Články / Reporty

Jasná páka, tradičně na Mikuláše

Jasná páka, tradičně na Mikuláše

Ladislav Tajovský | Články / Reporty | 06.12.2016

Tradice se mají ctít, obzvlášť takhle ke konci roku, navíc když je jeden křesťan, že… A jednou z takových pěkný tradic je Hudba Praha v Akropoli na Mikuláše. A když už to teď nemůže být Hudba Praha, tak určitě Jasná páka.

Logickým pojítkem obou zmíněných formací je samozřejmě Michal Ambrož. Na něm tyto koncerty vždy stály a tak nějak jeden očekává, že tomu tak bude napořád. Bylo to tentokrát trošku jinak – Ambrož samozřejmě přítomen byl, ale celý koncert trochu po frippovsku proseděl po straně pódia a rozhodně byl vše jen ne frontmanem kapely. Hodně zdraví, Michale.

Každopádně, i kdyby Ambrož neuměl už nikdy nic jiného, než sezvat na pódium svoji partu, pořád by mu bylo zač děkovat. Protože kdo jiný má v kapele tak odlišné – a po všech stránkách plně funkční - persony, jako je novodobý pákovský frontman Petr Váša a příležitostný zpívající bubeník David Koller. Ten od úvodních Špinavejch zad až po úplné finále neslezl z pódia a jednomu opět dochází, že tenhle pán má i jinou tvář. Dominantní postavou pódia byl ale po všech stránkách Váša. Neznalým do značné míry nelze popsat, co všechno Vášovo působení znamená, ale ať už jde o Jasnou páku nebo o jeho domovskou skupinu Ty syčáci, asi to ani nemůže fungovat jinak, než že vše ostatní zastíní – i vzhledem ke svému „vizuálu“. Kromě zpěvu a, dejme tomu, pohybů je navíc velmi vtipný.

Jak bývá u Ambrožových part zvykem, sestavu doplňovaly dvě atraktivní sboristky. Už jich Hudbou Praha/Jasnou pákou prošly davy, ale ty současné se povedly – a to i v té nejaktuálnější podobě, kdy Magdalénu Krištofekovou zastoupila Tereza Kopáčková. Druhou byla jedna z nejzajímavějších postav mladého českého bigbítu Pája Táboříková, která toho stíhá na několika frontách požehnaně (PayaNoia, 5P, Jasná páka, Uširváč, Krausberry). Obě dámy v šatečkách krátkých a kratších perfektně seděly k živelně mužskému Vášovi a každý z narvané Akropole si tak mohl vybrat, co mu vyhovuje.

Ad Akropole: koncert měl vynikající zvuk, který byl skoro až nepákovsky čistý. Jestli Jasná páka nikdy nestála na instrumentálním hračičkovství, tak v současné podobě má na všech postech skutečné osobnosti. Kromě výše zmíněných to je kytara Michala Pelanta, basa Marty Minárika a druhá kytara Radovana Jelínka, který vzal občas i vykastrované housle nebo se pěkně osmdesátkově pustil do kláves. Zvuk stál na ostrých kytarách, a když ty několikrát za večer sabbathovsky zahučely, člověk jen a zíral.

Co se hrálo? Přesně to, co se od Jasné páky na Mikuláše očekává – Ambrož poměrně důsledně odděluje své dvě srdeční kapely, takže tentokrát to byla skutečně primárně Páka, od raných 80. let až po aktuální současnost v podobě dva roky staré Černé desky. Ta zazněla celá a zejména Krosnička nebo Konec nočních toulek v Kollerově podání jsou vrcholem aktuálního playlistu.

Info

Jasná páka
5. 12. 2016 Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace