Metalovým raušem - Gone Is Gone

Někomu stačí půlhodina na to, aby vydal regulérní album. Ne tak Gone Is Gone, superskupině, v níž se potkali Troy Sanders z Mastodon, Troy Van Leeuwen z Queens of Stone Age, bubeník At the Drive-In Tony Hajjar a Mike Zarin. Ti svůj eponymní debut skromně označují jako EP, přestože na něm přinášejí osm regulérních skladeb s celkovou stopáží přes třicet minut.

Je to ale povedená půlhodinka. Parta zkušených borců míchá elementy stoner rocku s psychedelií a od prvních tónů důrazné skladby Violescent si posluchače omotává kolem prstu. Drtivé riffy, skřípavá sólová kytara, přímočaré, dokonale přesné bicí a hrubý, křičený, ale perfektně čitelný vokál. Následující Starlight je příjemně zpomaleným mezihvězdným výletem, který zdobí rozostřené klávesy plující prostorem, jemuž dává řád rytmika. Poklid chytlavé melodie pravidelně ruší tvrdší refrén a sóla, která dávají vzpomenout na zvuk The Cure. První dvě skladby budiž přípravou na to, kolem čeho se bude točit zbytek alba – silné melodie, napětí a zároveň koexistence dravosti a klidu. Hudba se přelévá, bouří i hladí, posluchače dovede unášet skrze vesmírné dálavy (This Chapter) i házet hlavou v metalovém rauši. Takhle to má vypadat - deska plná emocí a plná vyzrálých skladeb, kterou je radost poslouchat opakovaně.

Gone Is Gone jsou velkým příslibem. Sevřená stopáž, čistá, přímočará produkce, silné skladby, instrumentální výkony - vše zapadlo přesně na svá místa. Gone Is Gone vznikli v tichosti, o to větším je jejich deska překvapením. Druhé pololetí roku začalo v tvrdé hudbě velice slibně!