Články / Profily

La Dispute jako by nenápadně říkali: At the Drive-Out

La Dispute jako by nenápadně říkali: At the Drive-Out

sheresky | Články / Profily | 29.09.2012

Pokaždé, když jsem si pustil La Dispute, měl jsem chuť dát fanouškům mewithoutYou facku a říct: Tohle je další krok. Je to lepší, labilnější, rychlejší, šílenější. Pokud má mentální sešup nějaké fáze, je na čase vzít obinadla, řetězy a pouta a přišpendlit se k vlastním démonům.

La Dispute jsou v klatbě, která je jim výhodou. Duševní nevyrovnanost, zběsilost kytar a maniakální hravost, s jakou je naplněna každá sekunda debutu, je všežravá a po několika minutách sežere i sebe sama. Kolovrátek, který vás nejprve omámí, pak udeří po hlavě a ta vás rozbolí, jako by měla každou chvílí upadnout. Jestli to bylo zamýšleno jako 3D efekt k utrpení, které La Dispute definují, pak se jim to povedlo na výbornou. Co si ale budeme povídat, nedoposlouchat CD ani jednou do konce, to je průser.

Když debut vypadl na světlo boží, napsal jsem: Všechny kytarové party jsou kolem Dreyera obtočeny, živené živelným, šlehají a bičují po stranách a na konci zaútočí v jedné lajně s vokály a mluvenou procházku zakončí neurvalým zmatkem. Všechno se hroutilo dolů a nešlo to zastavit. Další album? Kam chcete jít? Bude to další propad mentálních halucinací skrz nemocniční lůžko a brnkání prstem o jazyk? A bude nás to ještě bavit?

Deska Wildlife je umírněná. Umírněná, pokud vám zrovna dohrál debut. Není to šokující, Dreyer a jeho kumpáni mají rádi volnější tempo, i když to předtím mockrát nepředvedli. Kluci dospívají. Kouzelné formulky se nedají opakovat donekonečna, jak vědí i U2. Bylo načase ubrat, ale zároveň neztratit na výrazu.

Kluci vydali v rozmezí dvou let sérii tří ípíček s názvem Here, Hear. Povedená série dvanácti písniček vypovídá o směřování La Dispute hodně. Především to, že víc než o kytary, techniku a rychlost jim jde o texty, pocit, texty a pocit. Here, Hear je dvanáct živých, swingových jednohubek, plných nečekaných nástupů a melodramatických jazzových breakdownů, s texty Bukowského, Camuse nebo Grahama. (I toho Dreyera.)

Jordan Dreyer, kromě toho, že je psychicky labilní (nebo se tak tváří), je vynikající básník. Wildfire je emoce. Emoce potřená mladistvou revoltou, která se předem vzdává. Oproti debutu je tu víc styčných ploch, kde se kytary třou o sílu, nikoli o sebe navzájem. Bicí zesílily a zhutněly. Dreyer zůstal sám sebou, ovšem jako vypravěč udělal skok kupředu. Je radost sledovat poločas rozpadu v písních jako je King Park nebo Edward Benz nebo 27 Times, protože cítíte, že tady se odehrávají opravdová epická dramata, i když jde jen o „halekání“ jednoho ze sta v jedné z milionu.

Screamo vytěžené na kost. Dreyerovi vyčítají přílišnou nadvládu nad vším ostatním, instrumentace je ve stínu vokálu. Je chyba, když příběhy, které jsou autentické a silné, vytahuje do popředí? Najdou se takoví, co řeknou, že La Dispute moc nápadů nevytáhli, což kompenzují elementy post-rocku, alt folku nebo progresivního rocku, které jsou hojnější než dřív a dodávají kapele vyspělejší nádech.

Průběh alba je excelentní. Úder masivní. Rozpad kompletní. Stará garda emancipovaného a sebevědomého hardcore, vedená kapelami jako At the Drive-In nebo Refused, má novou tvář – rychlejší a ukřičenější, protože doba je ukřičenější a rychlejší. La Dispute jsou lodivodem „nové vlny“ (dopřejte si křiku u Defeater, Pianos Become the Teeth, Touché Amoré) a Wildlife zas albem, které se může stát zásadním. Na experimenty není čas. Teď se jde na kost.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #20> / 2011.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Model/Actriz: Cválaví jezdci taneční apokalypsy

Jan Krejča 05.08.2024

Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.

Niño de Elche, zabiják flamenka

Jiří Moravčík 08.07.2024

Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…

Kim Gordon, relevantnější než kdy dřív

Jan Krejča 29.06.2024

Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.

Full Moon Stage 2024: ||ALA|MEDA||

redakce 22.03.2024

Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.

Full Moon Stage 2024: Lenhart Tapes

redakce 21.03.2024

Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.

Full Moon Stage 2024: Aunty Rayzor

redakce 20.03.2024

Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.

Full Moon Stage 2024: Fat Dog

redakce 20.03.2024

Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.

Full Moon Stage 2024: Derya Yıldırım & Grup Şimşek

redakce 19.03.2024

Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.

Full Moon Stage 2024: Irreversible Entanglements

redakce 18.03.2024

Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.

Full Moon Stage 2024: Freekind.

redakce 18.03.2024

Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace