Karolina Veselá | Články / Reporty | 18.10.2022
Po více než dvou letech od vydání alba Wonderbloom se americká zpěvačka, skladatelka a kytaristka pohybující se mezi jazzem, popem i folkem Becca Stevens vydala na turné, při kterém neopomenula své oblíbené Česko. Stejně jako před třemi lety vystoupila hudebnice v Praze, tentokrát ne v Jazz Docku, ale ve větším Paláci Akropolis. Metry navíc nebyly nakonec potřeba, zpěvačka svou sestavu z posledního tuzemského koncertu zeštíhlila na bubeníka Jordana Perlsona a basistu/vokalistu Chrise Tordiniho.
Část židlí zůstala neobsazená, a tak se před začátkem objevily obavy, jestli se vůbec dostaví dostatečně vřelá atmosféra. Jakmile však trio vkročilo na scénu, jejich přelaďování a srovnávání mikrofonů doprovázel burácivý potlesk diváků, kteří přesně věděli, pro co si přišli. Stevens bez zbytečných slov odklepala píseň Tillery a bylo jasné, že prázdná místa nebudou nikoho trápit.
Druhým otazníkem, který se ukázal hned z kraje, byl zvuk kapely. Ten se při malé sestavě paradoxně během hlasitějších částí sléval do nekonkrétního hluku, nepřidávala tomu ani karbonová kytara, daleko lépe vyznělo malé ukulele. Ovšem netrvalo to dlouho, sotva pár písní, a zvukař to vyřešil. Vše ostatní bylo, jak je už u Beccy Stevens zvykem, téměř dokonalé. Objevily se skladby ze starších alb Weightles, Perfect Animal nebo Regina, z posledního Wonderbloom, a díky velké pandemické odmlce také nové kousky. Mezi nimi zhudebnění jednoho ze Shakespearova textů, kterých se Stevens často ujímá, nebo dojemná skladba Wild Eyes Open pro její nedávno narozenou dceru.
Píseň How to Listen byla dokonce tak nová, že ji Stevens hrála sama a s notami, což se i přes pomalé vyprávěcí tempo proměnilo v poměrně komickou scénu ve chvíli, kdy stojan na noty spadl nebo kdy červená světla zakryla text napsaný červeným písmem, a ona nějakou dobu čekala na jednom akordu. Vše prokládala vtipnými poznámkami a upřímně se smála společně s publikem.
Koncert měl také hlubší momenty, o tom nejvíce dojemném nejspíš ani hudebnice nevěděla. Jako závěrečnou skladbu zvolila Heather’s Letters to Her Mother, která vypráví příběh dívky, jež se stala obětí útoku v Charlottesville, kde mladý muž najel do skupiny lidí protestujících proti neonacistickému sjezdu. Nebylo možné nemyslet na násilnou smrt dvou mužů před bratislavským LGBT+ barem Tepláreň, která se nás všech tak silně dotýká. „We've got nothing without love,“ opakovala Stevens refrén písničky a vyzývala ke společnému zpěvu všechny zúčastněné. We've got nothing without love.
Becca Stevens (us)
16. 10. 2022 Palác Akropolis
foto © Ivan Kiša Menčík
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.