talent, byla Sára Vondrášková známá jako Never Sol. Nahrál jsem s ní její debutovou desku.

Mezi tvé další projekty patří česká superskupina Umakart. Rýsuje se pomalu už další deska, nebo spíš čekáte, až si všichni členové udělají čas v nabitých diářích?
Mezi první a druhou deskou bylo 7 let. Takže zatím se všichni věnujeme jiným aktivitám. Snad se nám podaří interval mezi třetí deskou aspoň nezvětšit.

V poslední době se tvé jméno skloňuje hlavně s filmovou hudbou. Jak se práce pro film odlišuje od tvorby domovské formace? Kde hledáš inspiraci? Jsou to dva naprosto oddělené světy, nebo se vzájemně prolínají?
Je to úplně jiný svět. Inspiraci hledám hlavně v natočeném materiálu, snažím se dostat do příběhu a do pocitů hlavních hrdinů. A pak se ty emoce snažím odvyprávět hudbou.

Kdyby sis musel vybrat jednu desku ze všech, na kterých ses nějakým způsobem během let podílel?
To bych nedokázal. Naštěstí se mi jich líbí víc než jen jedna. Ale dost možná taky potřebuju větší sebereflexi.