Kytarový SAD: do třetice všeho nejlepšího

Subjektivně z již "tradičního" pelhřimovského, protentokráte dvoudenního nefestivalu. Studium prosím započněte zde a zde. Vítejte na konci.

"... a v tom staničnom rozhlase sa ozvalo, že je výluka, tak sme vystúpili a ten vlak išel ďalej bez nás...," líčí Katarzia své putování do Krnova s neplánovanou zástavkou v drsném kraji Bruntále, a já, před chvíli dorazivší na pelhřimovské setkání, si říkám, že to letos nějak nemá atmosféru, ale postupně se do toho dostávám, stejně jako Katarzia, jež se od nervozity uvolňuje historkami o všech svých frajárech, vše graduje, jak má, včetně společného fota mě, jí a hot dogu. Královna. Po ní bratia Elections in the Deaftown plní očékávání mnou do nich vložené, indie psych/pop/rock, abychom si rozuměli.

Hlavní organizátor Bratr Orff (Lukáš Novotný), který si to zas zorganizoval stylem: posekám, dovezu, odvezu, zařídím, vyřídím, zahraji, hojně rozlívá (zdarma) domací slivovici, což se hodí na psychedelické projekce a ještě psychedeličtější nátěr Maccaverius Society. Největší překvapení. Orffové, neorffové, (nejen) pro mě nejlepší z třetího ročníku. Podobně psychelicky vystupují Naoko, ještě předtím ovšem další slivovice, piva, cimbálovka a "békání" u gastra Krmelce. Nad ránem zjišťuji, že nestavění stanu není dobrý nápad... ale kdo hledá, ten také nalézá, přerušovaný spánek nelegálním drum and bass setem ukončeným "násilně" okolo sedmé...

Po probuzení a svižné návštěvě Krnova se ujímám celodenní výplně mezi koncerty indie elektrem, roubovaným dronem a ambientem.

Beata Bocek zpívá polsky, takže se cítím, ehm, ehm, doma. Jakub Čermák po koncertu pod stromy zahraje na přání Antonína ("Jestli je člověk chybou, je chybou nejkrásnější," pěli jsme s Orffem, když jsme před dvěma lety dojížděli do podobně rozkvetlého sadu obhlížet terén a mudrovat o věcech příštích...), Ira Mimosa je příjemná a nalezený Oldřich Janota dojímá svým folkem z podzemí pamětníky i nepamětníky.

"Díky" vypadnutí některých interpretů, se do lineupu vešli slovenští Núku, kteří poctivě čekají na své publikum, a jelikož jsem prvním já, vybízím je, aby začali hrát, že lidi přijdou, a lidi přicházejí a odcházejí spokokojeni.

Nemá smysl zastírat, že většina dorazila na koncert Bratří Orffů, místní kapelu, která skoro dva roky nekoncertovala. Kostel se zaplňuje jako nikdy předtím a možná ani nikdy potom, čti full house, sold out, plno. Kapela spouští do nadšeného "huraaaa", a ano, je to dojemné, někteří pláčí (sám jsem naměkko), zpívá se a atmosféra je (bez ironie) liturgická a mystická. Pro připomenutí byli to právě Bratři Orffové, kteří v podstatě zaplatili první ročník. Abychom ubrali na patosu, když dojatý Ivan Gajdoš (zpěvak, textař, skadatel, kytarista) děkuje LuKošovi (Novotnému) za organizaci, kromě bouřlivých ovací se přiopilá dívčina ptá svého přítele: "A kdo to je ten LuBoš?"

Nadšeně hrající The Ills vyplňují vnitřnosti matematickým hlukem, k vidění je pogující něžné pohlaví i kamarád, který kouří zapalovač a pije z fotoaparátu. I nefestivaly jsou náročné. Podobně radostně hrají a poskakují po odposleších Noir Voir, pomalu hodnotím situaci a... zasloužený spánek, do růžova vyspání na festivalu, řekl bych poprvé v životě, probuzení cvrlikajími ptáky.

Po opulentním druhém ročníku byl cíl jasný, více se věnovat vystupujícím a dodržovat hrací řád, což se snad podařilo. Osobně mi chyběl čtvrtek s lokálními kapelami a domáckou atmosférou a léto, fest i nefest má být v létě!!! Otázkou je, jak bude vypadat budoucnost, zda je model udržitelný. Přípravu třetího ročníku provázely problémy, ale za sebe nemám obavy. Zároveň není třeba usínat na vavřínech, plácat se po ramenou a nostalgicky vzpomínat, že první (druhý...) ročník byl nejlepší, je potřeba zamakat, aby (případný) aktuální byl tím nejlepším. Pelhřimovské setkání je pořád malý/velký zázrak.

Když jsem obhlížel případné nové bydlení a v jednom bytu mi otevřeli mladí francoužští hipstři a já viděl jejich bohémské "mieškaňko", uvědomil jsem si, jak jsem přeci jen zestárl a ještě více zkonformněl. Přejme pelhřimovskému setkání, ať se to nikdy nestane.

Děkujeme.