Martin Mažári (Edison Filmhub): Tahle oscarová sezona byla perfektní

Mezi Jindřišskou věží a hlavním pražským nádražím se nalézá transformační stanice po rekonstrukci, kterou vychválil např. popularizátor architektury Adam Gebrian. Od června minulého roku zde sídlí kino, které není tak úplně kinem. Anebo nejen „pouze“ kinem. „Klíčové je slovo ‚filmhub‛, což by měl být pojem širší než kino. V době Netflixu, YouTube a dalších dostupných videoték to má film těžké. Proto program rozpadáme do pravidelných bloků, ve kterých se snažíme k filmu divákům přihodit něco navíc…,“ říká Martin Mažári, se kterým jsme si povídali o současné kinematografii, vnímání filmu jako takového i o tom, co ho dovedlo zrovna do filmhubu.

Říkáš, že v době Netflixu a YouTube to má film těžké. Není to trochu zjednodušující? Ani jedno přímo nesouvisí s kinoprodukcí, na druhou stranu že je člověk čím dál pohodlnější, je pravda odjakživa, o tom, že kina skončí, se psalo už od nástupu VHS a stejně to tak nebylo… Kina to těžší možná mají, ale není to také tím, co se pro kina točí? Chci říct, že produkce kabelových a internetových televizí v současné době možná i předčí kvalitu toho, co jde v kinech?

Quality TV rozhodně dělá kvůli pokroku technologií obrovské skoky kupředu – stačí se podívat na draky ve Hře o trůny nebo seriálové odnože Star Wars a Marvelu na Disney+, které se po vizuální stránce můžou beze studu rovnat svým celovečerním předchůdcům. Nejde ale jen o efekty, i obsahově se jedná o plnohodnotné pecky, jako byla vloni Roma nebo letošní Manželská historie. Tomu odpovídá i zájem akademiků a nezanedbatelná účast Netflixu na Oscarech, byť se – a tím se vracím k tvojí otázce – vloni někteří filmaři rozčilovali, že de fakto televizní produkce nemá v soutěži co dělat. Netflix to vyřešil elegantně a koupil si v Los Angeles kino.

Těch faktorů, proč řada lidí preferuje pustit si film v klidu doma, je spousta – ať už je to mnohdy šílená cena za lístky, rostoucí kvalita a nabídka VOD služeb nebo prostě pohodlnost. Kino má ale dvě obrovské výhody, které doma plnohodnotně nasimuluješ jen částečně. První je tzv. dark cave effect, kdy tě tmavé okolí a zářící plátno v centru tvého zorného pole donutí film vnímat a soustředit se na něj daleko intenzivněji než sebelepší televize. Druhá a důležitější je pak kolektivní podstata zážitku z filmu, když ho sleduješ v plném kinosále. O tom mluvili už bratři Lumiérové.

Zrovna včera jsem byl na premiéře filmu 1917 a ta intenzita, vibrace a přikování všech očí k plátnu při jedné z posledních scén, kdy hlavní postava kličkuje po poli mezi běžícími vojáky a padajícími bombami, to prostě doma u telky nenasimuluješ.

Je samozřejmě zjednodušující říct, že film to má těžké. U mainstreamu to neplatí, lidi na blockbustery stále chodí. V tom vyjádření, které cituješ, jsme mluvili spíš o festivalovkách a artu, který nemá tak rozsáhlou marketingovou podporu a široký divácký záběr. K těmhle filmům musíš nabídnout divákům kontext a vysvětlit jim přesahy, což se snažíme dělat svým doprovodným programem.

Nabízíte návštěvy režisérů a herců, debaty lidí z oboru, kontexty, koncepční přehlídky. Ale to byla vlastně vždycky doména filmových klubů. Čímž je daný i záběr a možnosti takových snah? A vlastně tomu i odpovídá kapacita sedmdesát pět diváků vašeho kina?

Já bych to trochu otočil – nebylo to tak, že Edison se snaží o obsah, který má poměrně úzký záběr, a proto je v něm jen pětasedmdesát míst. To kino naopak bylo přímo s tímhle záměrem navrženo. Do sálu by se vešlo daleko víc lidí, ale bylo by to už na úkor pohodlí a hlavně určité komornosti. Velký sál už by prostě narušoval možnost si plnohodnotně něco říci s filmařem nebo jiným hostem, o kterého máš zájem, a proto sis za něj zaplatil.

Když řekneš „filmový klub“, vyzařuje z toho na mě určitá zaprděnost. My se ale snažili spíš o návrat k noblese a stylu starých biografů a hlavně o určitou exkluzivitu. Může to znít nabubřele, ale vysvětlím, jak to myslím - předpremiéra 1917 a debata s Kamilem Filou, kterou chystá v rámci svého pravidelného středečního bloku Aleš Stuchlý, filmový kritik z Radia Wave, byla vyprodaná za čtyřiadvacet hodin. Jasně, nedostane se na každého, ale kvalita je v tomhle důležitější než kvantita.

Když se tak dívám, co nabízíte a jak to nabízíte, napadá mě paralela s Full Moonem – nebýt nutně výstřední, ale nabízet hlubší vhled bez nějaké akademické strojenosti, kurátorský výběr z nebývalé nabídky, osobní přístup k tomu, co děláte… Full Moon byl proto vždycky nálepkovaný coby „hipsterský časopis“. Jak jste na tom s hipsteřinou vy?

Je už takový klišé, že jakmile se objeví nový koncept nebo snaha o něco originálního, onálepkuje se to jako hipsteřina – přitom ten termín má hrozně široký výklad a hlavně se v posledních letech jeho význam strašně proměnil. My se žádné škatulce nebráníme – chápeme, že jakmile se objeví prostor ve funkcionalistickém baráku a za barem má partu tzv. cofee nazis a pouští něčím divné filmy, tak tohle označení prostě dostane.

Nemyslím si ale, že jsme vyloženě hipsterký prostor – spíš jsme tady pro někoho, koho film baví a zajímá v celé své šířce, chce si ho užít ve stylovém prostředí se sexy drinkem v ruce a nechce, aby pro něj divácký zážitek skončil závěrečnými titulky. Nebo teasovací scénou po nich. A proto se nejmenujeme kino, ale filmhub – ten pojem by prostě měl být širší.

Uvádíte, že vašim vzorem jsou třeba britská Curzon Cinemas – přibližte nám je.

Náš art director Dominik v Londýně nějakou dobu žil, takže tahle idea je primárně jeho, ale hodnoty Curzonu celý náš tým cítí taky. Curzon podobně jako my vnímá film jako živé médium a je známé především díky Q&As s tvůrci. Jejich kina znamenají pohodlí, čistotu, fajn atmosféru, nachází se v super lokalitách, mají vymazlený bar a především si dávají strašně záležet na svém programu, nepřebírají plošně nabídky multiplexů. A se vším tímhle v hlavě přesně vznikl koncept Edisonu.

Poslední únorový týden budete promítat všech sedmnáct filmů nominovaných na Českého lva. Takových kin bude po republice asi několik, čím to bude jiné u vás?

Právě že nebude. Akademie si jako podmínku oficiální záštity vyžádala, abychom skutečně odpromítali všech sedmnáct nominovaných filmů s tím, že jejich multiplexový partner vždy nasadí do programu pouze vybranou část.

Normálně jsme na program hodně vybíraví a pečlivě si kurátorsky selektujeme, co nasadíme, ale tady jsme s tím neměli problém, protože sousloví „český film“ má v posledních letech trochu pejorativní nádech a nám to přijde škoda. Především se ale snažíme veškerý svůj obsah nabízet v english-friendly verzi a tímhle se nám naskytla super příležitost přiblížit to nej ze současného českého filmu zahraničnímu publiku – expatům, turistům nebo třeba Erasmákům, co bydlí v Praze.

Ty máš za sebou pozici barmana a produkčního v kinu Aero, práci pro Alzu a Freshlabels, Erasma v Německu. Je Edison logickým vyústěním? Věnuješ se dalším aktivitám vedle těch pracovních?

Zvenčí se to logické asi nezdá, ale já ve svém životopisu to vyústění vnímám. Vždycky jsem chtěl dělat u filmu, ale neměl jsem k tomu žádné zázemí a v severních Čechách, odkud jsem, nepřekvapivě není moc příležitostí. Už od patnácti jsem ale běhal po různých brigádách a dneska vidím jasný vývoj, který mě k téhle práci postupně dostrkal.

Vždycky jsem se snažil při škole dělat něco navíc, ať už to bylo titulkování filmů během gymplu nebo filmové kluby a organizace různých eventů během bakaláře. Měl jsem prostě v hlavě, že chci k filmu, a podvědomě jsem tomu všechny svoje pracovní rozhodnutí přizpůsoboval, byť to třeba v případě Alzy může být trochu překvapující.

Takhle obří korporát pro mě byla sice kariérní odbočka, ale hlavně opravdová škola, ke které mě dostal kamarád. Tehdy jsem se rozhodoval, jestli se v Aeru ucházet o pozici provozního baru, nebo v Alze radši trochu nakouknout do content marketingu. Kamarád trefně poznamenal, že zatímco provozování baru v Aeru by nevyhnutelně obnášelo především objednávání sudů piva, v dnešní době se naprosto ke všemu, co děláš, hodí rozumět online kampaním. Navíc tam z bezprostřední zkušenosti zažiješ i vyzkoušíš management v kontextu fakt hodně drahých byznysových rozhodnutí, a to je taky neocenitelná zkušenost.

Edison v tuhle chvíli sežere naprostou většinu mého času a po večerech aktuálně dopisuju diplomku, takže jsem rád, když mi zbyde čas na přítelkyni nebo cvičení. Ale nestěžuju si - obrovsky mě to baví, tykám si s lidmi, o kterým jsem si dřív četl na internetu, a vidím naprostou většinu filmů, co chci. Takže to za to stojí.

Do kterého kina bys šel, vyjma Edisona?

Vztah k Aeru nikam nezmizel a strašně jim fandím, dělají svoji práci hrozně dobře. Sice se jejich dramaturgie od původního konceptu „brakuvzdorného kina“ trochu posunula k mainstreamu, ale mně to vůbec nevadí. Jako divák si sice umím užít třeba tříhodinové čínské drama o příběhu jedné rodiny během několika dekád, ale mezi moje nejoblíbenější filmy patří pořád Avengers, Skyfall nebo pátá epizoda Star Wars - a vůbec se za to nestydím.

Nejlepší filmy minulého roku? A největší očekávání od toho letošního?

Tak to je velmi těžká otázka. Obecně mám radost z toho, kolik super filmů se vloni urodilo, tahle oscarová sezona byla perfektní. Kromě zjevných pecek, jako je Joker nebo Manželská historie, ale musím vypíchnout dánský film Vidíš měsíc, Danieli, který bude mít v Česku premiéru až teď na konci února a který popisuje příběh dánského reportéra, kterého přes rok věznili teroristi z ISIS a požadovali po jeho rodině neskutečnou sumu jako výkupné. Při tom filmu jsem se nemohl dočkat, až vypadnu ze sálu a nadechnu se, jak silně ve mně rezonoval.

Z letošních premiér mě hodně zajímá Tenet od Christophera Nolana, ten chlap prostě neumí točit blbě. Zajímavě vypadá i nová verze sci-fi Duna. Obojí ale vychází až na konci roku. Někdy ke konci dubna budeme v Edisonu dávat francouzský film To musí být nebe, který vyhrál v Cannes zvláštní cenu poroty a který údajně s velkým vtipem a nadhledem vypráví o postarším palestinském imigrantovi, který přijede do Evropy, jen aby zjistil, že si u nás vlastně moc nepomohl. Podle trailerů a fotek to vypadá na hrozně hezky natočenou, kontemplativní komedii, takže se na ni fakt těším.

pozvánka na akci Český lev v Edison Filmhub zde