Lunch a piča z mrtvé kočičky (Henry Lee Fest)

Henry Lee Fest se tentokrát nekoná v hale brněnské Zbrojovky, ale v industriálním areálu Malá Amerika, jen pár kroků od vlakových kolejí. Nečekám nic. Je jasný večer, měsíc dorůstá, od červené cihlové haly je krásný výhled na osvětlený Petrov. Uvnitř haly není skoro vidět - světelné kužely září z mlhy jak majáky na pobřeží, až na to, že to není mlha, jen poletující prach. Trochu mě pálí oči a tradičně dissuji toitoiky, ale jinak je tu dobře. Nevypulírovaný industriál pro máničky.

Přicházím po šesté právě na The Finally, už z dálky slyším dívčí zpěv a nostalgické ozvěny á la Manon Meurt s extra porcí kytarového bordelu navíc. Čitelnost skladeb kazí horší zvuk - dvojhlas zpěváků se utopil v mezeře mezi pódiem a zábranami, texty nedokážu sledovat. Kromě zvukaře zřejmě chybí i osvětlovač - pódium tone v hluboké tmě. V nedělí poté (den po festivalu) The Finally oznamují, že tento koncert byl finální a opouští je bubeník. Škoda, že poslední vystoupení nebylo pamětihodnější.

Po vegetariánském guláši a čokoládových cupcakes se vracím zpět do obskurního interiéru pozorovat Vítrholc. Sedmičlenný elektronický recitační kroužek intelektuálů na studiových nahrávkách mi deklamacemi trochu připomíná Sdružení rodičů a přátel RoPy. Naživo je ovšem mnohem méně introverze a mnohem víc improvizace. Světla, zvuk i texty jsou náhle super. Publikum se rozehřívá, občasná sprosťárna je rozesměje, holky v první řadě tancují. Mezi moje oblíbené pasáže patří část básně Houbaři od zesnulého básníka Milana Kozelky (nutno deklamovat se správnou mírou zaujetí):

Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři... a respektovaní chalupáři!

A dál: Jaká kapela se proboha pojmenuje Piča z hoven? Člověk si automaticky představí děsivou multimediální agro bio koninu o vložkách a potratech. Zatímco zvažuji silnější drink, na pódium přijde drobná dívka v opeřené masce s výřími oušky. "Je teď tak krásná a tichá, nevinná a bezbranná, že i plachá lesní zvířata se přišla podívat, kdo tady tak klidně leží. Sleduj stopy, dovedou tě k řece..." Světlo zhasíná, na očním pozadí se roztáčí barevné kruhy, výří ouška a pařátky vykukují z rozvířeného prachu. PzH míchají minimalistické elektro, goth prvky, uhánějící abletonové smyčky a melancholické ruchy s pištěním holčičího hlásku, co v šeru prozpěvuje hororové texty o dětech udušených igelitkou, branách pekel a rohlíku bez másla. Je to zvláštní, atypické, morbidní, sugestivní, zábavné. Šest ohryzaných ptačích lebčiček z pěti!

Sérii "kapel s holkama" završují Lydia Lunch a Weasel Walter. Charismatická šestapadesátiletá performerka z New Yorku si přináší svůj necesér: složku básní, sklenici vína a cigarety. Publikum se v této chvíli dělí na dva tábory: polovina pozorně poslouchá mluvené slovo a směje se vtipným poznámkám v angličtině, druhá nechápe. Lydia na pódiu uspořádá soukromé autorské čtení a věnuje báseň všem, kteří se cítí neviditelní a opuštění. Skladby o nočních můrách a vnitřní rozervanosti čas od času přeruší prudké metalové sólo Waltera za bicími, jako když se sype skříň kostlivců ze schodů. Možná jsem původně očekávala "písničky", ale jsem spokojená.

Na scénu přicházejí rezidenti festivalu My Dead Cat a probouzejí z letargie ztuhlé publikum. Během prvního songu se pod pódiem začínají přelévat vlny a všichni tančí. Mrtvá kočička se zuřivě gestikulujícím Igorem u kláves znamená vždy nálož energie. Po čase je střídá Dunajská vlna, tříčlenné rockové uskupení z Brna s kořeny v tzv. undergroundu devadesátých let (bývalý Dunaj). Pod pódium se stahují ze širokého okolí vlasatci a máničky, potkávám několik známých z Krákoru. Starý pán s kytkou v klopě upíjí pivo a potěšeně výská.

Posledním interpretem je indie kytarovka Voodooyoudo a tohle už všichni znáte. Kapela poděkovala lidem, co ještě zůstali na nohou. Mě zmáhá únava i myslivec, takže se už jen uznale pokyvuji, nafotím pár obrázků a odšourám se do tmy. Na Brno padá hustá mlha. Petrov je už jenom žlutou skvrnou na obzoru, stejně jako Henry III. Organizátorské "chtěl jsem vyvolat ducha devadesátek" bylo vyplněno.