Jakub Koumar | Články / Reporty | 04.05.2018
Brněnský Kabinet múz vozí do moravské metropole kapely, na jejichž koncerty se nezapomíná. Pořadatelé si ale uvědomují, že aby koncert fungoval po všech stránkách a zanechal právě takový nezapomenutelný dojem, potřebuje dobrou dramaturgii. Na prvního máje si do klubu pozvali trojici kapel, se kterou by jak svátek zamilovaných, tak svátek práce slavila jen skupinka pravověrných. Domácí rozdivočený trojlístek Ångström, berlínské hutné psychedeliky Caudal a uhrančivou postmetalovou skvadru Wrekmeister Harmonies. Lákadlo, na které se ortodoxní milovníci zhudebněné zkázy stáhli ze všech možných koutů.
Slušně zaplněný sál rozproudily elektronikou nasáklé postrockové hyperplochy lokálních Ångström. I když střídavě přeskakovali od kytary i basy k samplům, neustále dokazovali, jak mocný hardcorový říz v nich dříme. Zatímco se řezavě zkreslená elektronika i ječivě deformovaná kytara řítily prostorem, kolem duněly salvy bicích, trhající zemi.
Berlínští Caudal na to šli odjinud, když začali hezky zvolna. Kytarista Aidan Baker trochu tápavě vykresloval psychotropní shoegazeovou meditaci ve čtyřčtvrtečním taktu, aby čtveřice po chvíli začala připomínat postrock na analgetikách, která ale s každou další skladbou přestávala působit. Trápivá pomalost na sebe navalovala víc a víc zvuků, aby eskalovala do razantního noise rocku, občas vytahující ze stoneru nevyzpytatelná a těžce zastřená sóla.
I Wrekmeister Harmonies začali poklidně. Ústřední postava, skladatel, kytarista a zpěvák JR Robinson celý v černém působil jako zbídačený, avšak stoicky klidný průvodce chmurnou existencí. Jednoduchá kytara a cavevovsky hluboký hlas zpočátku jen opatrně koketoval s houslemi a samply Ester Shaw, zatímco na pozadí se rozehrávala abstraktní projekce. Hotová metalová romantika. Ale Wrekmeister Harmonies velice brzy dokázali, že jejich koncerty nejsou pro slečinky a na májovou vůni šeříků je třeba hned zapomenout. Projekce se totiž začala pořádně zvrhávat, což načaly detaily mrtvých těl na patologii. Vzhledem k tomu, že nemalé procento záběrů mířilo na orgány, které zamilovaní používají na svátek lásky nejraději, začala se atmosféra přetáčet do surreálné dekadence. To byl ale jen začátek. Patologové z videa se totiž do těl velice záhy pustili s nebývalým umem a na plátně se rozehrála krvavá kompozice z řezání lebek, amputací, stříhání žeber a dalších laskomin. Působivé? Vlastně ani ne.
Písně Wrekmeister Harmonies často vypovídají o smrti, s níž mají jednotliví muzikanti bohaté zkušenosti. Člověk jako tvor z masa a kostí na pozadí nepůsobil křečovitě a po prvotním překvapení nebyl problém na umělecký jazyk přistoupit, ale pro kapelu to byla dvojsečná zbraň. Samotné video totiž natolik strhávalo pozornost, že se na něj dala prozírat třeba třetina setu, zatímco z hudby se stala jen vzdálená kulisa. A odvádět pozornost od hudby Wrekmeister Harmonies, to je hřích, za který se bez pardonu posílá do nejhlubších kruhů inferna. Zvuk, jaký tahle zvrácená skupina předvedla naživo, byl totiž bez přehánění impozantní. Temné balady eskalovaly ve zdrcující zemětřesení, pobízeného hromy a blesky. Kytarová destrukce vrcholila totální neforemnou gradací, z níž by i ostříleným postrockerům praskaly lebky. I z počátku klidný Robinson přestal kontrolovat své asketicky působící tělo a řvaje do publika nechal zkreslení přerůst v drone metal, nad nímž by uznale pokývali hlavami i samotní Sunn O))).
Na prvního května byl v Kabinetu múz svátek, ale byla to oslava tvrdá a nekompromisní. Perfektně vybrané kapely nepředvedly dlouhé sety, ale byly natolik intenzivní, že i noční tma, do níž se po koncertě návštěvníci ztráceli, působila svěže a optimisticky. Nezapomenutelnosti bylo učiněno zadost.
Ångström + Caudal + Wrekmeister Harmonies
1. 5. 2018 Kabinet múz, Brno
foto © Matěj Krč
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.