Dominika Prokopová | Články / Reporty | 20.08.2014
Letní Letná zahájila a ti, kteří se zúčastnili hned prvního festivalového dne, měli možnost vidět unikátní světovou premiéru Le Poivre Rose a být svědkem toho, jaké zázraky se mohou dít, spojí-li se světová akrobacie a česká alternativa. Iva Bittová a Compagnie du Poivre Rose a desítky kbelíků a lavorů. Bylo to velkolepé! Snad proto ten závěrečný aplaus vestoje.
Compagnie Le Poivre Rose. Amaury Vanderborght, Claude Doucet, Antoinette Chaudron, Valérie Doucet, Thomas Dechaufour. Čtyři akrobaty a jednu ženu neuvěřitelného charakteru (Antoinette Chaudron je fotografkou mnoha talentů) z Belgie, Kanady a Francie spojila společná touha dělat si všechno po svém a vytvořit představení na úrovni osobní zpovědi. Vznikla dechberoucí podívaná v režii herce a režiséra Christiana Lucase o hledání skutečné podstaty rolí žen a mužů. A když už se jim podařilo vytvořit si představení k obrazu svému, zvolili k němu i nanejvýš vhodnou hudbu. Společně vyrazili na koncert Ivy Bittové a po jeho skončení ji požádali o možnost použít její hudbu. Souhlasila a nabídla sebe samu jako živý hudební doprovod. A souznila s nimi od začátku až do konce.
I když jsme si jako muži a ženy vědomi své pohlavní příslušnosti, víme, co to vlastně znamená? Pořádek i nepořádek pohlaví. Zúčtujeme? A co byste ještě chtěli. Rovnoprávnost? No tak prosím! Výmluvný pohled na ženu v červených večerních šatech ověšenou desítkami kbelíků. Však ona to unese. A když bude třeba, ponese na svých bedrech i muže. Celou silou své ženské mužnosti, zatím co on na ní bude viset celou vahou své mužské zženštilosti. Dříve se schovával za máminy sukně, někdy snad i pod ně, teď se opře o další ženu. A taková žena něco vydrží! Mysleli snad muži někdy na to, jak je obtížné dostat se do šatů s čerstvě nalakovanými nehty? A přemýšleli snad ženy někdy nad tím, že by se muži, z toho všeho, co od nich očekáváme, mohli taky zbláznit? Příklady táhnou a vzory taky a každý si za sebou táhne kýbl vlastní špíny.
Iva Bittová hraje na závěsný kovový xylofon, kalimbu, hang drum, housle a klidně i na kbelík. Ozvučí všechno kolem a od svého nástupu, kdy se ve ztichlém šapito rozléhá jen její podmanivý hlas, dodává celému představení velkou vnitří sílu. A nezůstane jen na pevné zemi... Velmi vhodnou volbou byl také výběr moravských lidových nápěvů, které dobře korespondují s tematikou představení. Vždyť v jakých jiných písních se víc prolíná mužský a ženský princip než právě v moravských lidových? Švarné děvuchy čekají a švarní šohajové jsou buď na odchodu nebo právě přišli. Iva Bittová zpívá a opět se ukazuje, že jsou témata, která jsou tak mezinárodní, až to bolí. Beze slov chápeme a buď nevěřícně pokyvujeme hlavou zprava doleva, nebo nahoru a dolů v němém souhlasu.
Kromě úžasných akrobatických výkonů se podařilo celému souboru udržet po celou dobu působivý herecký výraz a především příběhovost. Neviděli jsme tedy pouze velkou show, která by byla sledem oslnivých, ale nenavazujících čísel, ale mikropříběhy, které se odehrávají v jedné svérázné rodině. Celá produkce je prodchnuta vlídným humorem a lehkou nadsázkou, přesto nechybí momenty, kdy je ten smích hořkosladký. Když najdete správné koření, je to holt ono. A téhle lahůdce svědčí růžový pepř!
Jediné, co si nemohu odpustit, je to, že odstup mezi hledištěm a jevištěm byl možná až zbytečně velký a ti, kteří seděli jako já na bocích, neměli zrovna ideální výhled, takže se vyplatí dorazit s předstihem a být v centru dění. Představení Le Poivre Rose bude festival Letní Letná hostit až do svého konce, nenechte si ho ujít!
Christian Lucas: Le Poivre Rose
Le Compagnie du Poivre Rose & Iva Bittová
Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná 2014
17. 8. - 2.9. 2014, Letenský park, Praha
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“