Klára Řepková | Články / Reporty | 29.09.2024
Páteční dvojkoncert Berlin Manson a Fvlcrvm v Paláci Akropolis je beznadějně vyprodaný, a tak se na cigáru před jeho začátkem mačkají pod římsou před deštěm desítky lidí. Akci z dramaturgické série Pulz odpalují Berlin Manson zostra. Předskokan není potřeba, když se už během druhé skladby formuje moshpit.
Bratislavská trojice se opírá hlavně o tracky z na jaře vydaného alba Poor but Sexy a během asi padesátiminutového setu je sebevědomě sází bez zbytečných přestávek nebo zaseknutí.
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“, jak nezapomene zmínit. O tom, že písničky o lásce už se nepíšou, o tom, jestli je horší mít, nebo nemít, o tom, jak žít ve světě, kde není možná změna, o kulturní stávce na Slovensku, o marnosti aktivismu i neopětované lásky.
Berlin Manson mají dobře nacvičené, jak udělat pořádnou show a do jaké míry ještě obměňovat nahrané songy, aby to nebyla nuda, ale zároveň se od původních verzí neodchylují moc. Díky nasvícení zezadu jsou z hudebníků občas vidět jenom černé siluety, což podtrhuje temnou atmosféru vystoupení. Než to Dragun „shodí“ věnováním vystoupení všem bohatým bílým dětem, aby bylo jasné, že to s tou rebelií nebude zas tak žhavé, navíc se kapelám stejně nemá věřit. Je to spolu se skladbou Hotel Kyjev 2 jedno z mála míst, kdy Berlin Manson zvolní. A taky tehdy, když Dragun jí rohlík, který mu někdo hodí z ochozu.
Druhá část večera se pak přelívá do čisté party. Fvlcrvm v zářícím neonovém tričku a kovbojském klobouku mává berlemi, hraje největší hity a k tomu problikávají divoké světelné efekty. Ať už jde o breakující mimina nebo herní vizuály, na kterých Fvlcrvm probíhá ulicemi jako jídelní kurýr do remixu Bad Girls, napětí z prvního koncertu střídají energické beaty, které se neberou moc vážně, a hostovačka Annet X.
Je snadné při takových večerech zapomenout, jak to zrovna se slovenskou kulturní scénou i vším kolem vypadá, a cítit se pak trochu provinile, když si i přesto užívá tanec. Ale Berlin Manson s Fvlcrvmem jenom dál potvrzují, že dokud zbývá party a spojování umělců, kteří ji nejen umí udělat, ale mají co říct, nebude tak zle. Nezbývá než doufat, že si padesát eur, o kterých se mluvilo v reelsech propagujících koncert na Instagramu, nakonec odnesl právoplatný majitel.
Berlin Manson + Fvlcrvm
27. 9. 2024 Palác Akropolis, Praha
foto © Valdemar Bednarz (archiv)
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.