Pavel Šťourač: Lidský tým je základ

Druhý červencový víkend jako stvořený k povalování na dvoře a sledování divadelních představení Squadra Sua, Teatro Novogo Fronta, Bratrů v tricku, poslouchání Střídmých klusáků, Jablkoně a mnoha příběhů Slovosledů, během kterých zbyla chvilka i na to se po roce zeptat Pavla Štourače, uměleckého šéfa Divadlo Continuo, jaký byl první švestkový rok a co bude dál.

Seděli jsme tady před rokem, kdy jsi mi říkal, že jsi po dlouhé době opravdu šťastný. Jaká je situace teď?

No, to štěstí trvalo poměrně krátkou dobu. Ne, já jsem stále šťastnej, ale bohužel se cítím občas na houby. Je to náročné v tom, že stále vyúčtováváme projekt – půl roku jsme stavěli a rok vyúčtováváme, což ukazuje na to, jak jsou podmínky v Čechách nastavené. Něco se udělá a pak se to teprve začne byrokraticky řešit a ta byrokratická zátěž je pro neziskovku, jako jsme my, velikánská. Takže my nemáme dokončeno, ten projekt je stále ve fázi, kdy se úřaduje a my bychom potřebovali tvořit a dělat, na což se teď nemůžeme soustředit. Štěstí ale přetrvává, protože ten barák začal fungovat a fungoval celý rok – za tu dobu tu bylo 20 akcí, dva festivaly, x večerních představení, jednorázové projekty jako Mezinárodní den divadla nebo rezidence umělců – to, co jsme chtěli, se naplňuje. Statek slouží nejenom nám, ale i umělcům, kteří nemají střechu nad hlavou a přijíždějí na 14 dní, na 3 týdny tvořit, dodělat představení nebo ho zahájit. Z rezidencí tady byly dvě premiéry – FUNUS Bratří v tricku a Kocour Marka Menšíka a Slávy Zubkova. Takže v tomhle směru je to vynikající, je to zázemí pro práci studentů různých vysokých škol, aktuálně spolupracuje se třemi – bylo zde DAMU na workshop, byl tady ročník magistrů, které učím ve Versciu ve Švýcarsku na Akademii fyzického divadla, a příští rok na podzim přijedou znovu studenti z italského Arezza.

Takže to, co jsme si vymysleli, funguje, i když jsou tam rezervy, potřebovali bychom, aby chodilo ještě více lidí a sál byl zaplněn na sto procent a ne šedesát, ale to chce čas a také vymyslet strategii propagace, která tomu pomůže. Je to boj o diváka, ale potvrzuje se nám to, že i na vesnici se chodí na kvalitní věci, že člověk nemusí být podlézavý a může uspět i s náročnějším programem mimo město nebo velké centrum. Nic není zadarmo, všechno něco stojí. Podařilo se vytvořit něco, co je v téhle republice ojedinělé, počítali jsme s tím, že to bude znamenat zátěž, práci navíc a peníze navíc. Tak je to vždy, když se člověk snaží dokázat něco jiného, takže my si nestěžujeme. Potřebovali bychom se naplno věnovat práci a tvorbě, ale to přijde. Až to bude, tak to bude.

Máte za sebou premiéru představení Naruby, co vás čeká dál?

Teď nás čeká mezinárodní letní projekt, na podzim chystáme novou věc, která bude mít premiéru 10. 12. na Švestkovém dvoře, takže vše jede za plného chodu, včetně byrokracie. Ale to je normální, takhle to je, to je volná noha, to je nezávislá kultura, člověk se musí otáčet daleko víc, to je v pořádku. Je těžké motivovat lidi, protože členy souboru jsem si vybíral tak, aby to byli lidi, kteří vědí, že dělat nezávislé divadlo není jen hrát, ale je to i všechno okolo, respektive udělat vše okolo a pak teprve zkoušet a hrát. Všichni to chápou, ale samozřejmě po těch letech, co jsme spolu, je to těžší a těžší. Na začátku se snadno nadchnete, po osmi letech je těžké udržet soubor pohromadě, ale já mám úžasné spolupracovníky, vzájemně si pomáháme a držíme se, když jeden nemůže, tak ho ostatní podrží, lidský tým je základ. Nedokážu si představit, že by Continuo bylo složené z lidí, kteří si pořád stěžují, reptají a nadávají. Je to těžké, ale my to vydržíme.

Co čeká Divadlo Continuo během léta a jaké jsou plány se Švestkovým dvorem do budoucna?

Čeká nás zájezd do Gdaňsku, hned potom začíná letní projekt, pak budeme mít krátké dvoutýdenní prázdniny, potom začneme zkoušet novou inscenaci, ale mezitím už zase hrajeme Den Osmý na Slovensku i v Praze. Co se týče Švestkového Dvora a jeho programu, řekli jsme si se Zuzkou (produkční Zuzana Bednarčíková – pozn. redakce), že uděláme tenhle rok takový zkušební, zkusíme hodně různorodých aktivit a uvidíme, jaké rezonují s tím, co nás jednak baví a jednak s tím, o co je zájem, aby ten dům nenabízel to, co nikdo nechce. Švestkový Dvůr má čtyři hlavní zájmy: poskytovat zázemí pro tvorbu a pedagogiku Divadla Continuo, které tu tvoří nová představení a projekty, dělat program pohostinských představení, poskytovat rezidence a věnovat se komunitním projektům, to znamená propojovat naší činnost s místními neziskovými organizacemi a obyvatelstvem. Na konci března tady byl například bál pro mentálně postižené děti i dospělé ve spolupráci s organizací, která se stará o handicapované ve vedlejší vesnici. Spolupracujeme s Pohodou, což je dům pro seniory v Netolicích, a s mateřskou školou tady v Malovicích, snažíme se navázat kontakt především s dětmi a seniory.

Jedním z hlavních cílů divadla Continuo je hledat příběhy a hledat způsob, jak je vyprávět divadelně. Kromě toho, že posloucháme příběhy starých lidí a pak je dostaneme do inscenace, chceme se také pokusit o to, aby se dostali k těm nejmenším. Zajistit přímý dialog, což už dnes v rodinách málo funguje, pokusit se být zprostředkovateli i pro malé děti, které si příběh poslechnou a pak se ho samy pokusí zpracovat, i když třeba ne všemu nerozumí. Každé místo na světě je zdrojem příběhů, ale my tomu postupně věnujeme čím dál méně pozornosti, máme pocit, že to není úplně důležité, ale ono je to přitom něco, co spojuje generace a umožňuje těm dalším existovat dál.

Co by sis ty sám přál, aby se v budoucnu na Švestkovém dvoře povedlo?

Já bych si přál, aby ten barák fungoval celý rok, aby byl plný, aby tu nebyl den, kdy se tu něco neděje nebo kdy to není využívané někým dalším. Zatím se nám to daří tak z poloviny, v prvním roce bylo zaplněných 150 dní, což je dobré. To ovšem budeme muset rozšířit stávající tým, aby tady potom mohli být lidi, kteří se budou věnovat výhradně fundrasingu a bookingu rezidencí, to ani jinak nejde. To je další věc – my máme dvě organizace, ale vlastně jsou to pořád ti stejní lidi, i když mají odlišné vedení.