Lunchmeat 2022: top shit

Zpochybněním vnímání času a prostoru se sice explicitně zabývali především audiovizuální sety Lucase Gutierreze a Cloudhitects v CAMPU, na třetím večeru jedinečného tuzemského festivalu Lunchmeat, nabízejícího progresivní díla elektronického charakteru, ale říct by se to dalo i o mnohých dalších. Obsáhlý report najdete v listopadovém magazínu Full Moon, který se zaměří nejen na hudebně obrazovou produkci, ale i kontext a přednášky proběhlé v rámci festivalu. Níže pak několik čerstvých – tedy po dospání celého týdne – dojmů, které jsme nasbírali na korzu před Veletržním palácem.

sérii fotogalerií z celého festivalového týdne najdete tady

SABINA COUFALOVÁ (OKOLOJELES)
Nasvícený Veletržák vábí procházející turisty. Postclubový tok naruší zlej rap od Blackhaina nebo šílenost od Squarepushera. Nejzábavnější byla projekce u setu µ-Ziq & ID:MORAV, jinak jsem se nemohla zbavit pocitu, že potenciál prostoru i sebeprezentace festivalu je v tomto ohledu neúplně využitá. V doprovodném programu jsem čekala víc diskuzí nad letošním tématem AI. Proč netancovala Molly s námi?

DAVID ČAJČÍK (HEARTNOIZE)
Scéna soustředěná okolo jednoho z nejzajímavějších klubů v Británii – The White Hotel v Manchesteru – se v Praze neměla zatím šanci naplno představit. Blackhaine svým naprosto suverénním, fyzickým a bezpochyby výjimečným vystoupením ukázal, že bychom ji měli sledovat ještě pozorněji. To, že se jedno z nejlepších vystoupení na Lunchmeatu za poslední léta obešlo bez projekce, není nijak překvapivé ani ironické. Ve chvíli, kdy má barevné obrázky za sebou každý druhý bohatý umělec z euroamerické scény a LEDkové stěny zdobí i ty nejmenší festivalová pódia, se radikalita schovává tam, kde působila, než se kvalita začala měřit množstvím lumenů v projektoru. V moshpitu.

MATĚJ KOTOUČEK (BASTL INSTRUMENTS)
Nejmilejší a nejsrdečnější zážitek byl pro mě náš hrací koutek Bastl showroom, kde jsme trávili čas a hráli na synťáky se spoustou super lidí. Poslední den, kdy jsem konečně měl trochu volno, jsem věděl, že chci vidět DJ set Mika Oki. Očekávání rozumně nastavena byla nakonec dalece překonána. Baví me dj sety poskládané jako chytrá, zábavná a ne úplně předvídatelná koláž. Podobně uspokojivý pocit živelnosti se opakoval ještě jednou později v noci. Squarepusher otevřel svůj live set a nakalibroval publikum radikální IDM kanonádou, zahrál drum sólo na elektrickou kytaru a dál pokračoval rozvíjení svého sensory overload programu, který vygradoval do zdárného konce.

DAN MAKRLÍK (GARDEN PARTY)
Když Molly na procházkovém molu Národní galerie vykládala o tom, že jsme „na prahu neuvěřitelného pokroku, a to jak v oblasti technologií, tak v našem chápání světa“, bral jsem to s rezervou, ale taky s poměrně jasnou představou toho, co mě čeká ve Studiu Hrdinů. Očekávání přetekla poměrně brzy, vizuály pohybující se na škále od hyperpopového čevabčiči přes minimalistické geometrie až po 3D projekce, u kterých by zhubnul i knihovník Cooper, byly ohromující. A hlavně funkční. Pokaždé, když jsem otevřel oči, byl jsem někde jinde. Skvělá past.

ANNA MONSPORTOVÁ (ŠVIHÁK)
Minimalistický, přesto naprosto intenzivní a pohlcující Blackhaine. Modrá, oslepující světla, křečovité pohyby, intimita. Pocit nebezpečí a úlevy v jednom. Dancing. Drifting. Falling.

ZDENĚK NĚMEC (KABINET MÚZ)
K Lunchmeatu dlouhodobě patří dobrý zvuk a rozmanitá vizuální složka. A díky prostoru pod Národní galerií je nedílnou a jedinečnou součástí taneční parket. Miluju to místo, kde beaty dostávají jiný rozměr a plasticitu, když kopou tanečníky zespodu. I letos k tomu stačilo udělat krok z betonu správným směrem. Směrem k pódiu.

MICHAL PAŘÍZEK (FULL MOON)
A World of Service by JASSS & Ben Kreukniet AV live
Blackhaine
DJ Gäp
E-Seggila
Holy Other & NYX & Pedro Maia AV live WP

JARDA PETŘÍK (RADIO WAVE)
Top notch vizuály Jana Hladila chytře kombinující laser, který ob- a dokresloval dění na plátně v reálném čase reagující na zdroj z kamery umístěné na pódiu. Z pestrobarevných abstraktních mozaik tak občas vystupovaly obrysy publika nebo samotného hudebníka a jeho setupu a vpíjely se do původního obrazu. Za mě nejlepší AV z celého programu ve Studiu Hrdinů a zároveň taky doprovod mého největšího překvapení festivalu – Cocktail Party Effect. Cringe název sólo projektu Erica Baldwina, který odehrál vynikající syrový hardware živák, tak akorát experimentální a rozlámaný, aby neztratil nic na výbušné energii. Následní Karenn museli mít nervy.

JAN ROZSYPAL (FOTO/VIDEO)
Za nejsilnější z celého festivalového týdne bych označil hned první večer, totiž práci s virtuálnímy mezi-prostory a sny propojenými neuronovou sítí v podání Acre & Lorem, respektive SPIME.IM. Intenzivní náloží odstartovali povedený audiovizuální bál spojující rozmanité sféry elektronické scény.

MARIIA SMIRNOVA (FULL MOON)
kouř, mlha, dým, světla. mám ráda lunchmeat za to, že tě vtáhne do jiného vesmíru jeden krok od baráku. konečně pro ten pocit nemusím nikam jezdit. nejsilnější moment? už třetí den váhám mezí rozostřeným a mystickým setem SKY H1 & Mika Oki, kam jsme vběhli pod duhové spektrum světel a objímající oblaky z kouřostroje, a intenzívním a nekompromisním setem dj GÄPa. anebo úplně jinak: hlavně je to místo, kde jsou lidi, vedle kterých chci být a tancovat. a pak najednou je tma. ticho. ozvěna v uších. see u (dancin’) next year.

JIŘÍ ŠPIČÁK (SOUNDSYSTÉM)
Věděl jsem, že z letošního Lunchmeatu stihnu (a psychicky a fyzicky vydržím) jenom jeden večer, takže jsem pečlivě vybral pátek, samozřejmě kvůli Blackhainovi: anglický rapper a performer, který má za sebou třeba i tančení ve skupině Kanyeho Westa, vystupuje povahou své hudby nejenom z tradičního line-upu Lunchmeatu, ale není mu moc podobného ani nic jiného na současné elektronické scéně. A překvapilo mě, že to vlastně celé trochu víc nedunělo. Jeho set měl opravdu blíž k teatrální experimentální poezii než k hluboce basové klubové hudbě. Byl to ale záměr a Blackhaine navíc všechno dohnal extatickým vokálem a smyslem pro dramaturgii a dynamiku (intenzivní řev střídal s naprostým tichem). Na můj vkus Lunchmeat občas trochu moc sází na jistotu, Blackhaine ale představoval to překvapení v programu, kvůli kterým na festival chodím.

TYN TÝNA (BUĎÁNKA)
jít na lunchmeat v enormní únavě, kdy dnem i nocí poslední měsíce trávíš se svou dizertací. nespíš, a ač únava se tě snaží dohnat, stejně tam jsi. jsi tam aspoň do pěti a nasáváš plnými doušky ty neuvěřitelný hry světel a stínů. chvílema si myslíš na drtikola a jeho věty o tom, jak píše světlem. píše totiž do duší lidem světlem poznání. a tenhle dialog něčeho starého, ač v jeho době novátorského a stále nadčasového, v tobě rezonuje v propojení se supermoderníma technologiema a světelným divadlem, které se před tebou odehrává a jsi jeho součástí. tance do rána. narážení na lidi, který máš rád, ač někdy společně neumíte mluvit. stroboskop. a tak to v tobě všechno bliká. přerušovaně.

KAREL VESELÝ (SOUNDSYSTÉM)
Blackhaine. Šílený nátlak. Post-grime do noiseových podkladů, rap pro nevlídnou budoucnost. Holy Other. Pro mě trochu návrat o deset let, do časů Neone. Krásné sny. Ancestral Vision. Suverénní live debut, space is the place.

RADEK ZAPLETAL (RESIDENT EVIL)
Holy Other – dreamy sound design, srdečné vábení do nejdelší noci. Huma Utka – vzápětí break do temnoty, noční můry. Squarepusher – šílenství.