Ječel jsem taky. (Bulp i Jimmy Pé)

Za kulturou přes hranice, za kúlturou do Trenčína. Turné slovenských elektrizujících žárovek Bulp a kšiltovkového gurua taneční hudby Jimmyho Pé se do Prahy evidentně nechystá, nastal tedy čas opustit sociální bublinu kapitolu a vydat se po ose E50. Bulp křtí debutové elpíčko Yrsa a Jimmy má nové épéčko Masika. Turné má název Myrsaka, pun intended. Reference znalců na Klub Lúč, kde se oslava slovenské elektro scény odehrává, oscilují mezi „je to taký starý kulturák, ale vždy je tam mega party“ a „také trenčianske MeetFactory“. Taký, také… v Regiojetu som taký netrpezlivý. Web prozrazuje dosti vydařenou hudební dramaturgii (aneb žít v Trenčíně, mám platinovou členskou kartičku), samotný klub pak naživo působí neutrálním a příjemně prostorným dojmem. Nakonec se shodujeme na trenčínském Neone, ale spíš kvůli poměru posluchačů vevnitř a venku na schodech než čemukoliv jinému. Pryč od pragocentrismu, zpět k trenčianske veci.

Vchod zdobí stánek s vinyly Deadred, potěšení pro uši plus srdce plus oči, package deal bez poštovného, nákupy začínají. Limitovaná edice Yrsy s oboustrannou slipmatkou dekorovanou žárovkou je trefa do černého i bílého. Záleží jen, jak obrátíte. Ale kartu neobracejme, točený Staropramen tři sta kilometrů od Prahy lze přejít s pobaveným úsměvem, Bulp začínají titulní Yrsou a není čas na nesmysly. Klub se hustě naplnil, pokračujeme v linii nové desky, kterou nejsympatičtější sourozenecká dvojice na scéně přehraje skoro celou. Občas změní aranžmá, spojí dvě skladby v jednu. Na hitovky z Endian dojde taky, je to už dlouho, co jsem před HVOB slyšel poprvé naživo a nyní vidím mnohem větší jistotu. Jestli se něco naopak nezměnilo, je to nepředstíraná skromnost. Samo střídá synťáky za pady nebo za klávesy, podle toho, co je zrovna v dané skladbě zábavnější hrát. Bluma získává grády, které se daly čekat, ale stejně jsem vyčkával. Naživo se Jana do skladeb opírá více než na desce a oba si start turné užívají na 120 % i 120 bpm. Tančí, klub tančí s nimi. Zároveň se ukazuje klasický neduh těchto „společenských“ akcí. Krstný otec Martin Staňo z Rádia_FM sice správně podotýká, že všichni v klubu spolužáci z gymplu být nemůžou, ale i tak se zdá, že ne všechny hudba zajímá. Decentní hlasitost situaci dvakrát nepomáhá - (otevřená) okna do ulice, co naplat. Staňo zmiňuje i třicetipětiprocentní kvóty na slovenskou hudbu v rádiích: „Keby sa na Slovensku robila len taká hudba, ako je ta vaša, tak by sme ty kvóty ani nepotrebovali.“ Nemůžu souhlasit víc. Křtí se vyhořelými žárovkami z klipu On the Run, Martin Turzík z Deadred krátce poděkuje, k vydání to byla dlouhá cesta. A stála za to.

Jimmy Pé hned zkraje setu ukazuje svou velkou variabilitu a subtilně taneční tracky jen velmi zvolna a nenásilně přesouvají publikum od melodických dálav Bulp k Jimmyho dropxtázi. Tohle spojení má smysl, Jana z Bulp k tomu v dalším čísle Full Moonu dodá: „My ich predpripravíme a Jimmy ich rozbije.“ Novinky z Masiky potvrzují alternativnější směřování bratislavského producenta, čím dále více se etablujícího na evropské scéně. Live vložky v porovnání s Bulp působí poněkud chudě, ale nesrovnávejme bez kontextu. Vzhledem k nízkému věku všech na této scéně se snad můžeme těšit na mnohé kolaborace. Bulp, Jimmy, Fallgrapp, Stratasoul, FVLCRVM a další a další. Jimmy Pé se zdá být průsečíkem hned několika scén, pořád hledám pražské paralely, nemůžu si pomoct a nenacházím nic. Aid Kid s NobodyListen dohromady možná, ale stále jsme dva metry před pódiem. Hudson River byla, k jekotu publika. Ječel jsem taky, jak jinak.