Maella: Mít v tvorbě volnost

Milovnice Kundery, Nabokova i Lynche vydává své debutové EP It Is Coming. Písničkářka Maella si umí jít za svým...

Kdy ses dostala k muzice a s jakým nástrojem jsi začínala?
Hudbu vnímám už od malička. Jednak jsem vyrůstala v hudebním prostředí a také chodila od čtyř let do mezinárodního sboru, kde jsme zpívali písničky Stevieho Wondera, Petera Gabriela, Michaela Jacksona, byla to směs jazzu, soulu, blues i popu. Úplně prvním nástrojem byl klavír, ale nepovažuji ho za svůj hlavní nástroj, hrála jsem na něj zřídka a bylo to takové to rodičovské nucení... Za něj považuji kytaru, na kterou jsem začala hrát v šestnácti letech.

Prý jsi inspirována surrealistickými filmovými motivy a lidskými dramaty. Tvá muzika nicméně dramaticky nezní, mnozí si asi při tvémm poslechu pomyslí něco o Norah Jones...
Nemyslím si, že hudba musí znít jednoznačně dramaticky, aby měla dramatický charakter. Píšu písničky inspirované příběhy, které mají většinou dramatický děj a jsou dramatické právě tou svou nenápadnou tajemnou náturou.

Jsi u ryze českého labelu Tranzistor, neuvažovala jsi o záštitě velkého vydavatelství?
Myslím si, že je teď pro mě důležité mít volnost tvořit, vyvíjet se a pracovat na tom, co jsem já. Tranzistor mi tuto volnost umožňuje, zároveň mi poskytuje výhody, takže ideální kombinace.

Akce "Open mic" jsou čím dál oblíbenější u muzikantů i posluchačů, ty máš zkušenosti ze zahraničí. Jak ses k open micům v Paříži či Berlíně dostala?
Většinou to dělám tak, že si ty kluby najdu přes internet, napíšu jim a pošlu nahrávky. Jsou různé druhy open miců, některé jsou vyloženě otevřené všem muzikantům, dá se tam přijít rovnou. Jiné kluby si vybírají, tam se musí člověk „nabídnout“ předem. Je to skvělá zkušenost, jiné národnosti – jiné vnímání.

Máš vynikající doprovodné hudebníky, jak sis je vybírala?
Muzikanti na desce jsou kombinací kamarádů a profesionálů. Basista Martin Drahoňovský a kytarista Dalibor Hrubeš se mnou hrají nejčastěji, jsme spolu absolutně sehraní, tahle sestava tomu dává jistý spodek. Zároveň se na některých písních podílel Dalibor autorsky. Bubeník Jan Chalupa je velmi šikovný kluk, se kterým jsme už v minulosti odehráli jeden koncert. Na dvě specifické písničky jsem strašně chtěla Dano Šoltise, protože má osobitý a temný cit, jaký si písně žádaly. Na dobarvování byl ideální Josef Štěpánek, který vykouzlil neotřelé a fascinující melodie. Michael Nejtek přispěl klávesami ve zvuku piana a akordeónu, což neuvěřitelně pojí všechny ty zvuky dohromady. A protože mám absolutní závislost na hammondkách, byl Jan Kořínek jasná věc. Dal tomu tu správnou retro špínu. Abychom nebyli zas tak retro, bylo potřeba ten zvuk lehce odlehčit, vytvořit kontra zvuky a rytmizace, proto jsme požádali Martina Brunnera, aby napsal part pro smyčcový kvartet, který pak se svým kvartetem nahrála Gabriela Vermelho. Při natáčení jsem využila i zkušeností svého táty – jazzmana Aleše Charváta, v jehož studiu jsem natáčela, a se kterým jsem o všem hovořila. Pomohl mi vytvořit ten zvuk, co se mi líbí.

Coby fanynka, těšíš se na novou sérii Twin Peaks? Máš nějakou oblíbenou postavu?
Strašně moc. Upřímně někdy se bojím toho, když vychází něco nového po dlouhé době, protože se málokdy vyrovnají věci původní. Lynchovi věřím, takže se těším. Moje oblíbená postava je Audrey, líbí se mi, že je svá, sexy a trošku provokuje.