Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 07.12.2016
Priessnitz, jedna z nejzásadnějších domácích kapel. Olmütz, jedno z nejkrásnějších českých měst. Feuer im Mund – oheň v ústech i představách. Když jsou očekávání příliš vysoká, často přichází trpké zklamání. V neděli však ne, v neděli bylo vše v pořádku.
Jazz Tibet – znáte? Moc příjemné místo, takže i dějiště mnoha vzpomínek. Priessnitz v nich znějí silně a jejich nahořklá smířlivost rezonuje celým klubem, jehož osazenstvo lze nazvat priessnitzovskou generací. Snad i proto byly chorály nejsilnější při skladbách z jejich raných desek. Letošní albová novinka Beztíže, kterou kapela odehrála v celém rozsahu, ale taky fungovala, jestli sborový diktát refrénu countryovky Žena nedoléhal až do Přerova, tak nevím. Když už jsme u toho; povznášející bylo zjistění, nakolik jsou Švejdíkovy texty a jejich interpretace samotným autorem terapeutické. Kde screamo a emocore selhává, Švejdík hojí rány.
Doznávám se a bičuji, mé náboženské vyznání nemá jméno Freiwaldau, nýbrž Stereo. Asi jiná generace nebo co, městská poetika pozdějších alb je mi ale mnohem milejší. Tetelit se blahem při prvních tónech ikonického kytarového motivu Střepů nebylo tudíž ničím nemístným, jakkoli jsem byla obklopena lidmi ve flanelkách. Udržovat oheň je třeba. Obzvláště ten v ústech. Švejdík v roli melancholického kazatele nenucenosti popíjel bílé víno, zatímco si Petr Kružík se zamyšleným výrazem lámal prsty, Dušan Oravec byl v jiném vesmíru, Petr Víša plácal hlínu na kamení a Regál (jinak také novopečený člen I Am Pentagon) soustavně dokazoval, že je DER Schlagzeuger. A Morávkova trubka? Husina, přátelé, husina.
fotogalerie z koncertu zde
V Jazz Tibetu nikdo nedělal, že se dojímá, dojetí bylo skutečné. Kdo by si pomyslel, že staří hrdinové dají žánru jménem kytarovka tak nový, současný obsah a že naživo z nich bude sálat tolik energie, ačkoli se na pódiu projevují takřka nehybně. Nikdo nedělal, že se zajímá, zájem byl skutečný. Což Priessnitz přítomným náležitě oplatili – kolik těch přídavků nakonec bylo? Čtyři? Pět? I když nezazněl Jeremiáš a spousta dalších zásadních písní, stejně ve mě zůstal pocit, že jsem slyšela všechno, co jsem potřebovala. Dvouhodinová lekce hudební profesionality a upřímné radosti ze společného hraní in einer Packung. Takhle kapela nemůže skončit. Neskončí.
Po příjezdu na ostravské nádraží na mě čekala cesta známým halucinogenním chodníkem. Nikdo nikde, do tváře bodal sníh a havrani měli ještě několik hodin k dobru. Černočerná obloha jako by se lehkostí večera rozjasnila. Bylo čerstvě ponedělí.
Priessnitz
3.12.2016, Jazz Tibet Club, Olomouc
foto (c) žakelýna
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.