Veronika Mrázková | Články / Reporty | 15.07.2022
Podle Jiřího Buriana je v pořádku, že je Kapitán Demo kontroverzní a rozděluje společnost. Na Colours Of Ostrava to ale vypadalo, že jej bezezbytku hltal každý, od dětí po babičky. Protože naservíroval hodinu důvtipného špásování a úderné společenské satiry. Příklad: před písničkou To je to kouzlo nechal otočit celé publikum čelem vzad a pravil, že až na počítá do tří a zatočí svým Arabeliným prstenem - ale musíme se dívat hodně pozorně tam na ten komín - vzlétne čmelák. A vzlétl! A později si půlka z nás sundávala pravou botu - to byl takový sociální experiment. Minutu na to jsme ji ochotně vyhazovali nad hlavu, taženi smíchem a nadějí, že ji ještě najdeme. Hodný benga, ADHD, Marylin Monroe nebo Párty - co na tom, že koncert chvílemi sklouzával k tyranii happy hardcorem, když má o vás kapitán takový zájem? “Jak se máš, bráško? Doufám, že jste byli spokojeni. Všechno v pořádku? Chutnalo vám?” Už jen pozorovat umělecké tlumočnice, jak se snaží kanonádu humoru překládat, bylo něco. A Jordan Haj i Givi Cross vydatně pomáhali. Zlatíčka!
Kéž bychom se k hlavní stagi nevraceli na Princess Nokia. To byl fakt průser. Oukej, diva z ghetta možná umí rapovat a zařídit si dobrou crew, ale veškerou práci oddřel DJ, plytké vrtění v topíčku a kalhotkách prostor před scénou pomalu, ale jistě vyprazdňovalo a když jsme šli v druhé půlce koncertu znova okolo, došlo na nejhorší. Do úplného ticha ne zrovna zdařile zpívala I Miss You od Blink 182, dlouho, bez pointy. Uondanější být nemohla.
Naštěstí s Franz Ferdinand se to obrátilo. Byli, resp. především jejich frontman Alex Kapranos byl tak zdatný v projevu a v komunikaci s davem, že ten přes přeháňku neprořídl. A šlape jim to stejně jako deset let zpátky. Bára Zmeková zraje a její popůlnoční koncert v Gongu s velkou kapelou měl vše, co jsme si mohli přát. Místo tria nastoupilo hned osm skvělých muzikantů, obsazení s harmonikou, tenor saxofonem, saxofonem, trumpetou, houslemi a violoncellem navíc udělalo z poetické tvorby epickou. A mezi hosty byl i Oskar Török, se kterým si Zmeková odehrála jen ve dvou píseň Máky. Co víc si na dobrou noc přát?
fotogalerie z festivalu najdete tady
Bez Zmekové a hostů bych oka jen tak nezamhouřila. Měla jsem plnou hlavu předchozích koncertů, EABS a Hiromi. Polský inovativní fusion jazz zněl do lijákovitého deště, zatímco se pod Full Moon Stage tvořilo malé moře a my se bokem tísnili pod tunami zrezlé oceli. Šlo o démonický set, kterému nepříznivá noc překvapivě jen přidala. Naopak Hiromi zářila - světově uznávaná pianistka a skladatelka, vášnivá performerka a držitelka Grammy proslula především extrémně rychlou až šokující hrou. Stačila minuta vystoupení, aby se strhl první frenetický potlesk. A posluchači s ním pak často nepočkali ani do konce sóla, s atmosférou komorního orchestru pro piáno a smyčcový kvartet zážitek rozhodně neměl moc společného. Sama rozjívená Hiromi málokdy udrží vážnou tvář, vestoje bouchá do strun pod rezonanční deskou, chvílemi zatíná pěst a mává s ní v rockových gestech. Přitom téma nebylo snadné - představila svou čtyřdílnou Silver Lining Suite, kterou tvořila během pandemie. Její části jsou pojmenované podle emocí a stavů, se kterými se skladatelka vyrovnávala: Isolation, The Unknown, Drifters a Fortitude. Zazněly všechny, nádavkem mimo jiné jazzové variace na motiv ze Smetanovy Vltavy, chcete-li Kočka leze dírou.
Jeden přídavek zdaleka nestačil. Z rohu sektoru se opakovaně ozývalo “Šílené, bravo!”, slečna za mnou popisovala svému partnerovi, že moc víc už na nástroje snad ani předvést nejde. Odcházeli jsme se slastně přitroublým výrazem s nádechem údivu, stejně jako v poledne po představení The Runners. Děkujeme.
Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Petra Vavrečková
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.