KVIFF 2016 - Drsná i magická Pustina

Součástí karlovarského programu byla i projekce prvních dvou dílů minisérie Pustina. Ambiciózní projekt kabelové televize HBO oficiálně startuje až v říjnu, nicméně očekávání jsou veliká. Lze jen spekulovat nad seriálem jako celkem, každopádně úvodní díly nabídly temnou, atmosférickou podívanou, náležitě syrové i expresivní obrazy. Obligátní dojem lacinosti či provinčnosti chybí, vítězí v nejlepším slova smyslu moderní filmový „look“, výsostná dynamika a příjemně mrazivý pocit, toliko příbuzný poetice severského kriminálního dramatu (Most, Zločin, atd.). Společnými jmenovateli jsou nejen motivy sevřené komunity, ale zejména důraz na prostředí, které postavy pomáhá determinovat a spoluovládá jejich chování – jedním z témat je boj proti prolomení těžebních limitů.

Expozice Pustiny neztrácí tempo se zahraniční produkcí, zároveň není ani přinejmenším otrockou či lacinou kopií. Původně reklamní režisér Ivan Zachariáš dlouho hledal látku, s níž by mohl debutovat na poli hraného filmu. Tu mu dokázal předložit až dvaatřicetiletý Štěpán Hulík, mimo jiné autor Hořícího keře. Máme tak před sebou dílo talentovaného scenáristy a vyzrálého režiséra, který již nechce strhávat pozornost, pracovat s křiklavým ornamentem a nesmyslným ekvilibrismem. Zachariáš nalezl přiléhavou stylizaci, jež charakterizuje atmosféru bohem zapomenutého kraje i morální marast, v němž musí postavy bojovat o pravdu a přežití. Přitom se nikdy nesníží k jakkoliv přepjatému naturalismu. Veškeré násilí je funkční stejně jako rozvířená expresivita, s níž je ráz kraje portrétován. Bezútěšná hnědouhelná pánev a nad ní se čnící zámek Jezeří znamenají pro Pustinu totéž, co pro Twin Peaks Packardova pila či okázalý hotel nad vodopádem. Drsné, ale svým, poněkud zvráceným způsobem, magické místo nese přinejmenším stejný cejch tragédie jako většina postav, která zde žije, případně přežívá za zdmi pasťáku.

Mnoho indicií napovídá, že ústřední zápletka (zmizení čtrnáctileté dcery starostky obce Pustina) funguje především jako katalyzátor vztahů mezi obyvateli na malé vsi. Ty necharakterizují ani tak morální hodnoty, jako instinkty dravé zvěře - v některých momentech zahrané do kouta, jindy agresivně útočné. Většina herců (Zuzana Stivínová, Jaroslav Dušek, Eliška Křenková) přitom hraje i ty nejvypjatější scény velmi tlumeně, bez výraznějšího afektu či prázdné pompy. Pohledy a jemná gesta tu mohou být významnější než verbální popisnost, která u řady českých filmů ubírá na autenticitě a filmovosti samotné. Už dlouho se v české kinematografii neobjevilo natolik vyvážené dílo, kde každá nuance, dokonce i každý vulgarismus mají přesné místo a především smysl. Komplexní start nové série – precizní, bez zbytečných kompromisů. Je se na co těšit!