Veronika Mrázková | Články / Reporty | 16.07.2022
Duo Kings of Convenience mě provázelo celé dospívání, od útlé puberty po první vážné lásky. Pro romantičku a kytaristku byla jejich jemná hudba formativní, dnes je to můj oblíbený soundtrack ke vzpomínkám. Když se po dvanácti letech objevila nová deska, měla jsem lehkou starost o kvalitu. Stejně jako v momentě, kdy se jejich jméno objevilo v rozpisu Colours of Ostrava na hlavní scéně - jen dvě kytary a mazlivý zpěv dvou seveřanů, neutopí se tam? Nerozpijí se v řečech? Neutopí a rozpijí. Skoro. První půlku koncertu jsem si připadala jako v kavárně. Všichni si sem přišli popovídat s přáteli a hraje jim k tomu příjemný podkres. Není snadné kochat se v hučícím davu.
Naštěstí Erlend Øye, i když je to ten typ, co hraje šachy a vaří čaj, má na pódiích sakra odehráno nejen s parťákem Eirikem Glambek Bøem a pozval nás, ať jdeme všichni blíže. Získal si pozornost, všichni jsme se semkli a vystřihl sólo na minipiano velikosti devadesátkové hi-fi věže. To byl zlomový moment. Oba se rozparádili, jak to jen distingovaní intelektuálové dovedou. Začali hrát přes všechny struny, došlo i na náznaky tance. A pak ta tečka! Nejdřív každý tomu druhému pózoval s Dolními Vítkovicemi v pozadí, pak vysmátý Øye zahlásil, ať se bavíme a užíváme vše naplno: „It’s never a sin to have fun!” A rychle připojil: „But fun is not safe.“ #truestory
Čas s Etceteral byl z úplně jiného světa. Od chvíle výmluvného představení tohoto hosta se mi chuť bloudit v mysli s lublaňskou senzací vracela. Ta persvaze tenor saxofonu! Těch bobtnajících elektronických podkladů a beatů, které se vám valí přes hlavu! Nebyla jsem jediná nejistá, jaký rytmus pohybu zvolit, ale cukání těla přicházelo mimoděk a bez možnosti kontroly. Srovnání tvorby s Comet Is Coming je na místě, srovnání koncertů je ale nemožné. Rozmlžený a nekoordinovaný průlet komet na Pohodě Etceteral trumfnuli ve všech ohledech. Jak z hlediska výtvarného - projekce výtvarnice Liny Rica je hypnotizující -, tak z hlediska poživatelnosti a akurátnosti. Každá freejazzová fráze nebo ztráta pevného bodu byla v příští minutě vyvážená jasnou melodickou linkou. Koupali jsme se v kontrastech, které mi v hlavě ještě teď zní na pozadí, ale nechci to léčit.
fotogalerie z festivalu najdete tady
Na závěr dezert: Joel Culpepper se šlehačkou, bez košile. Odhodil ji hned po první skladbě, v té druhé zahájil taneční orgie. Má výjimečný hlas a vynikající soulový repertoár, o obé šlo až v druhé řadě. Prioritní byli six pack, exhibice a falzety. Falzetů až moc, stejně jako kreací, většinu přihlížejících si ale mistrně omotal kolem prstu. Chytře střídal baladické a funky polohy, mnoho písní uváděl osobními příběhy nebo věnováním, ženy vehementně vzdychaly. Absence dechové sekce a backvokalistů by si asi nikdo nevšiml. A já si prosím aspoň jednoho soulového zpěváka nebo zpěvačku na každý ročník, skládačka je tak úplná.
Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Petra Vavrečková
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.