Kouzlo manéže

Každé dítě a příznivec Letní Letné ví, že cirkus je kouzelný. To je bez debat. Jenže je cirkus a cirkus. Fanoušek Letní Letné moc dobře ví, že cirkus je nejlepší bez zvířat a neholduje pohledům na panáčkující lipicány, naopak má možnost sledovat nadlidské výkony akrobatů, kteří překračují nejen hranice svých možností, ale také našich představ. To je dnešní nový cirkus. Ovšem jaké kouzlo měl cirkus v sedmdesátých letech?

Asi jen málokomu se podařilo uniknout před Cirkusem Humberto. To jsou sice léta osmdesátá, ale je to taktéž nostalgická vzpomínka na „tradiční“ cirkus, a pro ty, kteří byli v cirkuse naposledy jako děti, to pravé. Kočovná rodina a její věrní, kteří si naopak cirkus (i život) bez zvířat nedokážou představit. Symbióza mezi cirkusáky, jejich šelmami a zvířecími artisty v době, kdy se ještě nikdo příliš nezamýšlel nad tím, jestli medvědy baví jezdit na jednokolkách a lvy proskakovat kruhem. Tradice krocení a drezírování zvířat přetrvala v některých manéžích dodnes, ne všem se ale chce zvířata kašírovat. Mnohé se změnilo. Jaké jsou tedy univerzální cirkusové hodnoty, které přetrvaly od sedmdesátých let až dodnes?

Klaun. Klaun je nenapadnutelnou stálicí, která zůstává na půdě pruhovaného žlutočerveného svatostánku od jeho počátku až do dnešních dnů. Klaun ale většinou nechodí sám. I v představení Kouzelný cirkus, které už od roku 1977 uvádí Laterna magika, se objevuje smutný klaun, který je ovšem stále ve společnosti svého podstatně veselejšího kolegy. Společně pak putují za krásou mnoha podob, kterou si, jak už to tak u velké krásy bývá, nárokuje ten, kdo má pocit, že na ní má patent. Náramná krása je tu personifikována do podoby Venuše, kterou touží vlastnit její Svůdce. Ten je ale sobecký a majetnický, a proto charakterní krasavice Venuše uniká s upřímnými klauny. Jak prosté. Kouzelný cirkus nabízí pohádkový příběh (a s pohádkami jej spojuje také to, že je, stejně jako všechny pohádkové stálice, uváděn již více než 30 let). A stejně jako v pohádce ani tady nechybí pořádná svatba a nevěsta je běloskvoucí jako čerstvě pověšené prádlo. Nechybí dokonce ani požár. Ale i v případě požáru manéže musí spektákl pokračovat, celou situaci hravě zvládnou disciplinované baletky s červenými kbelíky.

V čem spočívá největší kouzlo Kouzelného cirkusu? V tom, že nám ukazuje to, co nás vždycky zajímalo. Odkrývá to, co se děje za oponou. Opona tady slouží jako promítací plátno, na kterém děj pokračuje i ve chvíli, kdy všichni odejdou ze scény. Klauni udělají kotoul vzad a najednou lezou po skalách nebo se vzájemně hází do vody. No a pak už jen zbývá zatančit si s těmi, kdož sú největší kočovníci. Můžete hádat.

Představení Kouzelný cirkus stále připomíná poetiku sedmdesátých let a řadu uměleckých osobností, které se podíleli na jeho vzniku. Režiséři Evald Schorm, Jan Švankmajer nebo Jiří Srnec, výtvarník Zdeněk Seydl, kameraman Zdeněk Sirotek a scénograf Josef Svoboda. Ti zůstanou v Kouzelném cirkuse (ale i v celé Laterně Magice) zapsáni nadobro, ať už do manéže přitančí kdokoliv.