Karolina Veselá | Články / Reporty | 10.11.2019
Do pražského Jazz Docku už poněkolikáté zavítala americká zpěvačka Becca Stevens, tentokrát vybavená celou kapelou. Po krátkém úvodu organizátora festivalu Jazz čtyř kontinentů, v rámci kterého se koncert konal, se rovnou začalo večer skladbou Venus. I následující dvě písně se držely předposledního alba Regina, vzdávajícího hold královnám. Akustické znění mohlo zdánlivě ubrat na velikosti a barevnosti zvuku nahrávky, nabídlo však nový pohled na písně v jejich originální podobě.
Po druhé skladbě přivítala Becca Stevens publikum a pokračovala mnou nejvíce očekávanou Queen Mab. Společně s kanadskou pianistkou a vokalistkou Michelle Willis a basákem Chrisem Tordinim suverénně odpálili intro v trojhlase. Nebylo to poprvé ani naposledy, harmonicky ne zrovna jednoduché vícehlasy měly své místo v každé z odehraných písní. Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl. Jako jedna z mála vokalistů nemá s postprodukcí nejspíš mnoho práce, jejímu výkonu naživo není co vytknout. Dokonalou intonaci a pěveckou techniku doprovázela neméně obratná hra na kytaru, ukulele nebo charango. Velmi sympaticky působila i její otevřená komunikace s publikem, přátelské špičkování mezi spoluhráči a skromnost a soudržnost jak hudební, tak lidská.
Nelze opomenout ani zbývající dva hudebníky, kytaristu Jana Esbru a bubeníka Jordana Perlsona, jejichž vkusná hra doplňovala celek tak, že nic nechybělo, ani nepřebývalo. Celkový zvuk působil příjemně, přesto se skupina dokázala rozohnit tak, že se hlavní vokál místy i ztrácel. Becca Stevens se svým osobitým způsobem pohupovala ze strany na stranu, ve svižnějších pasážích energicky kývala hlavou a nebála se ani velkých gest a pohybů.
Krom skladeb ze zmíněného alba zazněly ty starší kousky jako I Ask nebo Weightless. Byli jsme také jedni z prvních posluchačů, které Stevens seznámila s novými písněmi z chystané desky, jež vyjde v březnu. Na místě se dala zakoupit jeho část, EP s názvem Wonderbloom.
Skoro dvouhodinový koncert utekl jako voda, publikum si vytleskalo tři přídavky a já bych nejradši zůstala poslouchat až do rána. Nezbývá nic jiného, než počkat pár měsíců a doufat, že se Becca Stevens do Prahy, anebo i jinde, zase vrátí.
Jazz čtyři kontinentů: Becca Stevens & The Band (us) 8. 11. 2019 Jazz Dock, Praha
foto © Jazz Dock
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.